banner3
Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Život v právu

    středa 18.9 10:00 - Písek, Senior Point - klubovna DFŠ

    Cyklus přednášek s Mgr. Jaroslavem Hávou - dlouholetým soudcem Okresního soudu v Písku.

  • Drahá legrace

    středa 18.9 19:00 - Písek, Divadlo Fráni Šrámka

    Divadelní představení.

Zobrazit všechny události
 

Ve Strakonicích si připomenou 300 let starý zázrak

STRAKONICE – Když se kohokoli zeptáte, co se mu vybaví při vyslovení názvu Strakonice, většina lidí zmíní strakonický hrad a dělnické město plné továren. Občas si někdo vzpomene na takzvané strakonické Benátky, kdy byly Strakonice protkány malými můstky a lávkami, což jim dávalo specifický náboj malebnosti a romantiky. Farář Roman Dvořák se rozhodl, že pomocí historických událostí pomůže lidem rozpomenout se i na jiné, duchovní hodnoty, se kterými jsou Strakonice spojené. „Myslím, že si toto město zaslouží, aby na něj byli jeho obyvatelé pyšní. Vždyť se právě zde stal jeden z největších zázraků, který si připomeneme letos v únoru. Bude to již 300 let od doby, kdy byl uchráněn život šestileté Rozálie Hodánkové. Je mi trochu líto, že tuto událost i svatého Jana Nepomuckého, který byl nejen za tento zázrak svatořečen, znají a oslavují víc v cizině než právě zde ve Strakonicích, kde k události došlo," vysvětluje Roman Dvořák. Tomuto výročí bude v sobotu 10. února od 14 hodin věnováno tematické odpoledne v Rytířském sále strakonického hradu, kdy si lidé tuto historickou událost připomenou.

 

Město na Otavě
Strakonice jsou odjakživa spojovány s vodou. Díky řece připlouvali voraři, po řece se dopravovalo zboží, řeku Otavu brázdili loďaři včetně vodácké turistiky, se kterou je řeka spojená dodnes. Dalo by se říct, že s řekou je spojován samotný život tohoto města. Patronem a tedy ochráncem těchto lidí spojovaných s vodními toky je svatý Jan Nepomucký, který je mimo jiné i ochráncem před utonutím a povodněmi. Právě proto si lze všimnout jeho soch u vodních toků a na mostech vedoucích přes vodu. Nevěřící lidé tomu mohou říkat náhoda, věřící zázrak. V každém případě je právě s tímto světcem spojováno několik zázraků. Za největší z nich je považován právě zázrak, který se stal ve Strakonicích.

Strakonický zázrak
Jak k události došlo? Šestiletá Rozálie Hodánková, dcera správce strakonického johanitského panství Václava Hodánka, se po setmění v úterý 22. února 1718, asi po deváté hodině, vracela spolu s rodiči z masopustního ohňostroje, na který je pozval císařský důstojník dělostřelectva Resch, jehož jednotka na panství přezimovala. Rozálka se po chvíli pustila pláště svého otce, proplétala se menším davem strakonických měšťanů k matce, která kráčela vpředu. Dívka uklouzla na namrzlých prknech lávky přes splav a náhon z řeky Otavy k Pětikolskému mlýnu a spadla do ledové vody. Rozálčina matka Klára několikrát vykřikla: „Pro Pána Boha! Moje dítě padlo do vody!" Poté omdlela a byla odnesena do mlýna. Když přišla k sobě, začala se nahlas usilovně modlit k Janu Nepomuckému, který v té době ještě nebyl ani blahořečen. Protokoly zachytily znění slov Kláry Hodánkové takto: „Ó, svatý Jene Nepomucký, neopouštěj mne, osvoboď mé dítě od smrti a mne od hanby a pomluvy světské, jako bych pro masopustní veselost byla dcerušku svou utopiti nechala."

K náhonu Pětikolského mlýna se seběhly desítky lidí a se svícemi i pochodněmi hledali tělo dívky, které se mělo podle všeho zachytit někde pod mlýnskými koly. Mlynářka zavolala stárka Antonína Mařenu, jinak Veselého, zatímco si mnozí všimli, že se druhé ze čtyř velkých kol Pětikolského mlýna zastavilo. Stárek Mařena s ostatními velkou silou otočil zaseknutým kolem a vzápětí spatřil pod ním ve vodě bílou zástěrku děvčete. Zoufalý otec Hodánek se nejdříve domníval, že jde o kus ledu. To však zkušený stárek vyloučil a začal hledat tělíčko dále v náhonu. Po několika okamžicích Rozálii nalezl a vytáhl z vody. Děvčátko bylo rychle přeneseno do blízkého domu Jana Kouteckého a uloženo do peřin.

Všichni se divili, že její tělo neneslo žádné známky nevyhnutelného zhmoždění přinejmenším dvěma mlýnskými koly. Pozdější literatura uváděla, že v ledové vodě musela strávit zhruba hodinu. Pohled do protokolů však potvrzuje poloviční čas. Po další půlhodině ve vyhřátých peřinách, kdy se dívka stále zdála být bez života, odhodlala se její matka rozříznout Rozálčiny šaty a podívat se na její nohy. K úžasu všech nebyly zlámané. Stejně tak ruce a tělo nenesly žádné známky smrtelných i sebemenších úrazů od mlýnských kol. Rozálie měla pouze krví podlité oči a na rameně byla nalezena modřina způsobená stárkem Mařenou, jak ji vytahoval z vody. Mnozí si vzpomněli na to, jak stejná mlýnská kola před dvěma lety rozmačkala dva urostlé chasníky, které z náhonu vytáhli mrtvé.

Po dalším zahřívání najednou Rozálie vykuckala mnoho vody, několikrát zavzdychala a zavolala: „Maminko!" Po chvíli řekla matce Kláře: „Maminko, nehněvejte se na mne, že jsem do vody spadla. Viďte, že mne nebudete proto bíti? Hleďte, mně se nemohlo nic zlého státi, svatý Jan Nepomucký přišel ke mně a pravil mi: Neboj se, ty se neutopíš." Rozálie toto řekla v přítomnosti matky, dědečka a několika dalších svědků. Matka se poté zeptala, jak ten svatý Jan vypadal. Děvče odpovědělo: „Právě tak, jako na našem mostě; měl v jedné ruce kříž, v druhé palmu a na hlavě biret. Jenže socha na mostě jest dřevěná, zde však se mně objevil živý". V té chvíli již všichni považovali záchranu za zázrak, který Jan Nepomucký vyprosil u Boha. Rozálie po chvíli ještě dodala, že ve vodě nad sebou cítila těžkou kládu, avšak Jan Nepomucký ji sám držel a znovu ji ujistil, že se neutopí.

Dívka se poté v posteli posadila a zavolala na služebnou Kláru, aby jí přinesla „ty knížky o svatém Janu". Přičemž měla na mysli modlitební knížky ze zámecké knihovny, s nimiž se jako dcera johanitského správce snadno mohla předem seznámit. Když jí knížky přinesli, začala hlasitě odříkávat litanie a modlitby k Janu Nepomuckému.
Připomínku tohoto příběhu připravil Miroslav Žitný, který se společně s Páterem Romanem Dvořákem podílí na přípravách sobotního odpoledne k 300letému výročí Strakonického zázraku.

Zázrak doprovázela i fakta
K uznání tohoto zázraku bylo zapotřebí podrobné vyšetřování komisí římské Kongregace posvátných obřadů v Praze roku 1724. Kromě rodičů, kteří byli pochopitelně emotivně zasaženi touto událostí, museli vypovídat i další svědci. Například stárek Mařena. Ten vysvětlil také v podstatě racionálně-technickou neuvěřitelnost dívčina přežití v náhonu, který byl sám o sobě hlubší, než výška její postavy, a to přes dva lokty (1 český loket = cca 60cm), kde Rozáliino tělo muselo projít přinejmenším pod prvním mlýnským kolem o průměru přes 3,5 metru, mezi jehož lopatkami a prkny výdřevy dna zůstávala úžina na pouhé dva prsty. Navíc vodní průtok byl v té chvíli silný. Stárek Mařena proto svoji výpověď uzavíral slovy: „I soudím podle toho, že Rosalie přirozeným způsobem nemohla při životě zachována býti. Takéť když jsem ji z vody vytahoval, pražádné známky života jsem na ní nepozoroval a všickni ostatní ji za mrtvou považovali. Odešel jsem domů, abych se převlékl, osušil a ohřál, i nemyslel jsem jinak, nežli že děvče zemřelo. Až teprv za dobrou hodinu jsem se dozvěděl, že žije a mluví."

O tomto zázraku se mluvilo za hranicemi naší země a lidé si jej připomínají v souvislosti se svatým Janem z Nepomuku dodnes. Připomenou se jej tedy i lidé ve Strakonicích již o tomto víkendu a také v předvečer výročí události, tedy 21. února od 17.30, kdy proběhne v kostele svaté Markéty přednáška o významu strakonického zázraku a osobnosti svatého Jana Nepomuckého.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace