S přesídlením havranů do měst se potýkají německá města, Varšava, Chrudim jich má na 800, Tábor kolem 200 a stovce už se blíží i hnízda v Sezimově Ústí. 

Vedoucí odboru životního prostředí Jan Fišer vysvětloval, že městům se nedaří získat od hygieniků vyjádření, že přítomnost havranů škodí lidskému zdraví. S tím by pak podle zákona obce mohly hnízda odstraňovat. Takto mohou zasahovat jen částečně, Tábor má dokonce od ministerstva životního prostředí nařízeno zachovávat dvě havraní kolonie – v Husově parku a na Pražském sídlišti. Může pouze redukovat mimo dobu hnízdění to, aby se nerozrůstaly. Letos tak bylo odstraněno 50 hnízd a hygiena povolila odstranění veškerých hnízd v areálu nemocnice. Tam vliv na lidské zdraví uznala. Nepomohla ani intervence kraje na zákonodárce – snaha narazila na to, že ochrana havranů je součástí evropské legislativy. Odbor žiootního prostředí zkouší momentálně i jedno plašící zařízení v Jaselské ulici, nezdá se ale, že by mělo velký efekt. 

Od lidí ze sídliště se ozývalo, že nemohou spát, mají znečištěná auta i pověšené prádlo, nemohou používat lavičky a bez obav pustit děti na hřiště, která jsou znečištěná také. Vystoupila dokonce žákyně 5. třídy Veronika Čechová, která přednesla, že se nemůže ve škole soustředit, protože buď jsou okna otevřená a zvenku se ozývají havraní hlasy nebo jsou okna zavřená a pak je ve třídě dusno. Zástupci školy přítomni nebyli. 

Po vyčitkách ze strany obyvatel, že se město o tento problém zajímá málo a pozdě, se nakonec obě strany přece jen dobraly k několika krokům, o které se radnice pokusí. Místostarostka Kateřina Bláhová přislíbila, že se bude zajímat o to, kdo nese zodpovědnost za úhradu škod – třeba za mytí aut nebo znečištěné fasády domů. Dále se město pokusí směrem k zákonodárcům i hygienikům argumentovat zájmy škol a také tím, že problém znemožňuje užívání veřejného prostoru. Ozvali se také alergici, zda by na ně nemohla hygiena brát ohled. Jelikož ale hygienici budou podle úředníků bezesporu vyžadovat prokazatelný vliv na zdraví lidí, pokusí se město iniciovat studii, která by se mohla zabývat vlivem tohoto soužití na psychiku obyvatel sídliště, pokud například nemohou trvale v klidu spát. Občané ale musí být připraveni na studii aktivně spolupracovat. Jako další námět se objevil návrh osadit sídliště uzavřenými odpadkovými koši, aby tam nemohli havrani vyhledávat potravu. Podle dalších obyvatel to je ale zbytečné, protože u popelnic nebo u košů havrani vidět nejsou. Mluvilo se také o přesunutí parkovacích míst jinam, protože nyní se nacházejí často pod stromy a auta jsou od ptačího trusu znečištěná.   

Padaly ale i radikální názory jako třeba o vykácení stromů, na kterých havraní hnízdí. Nespokojenost zavládla nad informací, že město bude stromy prořezávat, ale nemá dost peněz, takže to bude provádět ve třech letech po etapách. Obyvatel sídliště Václav Med radnici vyčetl, že vydává statisíce na stavby pomníků a na tomto šetří. Dostavil se také Miroslav Noháč, který dlouhodobě apeluje na ochranu havranů a toleranci. V tomto prostředí ale narazil na tuhý odpor. 

Jak havrany přimět, aby se vrátili do přírody, to nikdo neví. Obyvatelé ale žádali, aby je město informovalo, jak na dohodnutých krocích pracuje. Z nabídky internetové komunikace nebyli zrovna nadšení, přáli si další osobní setkání s politiky a úředníky. Mnozí na odchodu kroutili hlavou, že evropská legislativa chrání havrany jako součást přírody, ale zřejmě zapomněla chránit lidi. Bavili se na odchodu i o tom, že bychom nemuseli evropskou legislativu respektovat, kdybychom nebyli součástí EU.