banner3
Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Strakonický dudák aneb Hody divých žen

    pátek 23.8 20:30 - Hrad Strakonice - II. hradní nádvoří

    Hra J. K. Tyla v podání DS Čelakovský.

  • Vlksický Kašpar 2019 - Jonáš a Tingl - Tangl

    pátek 23.8 21:00 - Vlksice

    Divadelní představení.

Zobrazit všechny události
 

Co možná o kominících nevíte, najdete v táborské Galerii 140

Kominické generace - Josef Bažant stojí vpravo.

 , Autor: Vít Řezáč

Kominické generace - Josef Bažant stojí vpravo.     Autor: Vít Řezáč

TÁBOR - Jako předzvěst pravdpodobně prvního kominického muzea u nás, jehož otevření je plánováno na prosinec, probíhá v táborské Galerii 140 na Starém městě výstava, věnovaná tomuto tradičnímu řemeslu. Připravil ji Spolek pro založení Muzea kominického řemesla a jeho propagaci, jehož předsedkyní je Eva Bažantová a vůdčím duchem její manžel, mistr kominický Josef Bažant. Výstava nese symbolický název Pod ochranou sv. Floriana a trvá do 9. června.

 

„K historii kominictví mne přivedla profesionální deformace. Jako profesně celoživotního kominíka mne samozřejmě začala dávno zajímat historie řemesla a s ní začaly plnit náš domov nejrůznější dobové dokumenty, předpisy, normy a samozřejmě nářadí a dopňky pracovních oděvů. Nejvzácnější je nejspíš tereziánský předpis o hašení ohně z roku 1755," pochlubil se Josef Bažant. Předpis se týká vzdálenosti palných konstrukcí, sena, slámy a uskladněných hořlavin od komína. "Jak vidíte, nic se od těch dob nezměnilo a stejné věci obsahují i dnešní předpisy. Ale abych neslízl veškerou smetanu já. Musíte si promluvit s naší předsedkyní," dodal kominický mistr a skromně dodal, že jde o jeho manželku. „V rámci mé profesionální deformace do historie kominictví spadla rovnýma nohama a svými znalostmi mě už dávno převálcovala," přiznal.

Eva Bažantová má historii jako koníčka. Vyhledává v archivech vše o dějinách kominictví nejen v regionu Táborska. Především je ale ideovým manažerem vznikajícího Kominického muzea. „Pro potřeby muzea jsme zakoupili starý domek v Dírné – Záříčí nedaleko Červené Lhoty a už několik let ho dáváme dohromady. Snad to letos dotáhneme do konce a v prosinci expozici otevřeme veřejnosti," věří Eva Bažantová. „Vždy jsem měla blízko k historii a sledovala jsem se zájmem sběratelství manžela. Nějak se to nabalovalo, a když začal uvažovat o muzeu, tak jsem mu řekla, že muzeum musí mít příběh. A teď už víc než deset let ten příběh dějin kominictví vyhledávám v archivech," podotkla předsedkyně spolku. „Dějiny kominictví v Čechách a na Moravě jsou obaleny spoustou romantických příběhů a ne vždy jsou úplně v souladu s historickou skutečností," naznačila Eva Bažantová, že muzeum určitě nebude nudné.

Současnost kominického řemesla

V současné době je v Táboře devět kominíků, což je na město této velikosti postačující. Poptávku místních stíhají a většinou se na objednávku dostaví na vymetení komína do dvou týdnů. „Je to ovšem jen otázka času. Zřejmě bude hůř. Kominíci jsou většinou veteráni z bývalého komunálu a úplně chybí střední generace. Jsme rádi, že se občas objeví alespoň pár učňů, Za poslední čtyři roky ovšem máme jen dva z Táborska." postěžoval si Josef Bažant. Vezmeme-li v úvahu, že táborští kominíci zajíždějí do celé republiky, a když v Praze vypukne sezona a místní kominíci nestíhají, tak i do hlavního města, není mužů tohoto řemesla zrovna nadbytek. Navíc už zdaleka nejde jen o vymetání a revize komínů. Jezdí také na montáže, protože technologie rekonstrukcí a výstavby nových komínů se mění. Plyn, kondenzační kotle a tak dále...

Nedostatek zájemců o vyučení v oboru kominík potvrzuje i učitel odborného výcviku Střední školy polytechnické z Českých Budějovic Michal Vožech. Jedná se o jediné učňovské zařízení kominíků na jihu Čech. „Největší problém jsme měli loni, kdy se do učebního oboru nepřihlásil nikdo, takže letos vůbec nemáme první ročník. V učení je nyní šest třeťáků a pět druháků. Od září to ale vypadá, že do prvního ročníku nastoupí čtyři až šest učňů," vidí perspektivu oboru Vožech a dodává, že loni byli tři vyučení přímo z Táborska. O zaměstnání nemají po vyučení nouzi. Podniky i soukromníci si je vybírají ještě v učilišti. Poptávka na trhu práce je ovšem stále větší než nabídka.

Táborští kominíci kdysi

Poptávka po mistrech kominických ovšem byla i v dávné historii tohoto řemesla. Cech kominíků měl sice na základě artikulů Marie Terezie sídlo v Praze, ale jeho působnost určitě zahrnovala mnohem širší rádius. V osmnáctém století k cechu přistoupil i táborský kominík Borga, který měl učně jménem Matheas a jednoho pomocníka. Bydlel ve vlastním domě nedaleko náměstí. I přes počáteční neshody o výši mzdy čistil táborské komíny plných třicet let.

V roce 1715 bylo Jakubovi Demartinimu mladšímu, synovi významného pražského kominíka, uděleno v Táboře městské právo vymetat zde komíny za čtyři krejcary a stejný poplatek se platil za vyčištění kamen v zimě. Měl jednoho pomocníka. Asi se rodině tradičních kominíků nevedlo špatně. Pražský otec kominického klanu Demartini totiž pro syna záhy zakoupil za 400 zlatých výstavný dům přímo na táborském náměstí. Ten dnes známe jako Škochův dům. Jak ale praví dobové zdroje, táborští radní nebyli zřejmě se službami ratolesti rodu Demartini spokojeni, proto dali vyučit kominíkem táborského Matěje Pařízka.

Na vernisáž výstavy přijelo i několik kominíků ze zahraničí. S mnoha z nich se Bažantovi znají z pravidelných mezinárodních kominických srazů v italském městečku Santa Maria Maggiore. Stojí tam pomník s dětskou postavou, připomínající malé dětské kominíčky. "Uctívá se tak památka dětí, které z tohoto tvrdého a chudého kraje před staletími masivně odcházely a už od šesti, sedmi let byly využívány k čištění komínů, do kterých se díky maličkým postavám mohly vejít. Mnohé přitom zahynuly," popisuje Eva Bažantová. Raritou je pak dlouhý průvod kominíků, v němž se čeští kominíci prezentují v černých úborech s bílou čepičkou, stejné nosí i Rakušané, což naznačuje někdejší společnou historii. Nástupci uherských zemí si ke slavnostnímu obleku zvolili cylindr. Francouzští kominíci mají červené čepičky a červené šátky, Holanďani jsou celí v bílém, pro Finy jsou typické modré čepičky a modré šátky...

Zkrátka o kominickém řemesle by se mohlo dlouho vyprávět. Zajímavý výběr teď zájemci najdou na probíhající táborské výstavě a jakmile se zpřístupní kominické muzeum v Dírné, dají Jihočeské týdeníky určitě vědět.

 

 

Foto -vř-

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace