O víkendu jsem zase cestovala dálkovým autokarem. Jak už to tak většinou bývá, vzniklo nedorozumění ohledně určení místa, kam si jednotliví cestující zakoupili místenku. Nechtěla jsem se hádat, tak jsem si radši stoupla do uličky, nicméně jedné ženě to nedalo – začala si svlékat bundu a pak mi nedopatřením (doufám) šlápla na nohu. Ani se neomluvila a začala do mě strkat: „Proč si nesednete?“ Přitom vedle sebe měla na sedačce baťoh. Asertivně jsem ji odzbrojila: „Protože máte vedle sebe tašku.“ V autobuse to zašumělo, bylo tam více lidí, kteří měli vedle sebe zavazadla nebo dokonce bedničku se zvířátkem. Volné místo bylo jen vedle pána s nasazeným respirátorem. Dotyčná se nechytila za nos, jenom si odfrkla.

Tímto děkuji všem vstřícným, ohleduplným a skladným lidem, kteří si dávají zavazadla do vyhrazených prostor nebo pod sedadlo a uvolňují místa stojícím.