Když se krátce ohlédnete za premiérovou sezonou v nejvyšší soutěži, jaká byla?
Bylo to jedno velké šílenství, pro které jsme ale několik let žili, a postupem do Kooperativa NBL se nám splnil sen. Zároveň to ale znamenalo vstup do světa profesionálního sportu, proto se zde sluší poděkovat partnerům, kteří nás v této cestě podpořili. Ať už všem veřejným, tak i městu Písek a Jihočeskému kraji, bez jejichž pomoci bychom na to nemohli ani pomyslet. Věřím, že tento sportovní produkt nám mohou na hodně místech závidět. Pak nastalo ohromné množství příprav, jelikož naše hala na to absolutně nebyla připravena. Museli jsme zařídit kompletně novou palubovku, koše, kamerový systém pro rozhodčí, LED perimetry, mobilní tribuny, atd., abychom splnili veškeré požadavky soutěže. K tomu v průběhu celé sezony probíhala rekonstrukce zázemí, proto jsme si chvílemi s nadsázkou říkali, zda to vůbec máme zapotřebí. Zároveň jsme však trefili jackpot v podobě nového loga a celý tenhle rebranding ještě umocnil euforii okolo našeho klubu. Hned v prvním utkání jsme sice smolně prohráli v prodloužení na Slavii, ale všem jsme tím ukázali, že na to hrát nejvyšší soutěž máme a že je v týmu velký potenciál do budoucna. Když jsme na začátku prosince měli bilanci 8-6, vše bylo zalité sluncem a sen v podobě postupu do play off byl na dosah ruky. Nic však netrvá věčně, a tak jsme kromě vrcholů zažili i pády, které pro nás byly obrovskou školou života. Když se za sezonou ohlédnu s těmi, které jsem měl po boku po celou dobu snažení o postup do NBL, tak jediné, co můžeme cítit, je obrovská hrdost. Možná nevyšlo play off, ale nestrachovali jsme se o záchranu, posbírali mnoho individuálních ocenění, Syky (V. Sýkora) a Svobi (M. Svoboda) se zcela právem dostali do seniorské reprezentace a mnoho dalších dílčích úspěchů, díky kterým teď Sršni na basketbalové mapě něco znamenají.
V úvodu soutěže jste spoustu týmů zaskočili vaším stylem hry. Čekal jste, že s tím profesionální týmy NBL budou mít takový problém?
Myslím, že nikdo nevěděl, jak to bude fungovat. Já jen tajně doufal, protože to byla naše jediná šance. Ten systém je specifický, sám jsem si ho stvořil k obrazu svému a všichni věděli, jak úspěšný je u mládeže a že právě tenhle styl nás dostal až do NBL. Tomu, jak byl účinný, pomohlo také podcenění celé naší soupisky všemi našimi soupeři a fakt, že se s ním dosud nikdo pořádně nesetkal. Když pak získáte sebevědomí a v zádech máte takovou podporu fanoušků jako my, tak ten systém z hráčů dostává to nejlepší na obou polovinách hřiště. Samozřejmě už se nebude moci hrát 40 minut, ale i tak věřím, že pořád bude v určitých pasážích utkání velkou zbraní. A když hrajete rychlý agresivní basketbal, tak je to zároveň i atraktivní pro oko diváka, a to pro nás bylo skvělou reklamou.
Udělal byste s odstupem času něco jinak, aby se tým podíval do play off?
Jako trenér v každém utkání řešíte stovky situací, kdy se musíte rychle rozhodnout, a kdo mě zná, tak ví, kolik bezesných nocí kvůli basketbalu mám. Určitě mě tak některé prohry mrzí, protože jsme na soupeře měli a udělal bych asi jiná rozhodnutí, ale zda by to mělo vliv na výsledek, se stejně nedozvíme. Zároveň každý realista musí vidět, že s tímto týmem jsme dosáhli asi maxima možného a zbourali jsme veškeré předsezonní prognózy. Chtěli jsme po postupu tým doplnit, ale český trh už byl v tu dobu rozebraný a vzhledem k naší finanční situaci jsme si nemohli příliš vybírat. Nebudeme si nic nalhávat, ve výsledku jsme měli možná slabší tým než v baráži o NBL. Když se pak v nejdůležitější fázi sezony během týdne zranili tři klíčoví hráči z rotace, nebylo osm proher v řadě velkým překvapením. To nás stálo postup do A1 a tím i první šanci na postup do play off. V té chvíli kdybychom sáhli po kvalitním zahraničním hráči, asi bychom se tam i tak dostali. Vzhledem k téměř jisté záchraně jsme ale dali důvěru naším hráčům, kteří s námi mají dlouhodobé smlouvy a věřím, že se nám tento krok vrátí. Zbytek soutěže už byla taková sázka v loterii, ve které nám asi chybělo i trochu toho pověstného štěstíčka.
Před zahájením přípravy došlo v kádru k některým změnám. Odešla velká osobnost Dalibor Fait, ale přišli jiní. Co si od těchto změn slibujete?
Těch změn bylo na naše poměry opravdu hodně, což jsem já jako trenér zažil vlastně poprvé. Odchod Dalibora mě mrzí, je to hráč, jehož útočný potenciál jsem uměl využít, ale už v minulé sezoně odehrál pouze deset utkání. Kvůli jeho pracovnímu vytížení to ani nešlo jinak a víceméně jsme na jeho odchod byli připraveni. Díky brzkému konci jsem měl dostatek času připravit se na přestupové léto, kde jsem přesně věděl, po čem toužím. Potřebovali jsme druhého rozehrávače, abychom mohli dávat více odpočinku Vojtovi Sýkorovi, a proto jsem rád, že se nám povedlo přilákat Matěje Burdu, kterého jsem lanařil už tři roky a byl moje jednoznačná priorita. Zároveň naše největší slabina byla pod košem, kam jsme získali Honzu Karlovského z ústecké Slunety, ve kterém dřímá ohromný útočný potenciál, a ze stejného klubu i Johana Haiblíka, který může alternovat jak na pozici menšího pivota, tak i na křídle a v našem klubu dostane výraznou roli. K tomu se nám podařilo přeměnit hostování Kevina Týmla v přestup z NH Ostrava a dát mu tak po jeho těžkém zranění z minulé sezony další šanci.
Jak probíhala příprava na druhou sezonu, do které vstoupíte za pár dnů? Byl jste s jejím průběhem spokojený?
Příprava proběhla podle plánu, odehráli jsme deset utkání s týmy různé kvality a hodně zapojovali mladíky z U19. Hlavním cílem bylo nováčky dostat do rolí, které od nich očekáváme, a zapracovat je do našeho systému. To, že jsme vyhrávali, je sice příjemné, ale je to úplně nepodstatné. Zároveň trenér nikdy nemůže být spokojený a musí chtít pořád víc a víc. Jakmile na chvíli zaspíte, ostatní už jsou lepší než vy. Navíc nejhorší, co bychom mohli udělat je, že se necháme ukolébat výsledky přípravy. Zda byla úspěšná nebo ne, rozhodne výsledek prvního utkání Kooperativa NBL.
Říká se, že druhá sezona bývá složitější než první, také jste stejného názoru?
Ve sportu toto pořekadlo platí a mnoho týmů už na to po ztrátě nováčkovské euforie doplatilo. My hned od závěrečného klaksonu loňské sezony začali pracovat na tom, aby nás to nepotkalo. I proto jsme chtěli navýšit rozpočet, snažili se uvnitř klubu posunout některé věci na další level a doplnili tým o zajímavá jména tak, abychom tyto starosti neměli. Nicméně NBL bude vyrovnaná a stát se může všechno.
Jste jediný tým v celé NBL, který nevyužívá služeb cizinců, dokonce je většina píseckých odchovanců. Hodláte v této filozofii v klubu nadále pokračovat?
Na této filozofii je postaven celý náš klub a měnit to určitě nechceme. Tým máme plný Jihočechů, které jsme před startem letošního ročníku doplnili o čtyři – v uvozovkách cizince. Za toho je ale u nás považovaný každý hráč, který nepochází z našeho kraje a neprošel naší mládeží. Za mě by to byl ideální poměr i do budoucna, ale to záleží hlavně na výsledcích, zda budeme pokračovat vzestupnou tendencí. Zároveň by to měl být hnací motor pro všechny mládežnické trenéry v našem okolí, aby se podíleli na výchově talentovaných kluků do NBL. Protože pokud takové hráče mít budeme a oni budou chtít na sobě pracovat, tak u nás šanci stoprocentně dostanou. Na druhou stranu však musím dodat, že stejně bychom jinou cestou jít ani nemohli, protože náš rozpočet patří jednoznačně k nejnižším a nemůžeme si dovolit vyhazovat horentní sumy za ligové hvězdy.
Není velké množství cizinců v NBL kontraproduktivní vzhledem k české reprezentaci? Neměl by být jejich počet v jednotlivých týmech omezen? Pak už přeci jen nezbývá tolik prostoru pro mladé české hráče.
V současné chvíli je pro každý klub omezení pěti cizinců a na vedení federace se řeší, jestli tento limit snížit na čtyři nebo zvýšit na šest. I když to od někoho, kdo zahraniční hráče nemá, vyzní možná trošku divně, tak jsem názoru, že každý má právo na to vybrat si, jakou cestou chce jít, a proto bych osobně klidně nechal tento počet neomezený. Samozřejmě se mi nelíbí, že je zde spousta zahraničních hráčů, kteří reálně nejsou lepší než ti čeští, ale je to jednodušší, než někoho vychovávat. Na stranu druhou kvalitní cizinci jsou kořením ligy, dělají velkou show pro diváky a i oni se podílí na růstu českého basketbalu. Já jsem převážně mládežnický trenér, a proto rád pracuji s mladými Čechy a dávám jim prostor, který by jinde nedostali, a oni mi tuto projevenou důvěru zatím splácí. Nebudeme si nic nalhávat, úroveň mládežnických soutěží jde rapidně dolů a talentovaných hráčů neprodukujeme tolik, kolik je třeba. Zároveň spoustě mladých talentovaných kluků chybí chuť pracovat, touha dostat se až na vrchol a myslí si, že všechno dostanou zadarmo jen proto, že jsou v mládežnických soutěžích lepší než ostatní. A tahle cesta by byla pro český basketbal ještě daleko horší než omezení počtu cizinců.
Letos bude v nejvyšší soutěži premiérově jihočeské derby. Jak se těšíte na duely s rivalem z Jindřichova Hradce?
Na jihočeské derby se samozřejmě těšíme a já jen tiše doufám, že se alespoň přiblížíme tomu severočeskému mezi Děčínem a Ústím, které je vždy ozdobou ligy. Nebude to pikantní souboj jen pro diváky, ale také pro mě a mnoho mých hráčů, jelikož to bude takový návrat domů, protože jsme v Hradci prožili část svého života a k tomu klubu a městu máme vřelý vztah. V sršním hnízdě nemám o atmosféru strach v žádném utkání, natož na derby, výjezd k Vajgaru s pár stovkami diváků v zádech ale bude mimořádný zážitek.
Jaký máte cíl pro novou sezonu a s čím budete spokojený po jejím skončení?
Mým osobním cílem pro letošní sezonu je samozřejmě play off, ve kterém už se pak může stát cokoliv. Nikdo nechce věčně prohrávat a být na chvostu. Děláte ten sport kvůli trofejím, a proto ve vyřazovacích bojích nikdo nechce chybět. A kdyby se nám to povedlo už v lednu postupem do skupiny A1, bylo by to pro mě splnění snu. Pořád je to ale ta druhá sezna, která bývá ošemetná. Vstupme do ní s maximální pokorou a cílem zlepšovat se každým zápasem. Máme mladý tým složený jen z českých kluků, a pokud se v nejvyšší soutěži udržíme, tak sezona bude hodnocená pozitivně.
Před pár týdny jste získal Cenu předsedy České asociace basketbalových trenérů (ČABT), udělovanou nejlepšímu domácímu trenérovi. Co pro vás toto ocenění znamená?
Samozřejmě si každého ocenění vážím, ale nejsem typ člověka, který by potřeboval být středem pozornosti. Beru to spíše jako ocenění dlouhodobé koncepční práce celého klubu a kam až nás to dostalo. Jen mi to potvrzuje, že cesta, kterou jsme se vydali s naším ojedinělým systémem, je správná.
Kádr týmu Sršni Písek pro novou sezonu
Rozehrávači: Vojtěch Sýkora, Matěj Burda, Jakub Šurý
Křídla: Petr Šlechta, Štěpán Borovka, Kevin Týml, Filip Novotný, Johan Haiblík
Pivoti: Martin Svoboda, Jan Karlovský, Pavel Englický, Jakub Skalička
Přišli: Jan Karlovský, Johan Haiblík, Matěj Burda
Odešli: Dalibor Fait (PF)
Tým budou podle potřeby a náročnosti programu doplňovat hráči z U19, případně U17 Šimonek, Suchánek, Klement, Křesina, Josef Svoboda.
Program základní části:
Středa 25. září 18.00 Ostrava – Sršni
Neděle 29. září 17.00 Sršni – USK Praha
Středa 2. října 18.00 Děčín – Sršni
Neděle 6. října 17.00 Sršni – J. Hradec
Středa 9. října 18.00 Sršni – Slavia Praha
Sobota 12. října 18.00 Olomoucko – Sršni
Neděle 20. října 17.00 Sršni – Opava
Neděle 27. října 18.00 Ústí n. L. – Sršni
Středa 30. října 18.00 Sršni – Pardubice
Sobota 2. listopadu 15.00 Nymburk – Sršni
Sobota 9. listopadu 18.00 Brno – Sršni
Neděle 17. listopadu 17.00 Sršni – Ostrava
Sobota 30. listopadu 18.00 USK – Sršni
Neděle 8. prosince 17.00 Sršni – Děčín
Sobota 14. prosince 18.00 J. Hradec – Sršni
Sobota 21. prosince 18.00 Slavia Praha – Sršni
Pátek 27. prosince 18.00 Sršni – Olomoucko
Neděle 29. prosince 18.00 Opava – Sršni
Neděle 5. ledna 17.00 Sršni – Ústí n. /L.
Pátek 10. ledna 17.30 Pardubice – Sršni
Sobota 18. ledna 18.00 Sršni – Nymburk

Připravil Václav Kozma