Kdy a kam

  • Může být amatér umělcem

    pátek 21.9 - Soběslav, Městská knihovna

    Výstava amatérských kreseb a obrazů Martina Žaldy.

  • Whisky & Kilt Golf Open

    pátek 21.9 - Hluboká nad Vltavou, Golfový klub

    Golfový turnaj.

Zobrazit všechny události
 

Bizon na Robinsonův ostrov vyrazil z Ostrého u Jistebnice

OSTRÝ – Dvakrát týdně usedají k televizním obrazovkám příznivci druhé řady reality show Robinsonův ostrov. Televizní diváci z Jistebnicka a Milevska s dvojnásobnou zvědavostí. Přežije hru na Filipínách do dalšího dne Pavel Kozák? Šedesátiletého podnikatele z Milevska, farmáře na Jistebnicku, provozovatele odchovny masných býků a také bizoní farmy na Cunkově, jako dobrodruha a cestovatele zdejší lidé znají. Že se ale objevil v reality show televize Nova na Filipínách, to bylo pořádné překvapení. Do konečné devatenáctky „robinsonů“ musel Pavel Kozák projít výběrem z víc než 6500 uchazečů. A dostal – jak jinak – přezdívku Bizon. Na Filipínách strávil od loňského 3. června 35 dní. Výsledek soutěže ale prozrazovat nesmí, protože finále uvidí diváci na obrazovkách až v květnu.

Jak vás napadlo se na Robinsonův ostrov přihlásit?

Přihlásily mě kolegyně z práce Alena Dušková a Ivana Kortanová na poslední chvíli. Nemůžu ale tvrdit, že bych o tom nevěděl, protože jednou z podmínek bylo například poslat fotku jen ve slipech a taky nějaké akční video. Mě pro ten nápad získaly rychle, protože já jsem pro každé dobrodružství a hodně cestuju po světě. V minulém životě jsem snad musel být indián, protože všechno o indiánech mě hrozně zajímá, koupil jsem si proto před časem i dva koně plemene quarter horse. Přiletěli k nám letadlem. Byl jsem čtyřikrát na Aljašce, v Yukonu, v Patagonii. Na Filipínách jsem ještě nebyl, tak jsem si řekl – proč ne, zkusit se má všechno. Poslali jsme video, jak jsem na Cunkově slaňoval z vrtulníku bez jištění a k našemu překvapení mě opravdu pozvali na casting. Hlásilo se přes 6500 lidí. Pak už jsme procházeli zdravotními a výkonnostními testy, než vybrali konečnou devatenáctku.

Jaká byla reakce doma?

Přítelkyně nic nenamítala, i když to znamenalo, že nebudu skoro dva měsíce v kuse doma, protože v době, kdy se rozhodlo, že na Robinsonův ostrov pojedu, už jsem měl zaplacenou červencovou cestu na Kamčatku. Naštěstí se o farmu dokáže postarat syn, měl ode mě slíbenou polovinu výhry.

Jestli zbohatl, to prozrazovat nemůžeme, tak se ještě vraťme na začátek. Kdy jste viděl své spolurobinsony a současně soupeře poprvé?

Až v letadle, každý ale seděl sám, nesměli jsme se spolu bavit. Přestupovali jsme v Dubaji a v Manile a pak jsme letěli menšími letadly na ostrovy. Ubytovali jsme se v motelu, museli se vysvléct, odevzdat všechny věci, samozřejmě hlavně mobily. Zůstaly mi dvoje boty – sportovní a plážové žabky. Já jsem pak ale chodil raději bos. Pak nás takovým dobytčákem v horku a dusnu vezli na pobřeží, odkud se ženy přepravily na jeden a chlapi na druhý ostrov, to už diváci viděli.

Jaký byl váš dojem z divočiny?

Na slunci mohlo být kolem šedesáti, ve stínu pětatřicet až čtyřicet stupňů. Horko nebylo tak hrozné, horší byla neustálá vysoká vlhkost. Já jsem si tamní divočinu představoval trochu jinak, ale nemohli jsme si chodit po ostrově libovolně, museli jsme ctít pravidla, protože je tam dost jedovatých hadů. Že bych nevydržel měsíc spát na písku, z toho jsem obavy neměl, ale zakusil jsem si i to, že se mi v mase líhly písečné larvy. Měsíc jsme žili bez mýdla, nečistili jsme si zuby. Neměli jsme tušení, kolik je hodin, jen jsme počítali dny. Pro mě to nebylo fyzicky náročné, myslím, že horší je psychika. První tři dny nám kručelo v břiše, hlad se ale dá řešit pitím vody. Za den jsem vypil i sedm litrů, to doma snad nedám za měsíc.

To se nedalo zaskočit si do přírody pro banán?

Jídlo jsme dostávali hlavně jako odměnu v soutěžích – trochu rýže, brambor nebo oleje. A banány, kokosy a ananasy v zóně, kam jsme na ostrově z bezpečnostních důvodů směli, byly rychle vysbírané. Platilo, že co kdo najde, o to se rozdělí se všemi. Nakonec jsme byli rádi za mušle, které jsme po odlivu nacházeli na skalách. Jedli jsme je usmažené i syrové. Po syrovém krabu se nám ale udělalo špatně. Nepohrdli jsme nakonec ani kokosovým červem, protein jako protein a hlad je hlad. Za měsíc jsem tam zhubl o deset kilo. Pro kuřáky asi byla strašná i absence kouření, lidi ze štábu proto před námi kouřit nesměli. Já jsem naštěstí nekuřák.

Spřátelil jste se s někým ze spoluhráčů víc?

Během soutěže ani náhodou. Postupně jsem pochopil, že jen asi dva lidé jsou podobné povahy jako já a chtěli hlavně zažít dobrodružství. Naprostá většina tam jela kvůli těm dvěma a půl milionům cílové odměny a od té doby vím, že lidi jsou kvůli penězům schopní udělat úplně všechno. Podraz na podraz. Tam se taky nedalo nic jiného dělat než spát, válet se ve vodě nebo sedět a vymýšlet, jak se v soutěži udržet. Rychle jsem pochopil, že se nevyhazují nejslabší, ale ti nejsilnější, aby zmizela konkurence. Ve finále tvořili porotu ti, co vypadli a jejich úkolem bylo určit, kdo bude Robinson. Já jsem získal na začátku výhodu. Celá skupina měla určit toho nejslabšího a oni vybrali mne, když jsem byl nejstarší. Tím jsem získal imunitu. Byla to hodně různorodá skupina a to byl určitě záměr. Mezi mnou a nejmladším účastníkem byl rozdíl 40 let.

 Teď už nejste v kontaktu?

Na podzim jsem všechny pozval k sobě na Cunkov na dražbu býků. Včetně moderátora Ondry Novotného. Ten dokonce dražil býka. Kromě tří, kteří se omluvili, přijeli všichni.

I Karel?

Ne, ten nepřijel, ten je jinej.

Takže z celého dobrodružství vám nezůstalo žádné kamarádství?

Docela se kamarádím s Katkou Koubovou, jejíž táta Petr Kouba je bývalý brankář Sparty. Je to ragbistka a životě je férová. Na ostrově se samozřejmě musela chovat tak, aby přežila, to je jasné.

Potkalo vás během natáčení i něco hodně nepříjemného?

Měl jsem tam takový drobný úraz. Při soutěži mi Jarda trochu vypáčil koleno. Odmítl jsem ale odjet na vyšetření, dokončil jsem to celé pod práškama na bolest, protože týden po návratu jsem měl už zařízený let na Kamčatku. Tam jsem ještě nachodil 300 kilometrů a teprve pak jsem si nechal zlomené kůstky v koleni operovat.

Změnila vás soutěž?

Přítelkyně říká, že jsem se vrátil jako úplně jiný člověk. Fakt je, že jsem tam měl dost času na přemýšlení.

Měl byste chuť na další reality show?

Určitě, ale šel bych do něčeho akčního, ne do takovéhle bačkorárny. Američané takový pořad mají. Vysadí lidi v divočině s buzolou a musíte přežít. Pro někoho to možná bylo i tady drsné dost. Některé holky brečely, neuměly zabít slepici, lidi si mezi sebou kradli jídlo. Ano, něco drsnějšího bych bral.

Poznávají vás lidé na ulici?

Občas mě někdo pozná v obchoďáku, lidi na mě koukají, na Moravě si jeden chlapík přál, abych se s ním vyfotil na lešení. Velká show z toho byla u nás na Cunkově, kam se sjíždějí chovatelé, kteří mě znají.

 Chtějí od vás lidé vědět, jak to dopadlo?

Chtějí, já říkám, že si to nepamatuju, nebudu přece zbytečně platit milion pokuty. Bývám na Cunkově v restauraci, lidi se na mě usmívají.

Můžete vaše podnikání trochu přiblížit?

Chováme 250 masných krav, hospodařím na 380 hektarech a provozujeme největší odchovnu masných býků v republice. Býky si k nám chovatelé dávají do testu, kdy se ověřuje růstová schopnost. Čtyřikrát do roka se konají aukce, kam přijíždějí býky nakupovat chovatelé z Česka, Slovenska, ale i Německa a majitelé zvířat u nás prodají kolem 300 býků. Loni padla i rekordní cena. Předtím se držel pět let rekord 231 tisíc za plemenného býka, loni byl rekord překonán, když se plemenný býk prodal za 240 tisíc. Průměrná cena je přitom kolem 80 tisíc.

Uvidíme na Robinsonově ostrově ve vašem podání ještě něco pikantního?

Při jedné soutěži třeba můj zadek s jizvou, protože mě bizon před třemi roky napíchl a vyhodil do vzduchu. Možná i tím vznikla moje přezdívka v soutěži. Bizon mi vytrhl kus masa, moje džíny měl na rohách a já jsem spadl pod něj. Prodávali jsme tenkrát dva mladé býčky a on je šel bránit. Máme na farmě i jaky z Tibetu a taky bahenní buvoly, kteří byli i na Filipínách. Kvůli jednomu se dokonce soutěž musela přerušit.

Diskuse k článku - 4 příspěvky
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
  • Who is? 

    Reagovat

     

    Pavel Kozák vyrůstal se svým bratrem ve vesnici Osletín u Milevska. Je manželem Ing. Kozákové z MěÚ v Milevsku. Domnívám se, že to byl ze strany pořadatelů dobrý výběr a mnoho účastníků té soutěže bylo hodně překvapeno jeho dobrým přístupem nejen k nim, ale především k úkolům, které plnil. Je to borec, i když mu vítězství uniklo o vlásek.

    Vloženo 17.4.2018 13:15:12

    • anonymní čtenář 

      Reagovat

       

      Souhlas

      Vloženo 17.4.2018 17:27:37

  • Jitka 

    Reagovat

     

    Nutí vás někdo, abyste se na to koukal?

    Vloženo 16.4.2018 16:13:07

  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    A já hlupák myslel, že účastníci jsou chovanci zaběhlých ústavů v Jihlavě, Dobřanech, Bohnicích a podobně. Tak už i u Jistebnice je tedy nový ústav.

    Vloženo 16.4.2018 15:42:11

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace