Už jako malý kluk vždy rád pozoroval přírodu a hmyz. Když pak dostal do ruky populárně naučnou literaturu, jeho nadšení se ještě prohloubilo. A protože na Základní škole Jana Husa v Písku, kam malý Antonín Popadič chodil, byl ředitelem nadšený sběratel a popularizátor entomologie Josef Levý, netrvalo dlouho a kouzlu světa motýlů zcela propadl. „Při Prácheňském muzeu tehdy fungoval entomologický kroužek. Entomologové mě začali brát s sebou na noční lovy a tím to vlastně začalo,“ vzpomíná dnes pětašedesátiletý Antonín Popadič a jedním dechem dodává, že díky vášni pro motýly navíc našel i celoživotní přátele. Patřil k nim mimo jiné například bývalý ředitel písecké základní školy Jarošova Miloslav Samec, nebo doktor přírodních věd František Kramp. Právě ve spolupráci s Miloslavem Samcem vydali práci o motýlí fauně v národní přírodní rezervaci rybníku Řežabinec. „Miloslav Samec už, bohužel, nežije. František Krampl se stal mým celoživotním kamarádem. Je opravdovým světovým odborníkem na kterého se obracejí entomologové specialisté nejen z Evropy,“ podotýká. Právě starší sběratelé mu ukázali, jak a proč motýly sbírat. „Naštěstí nedopustili, abych tento koníček dělal nějakým neodborným způsobem. Sbírat motýly jako například známky, nemá totiž žádný smysl,“ vysvětluje sběratel.

Vyhledávání jednotlivých druhů je podle něj především o vědomostech. Navíc ale musí člověk v daném okamžiku motýla také poznat. „To je nutné především u nočních druhů, kterých je oproti denním zhruba desetinásobek,“ vysvětluje Popadič. Samotný odchyt motýlů je spíše věda. Sběratelé hmyz lákají na UV světlo. Natáhnou plátna a před ně dají UV zářivky s určitou vlnovou délkou světla. „My to světlo nevidíme, ale motýli ano. Proto na něj také reagují a následně i přilétávají,“ vysvětluje Popadič s tím, že u některých druhů motýlů se dá odhadnout doba jejich příletu. „Jako zajímavost mi kolegové říkali, že Přástevník medvědí většinou přilétá o půlnoci a opravdu, první Přástevník se předešel o sedm minut. Zní to neuvěřitelně, ale je logické, že různé druhy motýlů mají své časové úseky, kdy jsou aktivní v přijímání potravy. Druhů kvetoucích rostlin, na kterých sají, je mnohem méně, než druhů motýlů a je tedy nutné, aby se vystřídali. Příroda to takto moudře zařídila,“ vypráví. Proto tedy některé druhy motýlů létají se zapadajícím sluncem, další v brzkém večeru a někteří pak i kolem třetí až čtvrté ráno. Ne vždy je to však pravidlem.

Některým druhům motýlů vadí vítr

Velkou roli při sběru hraje i výběr správného místa. To však dokážou odhadnout jen ti největší odborníci a profesionálové. „Máme vyzkoušeno, že jsme deset až dvanáct metrů od sebe a k jednomu motýli létají a k druhému ne. I přesto, že máme úplně shodné světlo. Je to třeba jen kvůli tomu, že tam protahuje lehce vítr a na to už motýli reagují. Najdou se ale naopak i tací, kterým vítr v žádném případě nevadí,“ vypráví Popadič. Různé druhy motýlů jsou aktivní v různém ročním období. První druhy létají za slunných dnů již od února, kdy je ještě sníh a louže jsou zamrzlé. Při pěkném letním večeru mohou přiletět k plátnu stovky motýlů. Entomologové si z toho množství berou jenom tu část, kterou nelze určit na místě. Mnohdy se jedná o zajímavé a vzácné druhy. Odchytávají je proto, aby sběratelé měli dokladový materiál, že se v dané lokalitě opravdu nacházejí. Tito se pak určují až podle určitých klíčů. V dnešní době pomáhá s určením i DNA. Tím se však zabývají opravdoví specialisté. Dnešní „sbírání motýlů“ podle jeho slov není jen o doplnění sbírky, ale především o získávání informací o motýlí fauně ve sledované lokalitě.

Antonín Popadič se nyní věnuje především zachraňování motýlů ze starých sbírek, u kterých jsou věrohodná data jejich původu. Mnohdy už lokality, kde se vyskytovali, neexistují. O to jsou pak tyto exempláře vzácnější. Teď pracuje na moravské sbírce, čítající kolem 28 tisíc kusů. Rekonstrukce takovéto sbírky je časově velmi náročná. „Musíte vzít každého motýla několikrát do ruky. Jedná se o velmi křehký, ale především dokladový materiál. Údaje ze sbírek využívají vědci, například botanici a geologové,“ dodává Popadič, který nerad mluví o svém nejoblíbenějším kousku ve sbírce. Podle jeho slov jsou si všichni naprosto rovni, jen někteří jsou pro veřejnost více atraktivní a jiní méně. Atraktivita ale hraje pro sběratele nejmenší roli. „Za zmínku stojí, že v NPR Řežabinec a řežabinecké tůně byly chycené druhy, které ještě nebyly zaznamenány na Písecku, či v jižních Čechách.
Ani v této rezervaci nelze vyloučit, že se tam některé druhy motýlů dostaly prostřednictvím mezinárodní železniční dopravy, která kolem vede,“ uvádí pro zajímavost Popadič.

Část velké sbírky Antonína Popadiče si mohou lidé do konce dubna prohlédnout ve velkém sále Špejcharu v Ražicích. V sobotu 23. dubna a další sobotu 30. dubna se na témže místě uskuteční od 14 do 16 hodin komentovaná prohlídka výstavy samotným autorem, kde se návštěvníci mohou dozvědět i informace o preparaci motýlů a uchovávání sbírek.