Alisa se nejen naučila dobře česky, ale patří i mezi nejlepší žáky v sedmé třídě. „Je to hlavně zásluhou rodiny Peškových z Kožlí u Orlíka. Pan starosta Pešek se s dětmi se pravidelně učí,“ zmínila Marie Jelenová. V Kožlí nyní žije se svou babičkou i Nikita. Jeho dostal Filip Pešek „do parády“ až v poslední době, ale učí se spolu o to intenzivněji. Nikitovým snem je dostat se na milevské gymnázium. Chtěl by být zubním lékařem.

Nový začátek v Kožlí

Alisa se svou maminkou a starší sestrou Anastasjou přijely do České republiky už 28. února loňského roku. Žily do té doby ve městě Rovno poblíž běloruské hranice. „Je to takové středně velké město,“ říká Alisa. Středně velké město představuje na Ukrajině 250 tisíc obyvatel. Ovšem před válkou. Nikoho z obyvatel by před víc než rokem nenapadlo, že 25. února 2022 ráno zažijí bombardování. Jak se ocitly matka s dcerami v Kožlí?

„Náš místostarosta Josef Braun má ženu Ukrajinku. Ta znala maminku Alisy a Anastasiji a jakmile ruská agrese začala, pozvala je, aby přijely,“ říká starosta Filip Pešek. Napřed bydlely v Kožlí v obecním bytě nad úřadem. Pak starosta Pešek upravil byt v zahradním domku u své nemovitosti a maminka Máša s dcerami se tam přestěhovaly. Obecní byt dnes obývá Nikita s babičkou. „Původně bydleli v Milevsku v hotelu Stadion, proto Nikita začal chodit do nedaleké 2. základní školy. Když město Milevsko rozhodlo, že už začne účtovat normální hotelové sazby 350 korun za nocleh na osobu, na bydlení za 20 tisíc měsíčně nemohli dosáhnout,“ zmiňuje starosta Pešek. V Kožlí za bydlení obě rodiny neplatí, zatím stát poskytnuté bydlení pro uprchlíky podporuje. Mluví se ale o tom, že tato státní podpora má skončit.

Celý příběh si můžete přečíst v aktuálním vydání Jihočeských týdeníků. Co děti po vypuknutí války na Ukrajině zažily, jak se změnil jejich život, o čem sní a jak jim pomáhají manželé Peškovi a jejich blízcí, aby děti při neznalosti češtiny neskončily v české společnosti jako outsideři.