Kdy a kam

  • Po stopách Rožmberků

    pondělí 16.7 19:00 - Třeboň, Masarykovo náměstí

    Kostýmovaná prohlídka městem, začátek u kašny na Masarykově náměstí.

  • Československá každodennost - České Budějovice mezi válkami

    pátek 22.6 až středa 29.8 - České Budějovice - radnice - výstavní síň

    Výstava k připomenutí 100. výročí vzniku ČSR.

Zobrazit všechny události
 

Jarka Kuchařová: V životě je moc důležité, aby člověk co nejlépe poznal sám sebe

TÁBOR – Práce Jarky Kuchařové se pohybuje v oblasti intuice, v oblasti ne úplně jednoduše uchopitelných věcí. Věci, na které si nemůžeme sáhnout, se snaží hodně lidí vytěsnit, popřít nebo k nim zaujímají negativní názor, aniž by dali šanci, aby se k nim takové věci vlastně dostali. „To, čemu já se věnuji, jde až za to hmotné. Jsou to věci, které postupně jdou až k příčinám. Skrz emoce prochází až k vnitřním pochodům, které někde vznikají. Ale kde? Já už jsem dost stará na to, abych se přestala schovávat. Je na čase, abych začala mluvit o tom, co dělám už dlouho,“ zmínila v úvodu rozhovoru Jarka Kuchařová, která v Táboře v Centru života pořádá semináře o sebepoznání a sebeléčení prostřednictvím barev a vůní. Večerní cyklus Sedmkrát sedm darů bude mít sedm dvouhodinových dílů, nejbližší se koná ve čtvrtek 12. dubna. V pátek 20. dubna pak začne i pětidílný víkendový cyklus Cesta vnitřní moudrosti. Jarka Kuchařová navíc nabízí individuální barevné konzultace, energetická ošetření nebo sebepoznání prostřednictvím tarotových karet. Na setkání se s ní můžete domluvit prostřednictvím kontaktu na webových stránkách www.projasneni.cz.

 

Kdy jste se začala o věci, na které si nemůžeme sáhnout, zajímat?

Kdysi jsem byla zvědavá, jak je to s kartami. Když jsem byla podruhé těhotná, čekala jsem druhého syna, dostaly se ke mně časopisy a později i kalendář s významy mariášových karet. Začala jsem to zkoumat, ptát se a zapisovat si odpovědi. Jako kdybych se učila číst abecedu. Pak člověk čte příběh a najednou začne cítit věci za ním. Potom jsem se pět let věnovala výkladu karet. Do té doby jsem se vůbec o takové věci nezajímala, dokonce jsem se jich i bála. Po těch pěti letech, když jsem měnila životní etapu, jsem si uvědomila, že to zajímá spoustu lidí. Udělala jsem si živnosťák na výklad karet, oficiálně je to poskytování služeb osobního charakteru. A začali ke mně chodit lidi. Věděla jsem, co jaká karta znamená. Zelená osmička je karta štěstí, kulové eso je velký úspěch. Žaludské eso samostatně je převratná změna k lepšímu, pokud jsou tam i další žaludské karty, tak to ale znamená docela velké potíže. V podstatě se člověk opravdu nejdřív učí písmenka, ale potom mu karty začínají vyprávět příběh, jako když čte knížku. Ale čím déle jsem to dělala, tak jsem si uvědomovala informace, které procházely skrze mne. Přicházeli lidé, o kterých jsem nic nevěděla. Nebyla jsem úplně typická kartářka, učila jsem se to. Ale byl to pro mne základní vývoj. Postupně jsem si ale uvědomila, že mám i jiné schopnosti, nejen čtení karet.

 

Jaké další schopnosti jste objevila?

Začala jsem vnímat spoustu věcí, cítila jsem různé energie. Vždycky jsem byla empatická, a i při výkladu karet jsem cítila, že mám na klienta položit ruku a tím ho zklidnit. Neuměla jsem to ale nijak vysvětlit nebo dokázat. Potom jsem se dostala do těžkého životního období. Nejdříve zemřel můj tchán, potom moje maminka. A to jsou ty okamžiky, kdy člověk začne být ještě více vnímavější. Začne se otevírat tomu, co není úplně viditelné. A není to únik od reality. Tenkrát jsem šla do obchodu a uviděla jsem knihu, která mluvila o práci s energiemi. Koupila jsem si ji a našla jsem v ní zajímavé informace. Například o tom, že máme aurické vrstvy těla. Když přijde do místnosti někdo naštvaný, tak nás to praští. Začala jsem dostávat spoustu odpovědí. A protože tyto věci opravdu fungují v nějaké vyšší moudrosti, objevila jsem vzápětí léčitelskou školu. Cítila jsem určitou zodpovědnost, tak jsem tam šla na úvodní setkání. Zjistila jsem, že i když škola není certifikovaná, náš zákon totiž pojem léčitel neuznává, tak se tam mohu rozvíjet a poznat sama sebe. Protože všechno jde cestou sebepoznání. Nejdřív se musí člověk podívat do sebe a uklízet vrstvy v sobě, získat vztah k sobě a teprve skrze to jít ke druhým. Po úvodním kurzu jsem zjistila, že s tou sílou můžu pracovat. Za rok jsem na školu nastoupila a absolvovala jsem základní verzi. Důležité bylo také mít dobré znalosti těla, tak jsem si při své tehdejší práci udělala certifikovaný masérský kurz. Mám vnitřní pocit zodpovědnosti a chci vědět, co a proč dělám.

 

Pracovala jste tedy jako masérka?

Ano, chvíli jsem dělala i masáže. A lidé mi říkali, že mám ruce jako žehličky. Jde z nich teplo. Není to logické, a proto se to dostává do rozporu s rozumem. Najednou cítím, kam mám na těch zádech jít, ruka jde sama. Masáže jsem doplňovala energetickým ošetřením. Lidé při něm viděli barvy, nebo se jim vybavily vzpomínky. Jde o harmonizaci. Někteří usnuli, nebo ze sebe dostávali emoce, někomu stačilo, že mu bylo dobře. I pro mne bylo těžké, když jsem jim nedokázala vysvětlit, proč to tak funguje. Cítila jsem ale, že to potřebuji předávat víc. Začala jsem tedy učit lidi vidět auru, nahmatat její vrstvy. Uspořádala jsem pět šest seminářů a lidé po nich viděli minimálně první vrstvu aury. Postupně mi začaly přicházet vnitřní impulsy, vlastně inspirace, které mi říkaly, co ještě mám udělat, jak mám své poznatky zužitkovat.

 

A jak jste je zužitkovala?

V průběhu léčitelské školy jsem se seznámila s jednou terapeutickou metodou, barevnou terapií. Nádherné dvoubarevné lahvičky naplněné tekutinou, vůněmi a esencemi. Ty se nakapou na dlaň a rozetřou kolem těla, do aury. Člověk potom cítí příval energie, vybavují se mu vzpomínky, pocity, uvolní se. Tomuto systému se říká Aura-Soma a vznikl v Anglii asi před třiceti lety. Tuto metou jsem používala pro sebe, pro své potřeby. Každý potřebuje někdy něco přeléčit, prohlédnout, přesvědčit se o sobě, o svých vztazích i o jiných lidech. A tento barevný systém pomáhá dobrat se té podstaty. Barvy jsem používala sedm let jen pro sebe. Asi před třemi lety jsem dostala impuls, že bych je měla už začít používat i pro druhé. Udělala jsem si tedy certifikovaný kurz u dánské lektorky a barvy se dostaly do mého tvoření. Uvědomila jsem si, že v životě je nejdůležitější, aby člověk co nejlépe poznal sám sebe. Aby se dostal přes své myšlenkové vzorce, kdy nevěří sám sobě a snaží se být někým, kým není a to ho činí nešťastným. V Táboře teď tedy nabízím kurzy sebepoznání. V nich využívám různé alternativní metody, které jsem v průběhu deseti let nasbírala. Karty v tuto chvíli už nevykládám, nicméně je používám jako nástroj sebepoznání. Jsou to tarotové karty, se kterými pracuji jako s energetickým obrazem.

 

Jak vaše kurzy sebepoznání probíhají?

Občas mne napadne nějaké téma. Například před čtrnácti dny jsem v Táboře uspořádala dvouhodinový večerní seminář nazvaný Řeč barev a vůní. Šlo o první seznámení s vonnými esencemi a barevnými lahvičkami. Během dvou hodin je mohli lidé skrze svůj vlastní prožitek v sobě nechat působit. V současné době cítím, že můj největší potenciál a tvoření je ukryté právě v Aura-Somě. Ta nikomu neříká, co má dělat. Ale naopak, člověk si vybere esenci, která mu voní. Když si ji nanese kolem sebe, tak sám cítí, co to s ním dělá. Ale pozor, nejsou to jen pozitivní věci, v první chvíli to může být i pocit tíhy. Pokud má člověk v pořádku čich, může u něj vůně vyvolat vzpomínky, a on s nimi může pracovat. Nikdo mu do toho nezasahuje. Podobné je to s dvoubarevnými lahvičkami. Lidé se na ně podívají a sami si vyberou, která barevná kombinace je přitahuje. Žádná není špatně. Duše si vybere to, co zrovna potřebuje. Každá lahvička má nějaké jméno, příběh, potenciál, se kterým se dá dál pracovat. Jako jsem dříve četla karty, tak teď dokážu číst příběhy z lahviček. Nejen podle toho, v jakém jsou pořadí a jaké mají barvy, ale je tam i to nehmatatelné. Najednou člověka barva vtáhne, uvolní se, rozpomene se. Všechno to dává smysl, ale jen těm lidem, které si to přitáhne. Není to žádná masová záležitost. Je to pro lidi, které si to nějakým způsobem zavolá, kteří jsou tomu otevření, mají zvýšenou citlivost a vnímavost.

 

Kde v Táboře pracujete?

V únoru vzniklo v Táboře Centrum života, se kterým jsem začala spolupracovat a první kurz už jsem připravila tam. Přišlo pět lidí.

 

Je to hodně nebo málo?

To je individuální, ale u mne si myslím, že je to ideální, pět šest lidí. Deset lidí už by bylo maximum pro takovou komorní práci. Přišli lidé, kteří už mne znají a chtějí vědět a cítit víc. Ale přišel i jeden muž, který se o semináři dozvěděl na internetu a zaujalo ho to. Šlo vlastně o úvodní setkání večerního cyklu, který jsem nazvala Sedmkrát sedm darů. Setkání jsou otevřená a je možné přijít buď na celý cyklus anebo si vybrat jen jeden díl. Půjdeme po jednotlivých vrstvách bytosti, po čakrách.

 

Co to jsou čakry?

Jsou to energetická centra těla. První čakra má červenou barvu a vystupuje z pohlaví. Týká se fyzického přežití, pudových záležitostí, vztahu k tělu a k životu. V oblasti podbřišku je centrum tvořivosti a emocí. Dále solar plexus, žlutá oblast spojená se sebeprosazením, s radostí, smíchem, seberealizací. Čtvrtá čakra, srdce a jeho okolí, je spojená s pocity lásky. Následuje centrum komunikace, potom intuice a mysl. A jako je první čakra spojení k zemi, tak poslední sedmá čakra je spojení k duchovnímu světu. A všem těmto základním čakrám se budeme věnovat. Dá se říct, že na prvních pěti čakrách se může hodně projevit nějaké naše zranění.

 

Můžete uvést nějaký příklad?

Třeba dítě, když je malé a maminka nemá čas se mu věnovat. Nebo ho nechá vyplakat se, protože si myslí, že je to správné. Dítě pak má pocit odmítnutí, že není dost dobré. A tento pocit se v nás někam zapíše. Začneme mu věřit a od toho už se odvíjí spousta věcí, které si o sobě myslíme, a způsoby našeho jednání. A v každé čakře do čísla pět je nějaké takové zranění. V první strach a bolest z odmítnutí, ve dvojce opuštění, na třetí se usazují pocity zrady, na čtyřce hodně bývají zranění z ponížení a pátá čakra je spojená s pocitem křivdy. Skrze vůně a barvy si tak lidé mohou přeléčit tato svá zranění. Každý podle svého stupně vnímavosti, podle toho, jak je sám připravený. To mám na Aura-Somě ráda. Jde pouze tam, kam ji pustím. Nepřekročí hranici, na kterou nejsme připraveni. A přitom je dosatečně silná. Každý terapeut má svůj názor, může ho promítnout i do terapie a vložit tam něco, co tam nepatří. U esencí si člověk vybere sám, co mu voní nebo nevoní, nebo jestli si ho přitáhne nějaká barva. Uvidí sám svoji reakci. Ta ale nemusí přijít hned na semináři, klidně i další den. Jsou to hluboké věci, ale velmi těžko dokazatelné. Člověk musí poznat sám, jestli mu to sedí a je mu dobře. Když ne, tak proč by to dělal. Musí být otevřený a nechat se tím přitáhnout. To je důležité. Každý má jít cestou, která je mu blízká.

 

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace