banner3
Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Varhanní půl maraton

    Úterý 25.6 17:00 - Soběslav, Kostel sv. Víta

    Koncert.

  • Divadlo Járy Cimrmana - Němý Bobeš

    Úterý 25.6 19:30 - Vodňany, MěKS

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Soutěže (1)

 

Kněz, který má blízko k policistům a vojákům

Tibor A. Brečka , Autor: Libuše Kolářová

Tibor A. Brečka     Autor: Libuše Kolářová

TÁBOR – Po odchodu dlouholeté farářky Církve československé husitské Evy Červené do penze, nastoupil službu v Táboře Tibor A. Brečka. Pětatřicetiletý duchovní je absolventem teologické fakulty Univerzity Karlovy, naposledy sloužil v Tuchoměřicích ve Středočeském kraji. Už během studia začal pracovat jako dobrovolník ve věznici ve Vinařicích u Kladna a působil tam několik let. Je členem středočeského týmu posttraumatické intervenční péče, dále působí jako lektor psychologických předmětů a etiky na vysoké škole. Tibor A. Brečka na novém působišti v Táboře navázal mimo jiné kontakty s Vojenskou policií armády České republiky i územním odborem Policie České republiky. Každopádně se vymyká zažité představě o duchovním.

Co vás přivedlo do vinařické věznice?

Byla to moje první práce v rámci církve. Ve Vinařicích je soustředěno kolem tisíce vězňů a jedná se o věznici s ostrahou. Přísnější režim už je pouze ve věznicích se zvýšenou ostrahou, což jsou Mírov a Valdice. Listina základních práv a svobod zaručuje u nás každému náboženskou svobodu a na tuto potřebu se pamatuje i u vězňů, stejně jako se pamatuje na jejich potřeby biologické, psychické a sociální. Ve věznicích pracuje Vězeňská duchovenská služba, působí tam duchovní některé z církví, který je zaměstnancem Vězeňské služby. Pod vedením duchovního pak pracují i
dobrovolníci, kteří spadají pod tzv. vězeňskou duchovenskou péči. Duchovenská péče se odvíjí od toho, co daný člověk umí a co může vykonávat – bohoslužby, studium písma, zpovědi, individuální pohovory, besedy... Při první službě jsem tam strávil osm hodin a člověk si rázem uvědomí, co je vlastně svoboda, fyzická, duševní i duchovní.

Naše společnost je přece v převážné většině ateistická, ve vězení se postoj lidí k víře mění?

Považuji za hloupost tvrzení, že naše společnost je ateistická. Zřejmě vycházíte z oficiálních výsledků sčítání lidu v roce 2011, ale já bych je nebral za relevantní. U nás se lidé pořád bojí zaškrtnout, že jsou věřící, stále tu přetrvává v této věci paranoia, že je někdo bude za to pronásledovat nebo postihovat.  Je pravda, že u vězňů může být zapojení
do těchto aktivit účelové, protože se to odráží v jejich hodnocení, na druhé straně je vězeň může vyhledávat i upřímně. Když nastoupíte výkon trestu odnětí svobody, tak pokud nejste otrlý recidivista, je to šok. Mnoho lidí si myslí, že to je nějaký pionýrský tábor a neviděli přitom vězení ani z rychlíku. Člověk ve výkonu trestu se nemusí oficiálně hlásit k žádné církvi. Od duchovních  je to pomoc člověku ve svízelné situaci, což člověk ve výkonu trestu bezesporu je. Setkal jsem se ve věznici se stovkami lidí, kteří o tento kontakt stáli.

Zůstávají tito lidé v kontaktu s duchovními i po propuštění?

Někdy. Ti lidé řeší obtížné situace, rodinné problémy, kdy muž například zjistí, že pro svého syna už není táta. Teď už ve věznici nepůsobím, nakonec jsem se před několika lety stal členem týmu posttraumatické intervenční péče Středočeského kraje.

Jakou průpravu jste musel absolvovat?

Absolvoval jsem výcvik v krizové intervenci CISM, dále pak 4,5 letý psychoterapeutický výcvik a další kurzy, zabývám se psychologií katastrof a mimořádných událostí a viktimologií, což je nauka o obětech. Teď učím na fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT, kde se mimo jiné studuje bakalářský obor zdravotnický záchranář.

Co vás jako duchovního vedlo tímto směrem?

Já jsem měl vždycky blízko k bezpečnostním a ozbrojeným složkám a po čase jsem zjistil, že moje místo je trošku jinde. Dostal jsem se k psychologii a teologii, ale k lidem z těchto složek mám pořád blízko a cítím k nim úctu. Jsem rád, že se mohu svým dílem podílet na tom, co tyto složky dělají, protože to má smysl.

Myslíte to tak, že vy byste nemohl střílet a zabíjet, tak jste hledal jinou roli?

Nejde o to, že bych měl odpor ke zbraním, naopak, ale mám pocit, že jako psychoterapeut nebo teolog jsem prospěšnější.

Čekala bych, že kněz bude spíš pacifista...

To je nesmysl. To, že je někdo křesťan, ještě neznamená, že je rovnou pacifista. Tady se už 600 let překládá boží přikázání Nezabiješ špatně, protože ve staré hebrejštině zní v originále Nezavraždíš. Vražda je zavrženíhodný čin, zatímco zabití v nutné obraně či krajní nouzi hřích není.

Vnímáte tak obranu naší země nebo i mise na cizí území?

Válka má svoje filozofické základy a jde o to, zda je invazivní nebo obranná. Invazi Saddáma Husajna do Kuvajtu v roce 1990 nelze obhajovat, je to vždycky o účelu – svatá válka, preventivní válka, prvotní obranný úder... Pokud je cílem vojáka obrana území, ale také obrana základních lidských hodnot, a dojde k použití zbraně a následku smrti, nedá se to
považovat za vraždu.

Nabídl jste nedávno spolupráci i táborskému územnímu oboru policie, čeho se má týkat?

Teď působím jako duchovní v Táboře, tak jsem nabídl své zkušenosti ze středočeského týmu posttraumatické péče tady, pokud by bylo potřeba. Spolupracuji také s Křesťanskou policejní asociací, což je ekumenicky otevřený spolek, který sdružuje věřící policisty a další příslušníky bezpečnostních složek například v Německu, Švýcarsku, Velké Británii,
Rakousku a také u nás a na Slovensku.

Všimla jsem si, že na vývěsce kostela máte dokonce Policistovu modlitbu...

Ano, a také se na nedělních bohoslužbách v rámci přímluv modlíme za policisty, hasiče, záchranáře. V Praze na Karlově v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého hned vedle Policejního muzea se každý třetí čtvrtek v měsíci koná ekumenická bohoslužba za bezpečí, konají se tam i bohoslužby za národní protidrogovou centrálu, oběti drog a drogové kriminality. V Táboře všechny srdečně zvu na bohoslužby, které se konají každou v neděli vždy od 9 hodin ve Sboru Božích bojovníků ve Farského ulici.

Jak se vy sám vyrovnáváte s lidským neštěstím, s nímž se v posttraumatickém týmu setkáváte?

Každý takový výjezd je náročný a neopakovatelný. Vždycky to člověka zasáhne, členové týmu se učí techniky, jak se s takovou situací sám vypořádat. Uvědomíte si, co je v životě skutečně důležité, takže od doby, kdy spolupracuji v těchto situacích, se méně stresuji malichernostmi a nedůležité věci prostě neřeším.

Co třeba?

Nebudu se rozčilovat, že je fronta na poště nebo se zbytečně s někým hádat. Život je hrozně vzácný

Libuše Kolářová

Diskuse k článku - 6 příspěvků
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
  • kazatel 

    Reagovat

     

    No bohužel br. Tibora znám, léta nemohl být ani knězem protože více holdoval pivu, než věcem duchovním což se asi nezměnilo. Už když byl pouhým laikem psal si na vizitky policejní kaplan a nosil talár se symbolem KPA, ačkoliv u policie nikdy nesloužil, pro mnohé kouření neuběhl ani kilometr. Možná by bylo dobré, kdyby se prezentoval skutečnou prací a třeba hovořil, jak sloužil ve svém rodném městě.
    Typický příklad přísloví:
    Pracovat neumím, žebrat se stydím, tak jsem se stal farářem.

    Vloženo 15.8.2016 15:06:46

  • Mirek Běhounek 

    Reagovat

     

    Znám otce Tibora už nějaký čas a musím říct,že si ho vážím nejen jako duchovního,ale i jako člověka.
    A také mám rád jeho smysl pro inteligentní humor,který se nebojí používat i při jeho poutavých kázáních.

    Vloženo 14.8.2016 23:02:50

  • Tomáš Kábrt 

    Reagovat

     

    Tvrzení pana magistra teologie Brečky o hebrejském originálu Božího přikázání "ló tir-cach" - "nezabiješ", že "se tady už 600 let překládá špatně, protože v hebrejštině zní v originálu ´Nezavraždíš´", je mylné. Hebrejské sloveso "r-c-ch" se týká jak nezákonného usmrcení úmyslného (vraždy), tak z nedbalosti (zabití), jak čteme v Tóře např. v Ba-midbar ("Numeri") 35:22-25 apod. V šestém přikázání Desatera jde o ochranu života i preventivní minimalizací všech rizik a násilí. Že to popírá právě duchovní, který radí policistům (!), je velmi nešťastné.

    Vloženo 14.8.2016 21:05:36

    • anonymní čtenář 

      Reagovat

       

      Když někdo spolupracuje s policajtama, tak není dobrý.

      Vloženo 14.8.2016 22:06:59

  • lib 

    Reagovat

     

    Zajímavý rozhovor. Jen malá poznámka, při sčítání se nezjišťuje, zda je dotazovaný věřící, ale zda je členem některé církve, což jsou dvě rozdílné věci. Člověk může být věřící, ale nemusí být registrovaným členem žádné církve.

    Vloženo 14.8.2016 09:05:56

    • anonymní čtenář 

      Reagovat

       

      Důležitá poznámka :D

      Vloženo 14.8.2016 15:58:40

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace