Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Vokální soubor X-TET

    sobota 7.12 18:00 - Kaple Nanebevzetí Panny Marie, Štítného ulice, Jindřichův Hradec

    Koncert.

  • Tim Rice, Andrew Lloyd Webber Evita

    sobota 7.12 19:00 - DK Metropol, České Budějovice

    Muzikál podle životního příběhu Evy Perónové.

Zobrazit všechny události
 

Blog: Co nám revoluce dala a vzala

Co naplat, je mi 61 let a jsem pamětník. V roce 1989 jsem byla bezpartijní novinář, přijatý o dva roky dříve coby ukázka Gorbačovovy pěrestrojkové benevolence do Československého rozhlasu. Dřív tam totiž mohli pracovat jen novináři s příslušnou průkazkou, koncem 80. let chtěli i soudruzi z KV KSČ v Plzni dát najevo, že nejsou tak zaťatí. I když z Gorbačovových novot sami mezi sebou vůbec nebyli nadšení. Gorbačov totiž – tak jako na konci 80. let i řada mladých komunistů, chtěl socialismus obrodit a uvolnit.


V té době jsem dokončovala dálkově vysokou školu, na kterou jsem coby dítě kantora, vyhozeného po roce 1968 ze školství, nemohla přímou cestou, ale oklikou přes výuční list, dálkově získanou maturitu a zkušenost v továrně Amati Kraslice a plzeňské Škodovce. Nelituji ani na vteřinu. Díky tomu dnes nevidím svět ploše a necítím se jako příslušník novinářských elit, který má patent na rozum.

V pátek 24. listopadu 1989 mě chtěli z rádia vyhodit. Plzeňský rozhlas už tehdy vysílal živě, tedy nepředtočeně, já jsem pravidelně moderovala pátky a mluvila jsem o tom, na co jsem se o dva dny dříve dojela podívat do Prahy. O demonstracích a o tom, co lidé požadují. Moje vedoucí krajské redakce Jiřina Šťastná bodový scénář vysílání znala a umožnila. Tehdejší ředitel plzeňského rozhlasu bušil na pancéřové dveře studia, že mám padáka, ale technici vysílání nevypnuli a do večera se náhle zhoupla židle s ředitelem a všechno bylo jinak.

Proč o tom mluvím? Protože do dvou let jsme měli s novým, Občanským fórem dosazeným vedením rádia ke svobodnému šíření informací úplně odlišné postoje. Například když jsem natočila na plzeňských vysokoškolských kolejích názory tehdejších arabských studentů na válku v Kuvajtu. Měla jsem pocit, že by to, co se line z rádia, mělo být vyvážené. Skandál, jestli se smí tato reportáž odvysílat, se řešil až v Praze. V roce 1991 jsem tedy raději odešla vydávat svoje vlastní noviny do Milevska a k těm později přibývaly další tituly až po tento portál. Sbírání zkušeností bylo tvrdé, zato jsem dneska otužilá. Od začátku ale mám za to, že hlavním posláním médií je vytvářet prostor pro všechny názorové proudy a nechat čtenáře, aby svobodně souhlasili či nesouhlasili.

Když se slavilo 25 let od revoluce, v plzeňském rádiu se na mě rozpomněli a chtěli slyšet vzpomínky na revoluční dny. Natáčel se mnou sympatický mladík, z rádia pak zaznělo mnohé, ale třeba můj postřeh, že někdejší prominentní komunističtí novináři se po revoluci velmi dobře uplatnili hlavně v médiích německých vydavatelů, byl kupodivu jako zbytný vynechán. Je to přitom pro historii našich novodobých médií velmi podstatné.

Novináři loajální ke komunistickému režimu se usídlili v médiích zahraničních vydavatelů a dělali to, co vždycky uměli – sloužili. Jen pro změnu jiné době a jiným šéfům. Vymýšleli úžasné projekty jako Okénka starostů, hlásné trouby politických stran podle vlastních sympatií nebo příkazů vydavatele – a novinářští „buřiči", kteří pořád nedůvěřivě šťourají někde pod pokličkou, zůstali tím, čím byli i před rokem 89. Nepříjemnou osinou kdesi pro každou politickou reprezentaci, která se kdy zjevila.

Sama nad sebou se v posledních dnech zamýšlím, proč dostávám osypky z momentální propagandy ala Velký listopad 89, která se na mě valí ze všech stran. Tak jako se nemůžu smířit s tendenčním projektem Paměti národa. Já vůbec nepolemizuji o tom, že v padesátých letech minulého století se děla zvěrstva. Ale proč nezaznívají také vzpomínky lidí, kteří se tehdy do budování poválečné republiky vrhli s čistým srdcem a chtěli spravedlivou společnost? Slovenská expremiérka Iveta Radičová před pár dny řekla: „Převažují lidé, kteří mají pocit, že listopadem 1989 prohráli." Tak proč se z našich médií valí úplně jiná reflexe reality?

Jistěže jsme se během 40 let socialismu dočkali prominentních papalášů, směšných sjezdů KSČ a represe vůči odpůrcům režimu, ale my ostatní, většina, jsme tvořili šedou zónu, která se měla celkem slušně. Ano, jedli jsme jablka a švestky, protože na banány a mandarinky se stála před Mikulášem fronta, jezdili jsme k moři do Bulharska, protože devizový příslib dostal jen někdo, vozili jsme se ve škodovce, trabantu nebo žigulíku a pošilhávali jsme po mercedesu místního řezníka. Víkendy jsme trávili na chatě nebo chalupě a s prima sousedy jsme si postavili vlastníma rukama hřiště a večer u ohně jsem se bavili protistátními vtipy. Prostě jsme drželi tak nějak pohromadě proti „nim". A na to dnešní šedesátiletí a starší pamětníci hodně vzpomínají, proto volí KSČM, ČSSD nebo Babiše. Odmítají tím, že by jejich život neměl mít svůj smysl.

Když konečně přišla ta vytoužená nová doba, nastalo i to, co jsme určitě nechtěli – totální rozdělení společnosti, podpora individualismu, kde metou je nahrabat si pro sebe i za cenu, že souseda zadupu do země, extrémy miliardářů a bezdomovců a státní poklonkování – jen na jinou světovou stranu. O tom by pamětníci asi rádi mluvili. Jen se jim nedostává prostor. Novináři z Paměti národa ani jiní se jich nějak neptají, a když náhodou některá média dají k takovým úvahám možnost, okamžitě se na ně snese hysterický povyk o starých strukturách, podezřelých individuích nebo dezinformačních partách napojených na kdovíkoho. Představa jednoduchého napojení na zdravý selský rozum a lidský cit zřejmě nepřipadá v úvahu.

Před pár dny mi promluvil z duše komentář sociologa Jana Kellera v Právu. Stručně – podivuje se nad tím, že dnes mladí lidé, kteří socialismus nezažili, školí starší generaci o tom, co si má myslet. Cituji: „Kampaně dnes požadují, aby zejména starší lidé byli politicky a volebně převychováni či aby jim byly správných způsobem filtrovány informace, neboť oni sami nedokážou rozlišit pravdu od nepravd, dobro od zla." A sociolog Keller pokračuje: „Lidé, kteří jsou dostatečně naivní, budou zmíněné trendy vysvětlovat tím, že starší generace jsou poznamenány životem v nesvobodě, zatímco dnešní mladí jsou pravdou a láskou odkojeni..." Vysvětlení Jana Kellera zní, že tento trend je součástí tažení liberální levice proti všem formám autority včetně autority přirozené, tedy zkušeností starších lidí. Souvisí to podle něj s krizí rodiny, školy, státu a dalších institucí. „Z hlediska antropologického se jedná o jev zcela nevídaný. Nikdy dřív se dospělým nedoporučovalo vstoupit do školy mladých, smýšlet jako oni, chovat se jako oni a podobat se jim tak dlouho, jak jen to bude možné," říká Keller a končí určitým mementem právě pro mladé. Protože s touto filozofií i je nečeká nic jiného, než nevratná degradace směrem k dospělosti...

V záplavě současných akcí k oslavě třicátého výročí 17. listopadu (bez něhož by tu naše nezávislé vydavatelství samozřejmě bylo ztěží) mám pocit, že je třeba větší objektivity, méně pompy, víc vzájemného mezigeneračního naslouchání, co která doba znamenala a přinesla.

Proto vydavatelství Jihočeské týdeníky uspořádá v neděli 17. listopadu od 13 hodin veřejnou diskusi na téma Co nám revoluce dala a vzala. Byť druhá polovina názvu akce už vyvolala na některých místech nelibý údiv...

Kdo si chce na toto téma popovídat, nabízíme setkání v kavárně Hotelu Slavia na Husově náměstí v Táboře. Příští neděli v jednu odpoledne.

Diskuse k článku - 52 příspěvků
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
« Novější příspěvky 1 2 3 4 5  | Starší příspěvky »
  • Petr Mašek 

    Reagovat

     

    Ano, všechno je o lidech. Ale hlavně o jejich charakteru, schopnostech a svědomí. Pokřivený je ten, který byl nebezpečný každému režimu a vždycky se choval jako chameleon.

    Vloženo 21.11.2019 12:12:14

  • antibabiš 

    Reagovat

     

    Všechno je to o lidech. Nemůžeme to, co se nám dneska nelíbí svádět výhradně na kapitalismus. Pokřivené charaktery, které se formovaly během čtyřicetileté nadvlády komunistů, budeme jenom obtížně a dlouho narovnávat. Odhaduji to ještě tak na 2 - 3 generace.

    Vloženo 12.11.2019 08:42:50

  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    Reveoluce nesplnila očekávání pravicově smýšlejících Čechů, kteří věřili v pád vlády komunistů. Co nám dala? Markantní zlepšení životní úrovně na úkor zadlužování a zvyšování výběru daní a 22 roků svobody, kterou nám od roku 2012 vlády komunistů a levičáků opět po kouskách ukrajují.

    Vloženo 12.11.2019 08:08:39

  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    Tak co nám ta revoluce vlastně vzala?

    Vloženo 12.11.2019 07:32:10

    • Eduard 

      Reagovat

       

      Vzala nám třeba to či popisuje někdo pod jménem Já níže v této diskusím.

      Vloženo 12.11.2019 09:17:42

      • anonymní čtenář 

        Reagovat

         

        Edo, Tvou větu jsem nedokázal pochopit. Nemohl, bys být konkrétní?

        Vloženo 12.11.2019 11:26:36

        • nick 

          Reagovat

           

          Podívej se níže do diskuse na příspěvek jménem Já.

          Vloženo 12.11.2019 12:47:20

  • Asi tak 

    Reagovat

     

    Jestli chtěla pisatelka rozproudit tuto diskusím tak se ji to povedlo. Jestli to myslela vazne, to co napsala tak bůh s námi.

    Vloženo 11.11.2019 21:31:56

« Novější příspěvky 1 2 3 4 5  | Starší příspěvky »
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace