banner3
Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Varhanní půl maraton

    Úterý 25.6 17:00 - Soběslav, Kostel sv. Víta

    Koncert.

  • Divadlo Járy Cimrmana - Němý Bobeš

    Úterý 25.6 19:30 - Vodňany, MěKS

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Soutěže (1)

 

Jak šel čas řemeslníků v Budějovicích od středověku?

 Autor: Jihočeské muzeum

    Autor: Jihočeské muzeum

ČESKÉ BUDĚJOVICE – V historické budově Jihočeského muzea v Dukelské ulici v Českých Budějovicích začne za několik dní výstava, která se věnuje řemeslům a živnostem v Budějovicích od středověku. Potrvá přitom zhruba rok do jara příštího roku a přístupná bude pro širokou veřejnost od soboty 6. dubna.

 

"Rozmach řemesel a živností v Českých Budějovicích byl bytostně spjat s rozvojem města. Již na přelomu 14. a 15. století jich zde bylo evidováno sedmdesát tři. Nová výstava obrazových materiálů, doprovodných textů a trojrozměrných předmětů doplňuje stálou expozici Příběh města Českých Budějovic," přibližuje autorka výstavy Nora Jelínková.

"Příslušníci jednoho nebo několika příbuzných řemesel se spolčovali v cechu za účelem ochrany svých práv a ve snaze o odstranění konkurence cizích řemeslníků. Každý z cechů měl samosprávu v čele s cechmistrem a používal vlastní cechovní symboly ve formě praporu či korouhve, pečetidla a truhlici na privilegia a cechovní písemnosti," doplňuje spoluautor výstavy, historik umění a kurátor sbírek Hynek Rulíšek.

Cechy se rovněž aktivně účastnily církevních svátků a procesí či významných slavností spojených například s návštěvou panovníka. Nově přijímaní členové museli prokázat mravní a rodinou bezúhonnost, zaplatit poplatek do pokladny cechu a složit slib. Privilegia jednotlivých cechů potvrzoval buď sám panovník, nebo městská rada. Zástupci cechů se většinou významně podíleli i na správě města.

V průběhu staletí se cechy měnily a ve větších městech se jich mohlo vystřídat i několik desítek. To bylo způsobeno především tím, že některá středověká řemesla postupně zanikla a řada nových se zase objevila. Mezi nejstarší a nejvýznamnější cechy u nás patřil cech řezníků, krejčích a soukeníků. Existovala však i celá řada specializovaných cechů, v Českých Budějovicích to byl například cech měšečníků, hřebenářů, mydlářů a svíčkařů, či parukářů.

Největší rozvoj řemesel zaznamenala města v 15. a 16. století. České Budějovice v té době získaly výrazně řemeslnický ráz, přičemž si převahu i nadále udržovala řemesla potravinářská v čele se sladovníky a sládky. Následovala řemesla oděvní a textilní.

V průběhu raného novověku postihla některá řemesla výrazná krize. Obyvatelé Budějovic trpěli důsledky třicetileté války a katastrofický dopad měl i požár roku 1641. Podle berní ruly z 1653 zůstávala řada profesí ve městě nezastoupena, anebo je vykonával nedostatečný počet řemeslníků. Pozvolné zlepšování ekonomické situace nastalo až v polovině 18. století. V této době potvrzoval cechovních stanovy pouze panovník a pro všechny cechy byly vydány jednotné (generální) artikule.

V průběhu 18. století některé řemeslnické obory zanikly (například mečíři či helméři) a místo nich se objevily další profese, vyvolané například i novou barokní módou. Ve městě působili prýmkaři, šňůrkaři, hřebenáři, knoflíkáři, cvočkaři, usnaři aj. Díky oživené stavební činnosti se v této době v Budějovicích uživili například tři zedničtí mistři, kteří zaměstnávali ještě dalších 55 osob z příbuzných profesí.

Každé řemeslo mělo svého světce – patrona, ke kterému se řemeslníci uchylovali s prosbou o ochranu. Například kováři uctívali svatého Floriána, zedníci a kameníci svatou Barboru, ševci svatého Bartoloměje a podobně. Cechovní zřízení s uzavřeným počtem členů a omezenými možnostmi rozvoje postupně přestávalo vyhovovat rozvoji výroby. Stále více se prosazovaly takzvané svobodné živnosti, k jejichž provozování stačilo prosté oznámení úřadu, podané společně s přihláškou k odvodu daní.

V polovině 19. století bylo ve městě evidováno v tzv. policejních živnostech kolem 950 profesí, mezi nimiž byli lékárníci, pekaři, řezníci, hostinští, zedníci, dlaždiči, kameníci, tesaři, pokrývači nebo tiskaři. Své výrobky mohli prodávat pouze v místě působiště a jejich počet byl podle potřeby regulován. Naproti tomu tzv. komercionální živnosti umožňovaly prodej výrobků i mimo město. K nim patřily i vznikající továrny. Mezi nejvýznamnější podniky té doby patřila například Lannova loděnice, v níž 60 pracovníků stavělo lodě a asi 50 šífařů zabezpečovalo místní říční dopravu.

Roku 1859 došlo ke zrušení cechů, které byly přeměněny na živnostenská společenstva. Podle živnostenského řádu se živností rozumělo zaměstnání prováděné na vlastní náklady, samostatně, trvale a výdělečným způsobem. Živnosti se dělily na výrobní řemeslné (zpracování surovin a zhotovování nových výrobků), obchodní (nákup a další prodej zboží) a poslužní (služby a práce v pohostinství, dopravě apod.). V této podobě živnosti fungovaly v podstatě až do roku 1952.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace