Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Představení knihy Jitex 70

    středa 22.5 17:00 - Písek, Prácheňské muzeum, Přednáškový sál

    ...doprovodné publikace ke stejnojmenné výstavě.

  • Pletky s Vlastou

    středa 22.5 9:00 - Písek, Senior Point

    Nebuďte s ručními pracemi doma, vezměte klubíčka, háčky, jehlice i své rozpracované modely a přijďte se podělit o zkušenosti, zeptat se na jiné postupy.

Zobrazit všechny události
 

Jan Čech: Pokud bych měl trénovat extraligu mužů, tak doufám, že to bude v Písku

Trenér Jan Čech s dcerou Terezkou. , Autor: Václav Kozma

Trenér Jan Čech s dcerou Terezkou.     Autor: Václav Kozma

Za pár dnů třicetiletý strakonický rodák Jan Čech zasvětil svůj dosavadní život basketbalu. Ze Strakonic se přesunul do Písku a pak do Jindřichova Hradce, kde si zahrál nejvyšší soutěž mužů. A pak už definitivně směřovaly jeho kroky do města nad Otavou. Tady je jedním ze dvou profesionálních trenérů klubu Sokol Sršni Písek a s mládeží slaví velké úspěchy. Před dvěma roky vyhrál s týmem U15 žákovskou ligu a před nedávnem se jako trenér podílel na historickém úspěchu píseckého mládežnického basketbalu. Se svým týmem kadetů věkové kategorie U17 vyhráli extraligu a ve finále získali titul mistra České republiky. Kromě basketbalu se Jan Čech věnuje rodině, která má sportovní základy a potomci je budou zřejmě rozšiřovat. S házenkářkou Zuzanou Kohoutovou mají dceru Terezku, která si vybere jeden ze dvou míčových sportů po rodičích a na cestě je syn, kterému sudičky určitě přisoudí basketbalový míč.

Můžete krátce připomenout vaši hráčskou kariéru?
S nástupem do první třídy jsem hned začal hrát basket ve Strakonicích. Už tam jako žáci jsme byli dvakrát mistry republiky. Potom mé kroky směřovaly do Písku, kde jsem hrál asi od jedenácti do osmnácti let. Až poté jsem se přesunul do Jindřichova Hradce, kde jsem byl už profesionální basketbalista. Dnes už ve Strakonicích hrají jen holky, dříve tam byla i chlapecká družstva. Náš ročník 1987 byl velice úspěšný a ještě před pěti lety hráli kluci druhou ligu. Potom už dostudovali, našli si práci a parta se rozpadla. Teď už nehrají žádnou soutěž, ale jen tak pro žízeň. Když Písek před několika lety sestoupil do druhé ligy, dostal jsem nabídku z Jindřichova Hradce, kde jsem zažil postup z první ligy a vyzkoušel si nejvyšší soutěž NBL.
Kdy jste se rozhodl, že se budete věnovat trénování?
Už v Jindřichově Hradci jsem začal trénovat malé děti. V pětadvaceti letech jsem zjistil, že mě naplňuje více trénování a odešel jsem do Písku, odkud jsem dostal nabídku, začal trénovat a zároveň hrál druhou ligu. Potom se stala nešťastná událost, když se tři kluci z Hradce zabili v autě a já byl ještě oslovený, abych se na půl roku vrátil na výpomoc. Myslím, že jít trénovat bylo z mé strany dobré rozhodnutí.
U fotbalistů je nejvyšší licence UEFA PRO, která je potřebná pro profesionální fotbal, jak je to u basketbalu?
Pro trénování basketbalu v Čechách je potřebná licence A. Já jí momentálně studuji na FTVS, trvá to dva roky. Mám sice základní licenci FIBA Europe, to je evropská licence, se kterou mohu vést národní tým, ale ta v Čechách nikoho nezajímá.
Trénujete poměrně krátce, jakého úspěchu si zatím nejvíc ceníte?
Trénoval jsem dva roky malé děti v Hradci a teď pět let v Písku, takže trénuji hodně krátce. Navíc si myslím, že se jedná o profesi, kdy se celý život člověk učí a zjišťuje nové věci. Sport se stále posouvá dopředu. Nejvíce si cením právě letošního titulu s kadety, protože jsme v Písku první, komu se to povedlo. Do haly přišlo na finále na mládežnický sport šest set diváků a to je obrovský úspěch i reklama. Pro mě to byl zatím největší zážitek. Tenhle tým už trénuji od čtrnácti let a hned v kategorii U14 jsme získali stříbrnou medaili, v U15 už jsme vyhráli zlato a teď v U17 znovu.
Se současným mistrovským týmem Sršňů U17 jste dosáhl na mistrovský titul už v době, když vašim svěřencům bylo 15 let. Teď už se jenom nabízí možnost zlatého hattriku v kategorii U19? Zůstanete u současného týmu?
Samozřejmě u týmu zůstávám.
Věřil jste před začátkem této úspěšné sezony, která skončila před nedávnem, že dosáhnete až na vrchol?
Vzhledem k tomu, že si vždy dávám nejvyšší cíle, tak jsem o ničem jiném ani nepřemýšlel. Věděl jsem, že to bude těžké i z důvodu, že jsem se čtyřmi píseckými kluky (Vojtěch Sýkora, Gabriel Pták, Mikoláš Houser, Pavel Černý, poz. red.) byl na mistrovství Evropy a celá basketbalová veřejnost nás od začátku měla za jednoho z favoritů a předpovídala finále s USK Praha. Tenhle malý tlak byl pro mě velká výzva a ani jednou jsem hráčům neřekl, že máme jiný cíl než zlatou medaili. Chtěli jsme se soustředit na každý zápas a prohrou ve třetím kole základní části s USK se nám začala rozpadat myšlenka, že budeme moci závěrečný turnaj pořádat v naší hale. Aby se tak nestalo, museli jsme všechna zbylá utkání vyhrát, což se nám podařilo.
Kdo, kromě Vojtěcha Sýkory, který byl při finálovém turnaji vyhlášen nejužitečnějším hráčem a zároveň se stal nejlepším střelcem Final Four, byl největším tahounem družstva?
Vojta Sýkora se na finálním turnaji ukázal jako velký lídr, kterým byl celou sezonu. Hlavní zásluhu na úspěchu má však celý kolektiv, ve kterém je dvanáct extraligových hráčů a devět z nich je v mládežnických reprezentacích. Kdybych měl jmenovat, kdo byl podle mě spolu s Vojtou nějaký x faktor, tak v semifinále to byl Martin Svoboda a ve finále Jan Fučík. Ale nevyhráli to jedinci, byl to úspěch celého týmu, kdy jsem měl širokou rotaci a bylo to vidět i ve finále, kdy se vyfaulovali čtyři hráči a my přesto koncovku zvládli. Ani na chvíli jsem si nepřipustil, že nevyhrajeme. Vojta Sýkora hrál, skoro bych řekl, v životní formě a okolo něj ať jsou jakýkoliv hráči, tak to dotáhnou do vítězného konce. Plná tribuna nám vysílala ohromnou energii a impuls, že jsme to k titulu museli dotlačit.
Našel se někdo z hráčů, kdo vás v sezoně zklamal? Do kterého jste vkládal více nadějí?
Myslím, že ne. Tým je vyrovnaný. Pokaždé zahrál nejlépe někdo jiný.
Kolik bylo v letošním zlatém týmu U17 píseckých hráčů a kolik jich je odjinud?
Je tam šest píseckých kluků, které trénuji už od jejich třinácti let. K nim přišel ve čtrnácti Vojta Sýkora z Budějovic. V patnáctkách jsme navázali spolupráci s Klatovy a přišli Jakub Šurý a Pavel Černý. Před letošní sezonou přišli Martin Svoboda z Budějovic a Jan Fučík s Martinem Štroblem z Jindřichova Hradce. Jsme regionální centrum, které má za úkol slučovat celý region a nabízet talentovaným hráčům to nejlepší. Chceme být pro hráče z regionu klub číslo jedna, aby k nám chtěli chodit hrát jako se to povedlo v letošním ročníku. V republice jsou čtyři vrcholová centra mládeže, což jsou USK, Nymburk, Pardubice a Prostějov. Potom je osm center, které jsou většinou v každém regionu a čerpají hráče z okolních klubů.
V klubu Sršňů píseckého Sokola máte spolu s Alešem Kiryánem výsostné postavení profesionálního trenéra. Jak se vám práce a život ve městě na Otavě líbí?
Před tím jsem žil sedm let sám v Jindřichově Hradci, který jsem si moc oblíbil a přechod do Písku byl pro mě těžký. Trochu jsem se hledal, ale teď tady mám rodinu, se snoubenkou čekáme druhé dítě a nesmírně si všechno užívám, protože těsně před třicítkou mám život, který mi může kdekdo závidět.
Co si myslíte o tom, že písečtí hráči, kteří se jeví nadějně, odcházejí už v mládežnickém věku do renomovaných klubů jako je Nymburk nebo USK, potom se ale většina zase vrátí. Měli by v raném věku odcházet?
Jeden čas tady byla situace, kdy hráči odcházeli za lepším, protože se nechali zviklat většími kluby. Možná to tady nefungovalo, jak mělo. Myslím si, že v dnešní době jsme schopni se vrcholovým centrům přibližovat a hráči mají velice dobré podmínky. Máme v hale regeneraci, kondičního trenéra, fyzioterapeuta, střílecí stroj i individuální tréninky. Náš klub jde v tomto směru hodně nahoru a hráči nemají důvod odcházet, protože jim nabídneme to samé co jinde. Moc píseckých hráčů se do nejvyšší soutěže nedostalo a nemyslím si, že vždycky odešli ti, kteří měli na to, se basketbalem živit a zabezpečit.
Byl jste u mládežnické reprezentace na mistrovství Evropy s kategorií U16. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Určitě to byla veliká zkušenost i zážitek, začne hrát hymna a člověk si uvědomí, kam až se dostal. Na druhou stranu jsem spíš člověk, který to dělá srdcem a potřebuji s hráči mít vztah a být s nimi v každodenním kontaktu, proto si užívám práci v Písku.
Máte malou dceru, vaše přítelkyně je házenkářka a vy jste basketbalista. Co bude z dcerky?
Určitě bude sportovat a začne všestranností, aby se naučila všechno. Už teď o tom vedeme doma diskuse. Já chci, aby hrála házenou po mamince, maminka, aby hrála basketbal po tatínkovi. Zatím to vypadá, že Terezka tíhne spíš k basketbalu a ještě uvidíme, co si sama vybere. Teď čekáme syna a ten bude povinně hrát basketbal.
Zůstanete tady i nadále, nemáte ambice trénovat nějaký extraligový tým?
Určitě tady zůstanu. Zatím mě baví a naplňuje trénování mládeže a nechci moc pokukovat výš, protože si to v Písku doopravdy užívám. Přišel jsem jako trenér minižáků a nakonec jsem vyfasoval tohle družstvo, se kterým máme skvělé úspěchy. Nečekal jsem, že to nastane tak brzo, ale stalo se to. Nikdy neříkej nikdy, ale zatím změnu neplánuji. Pokud někdy mám trénovat extraligový tým, doufám, že to bude Písek.
Co byste chtěl vzkázat příznivcům píseckého basketbalu?
V první řadě bych jim chtěl poděkovat za veškerou podporu v uplynulé sezoně, protože byla opravdu historická. Vyhráli jsme poprvé kategorii U17 a muži dosáhli na třetí místo v první lize, kdy soutěž hráli více méně jen s píseckými odchovanci. To je obrovský úspěch. Chci všem příznivcům popřát, ať si přes prázdniny od basketbalu odpočinou a v následující sezoně nás podporují minimálně ve stejné míře jako v té letošní. Budeme se snažit předvádět to nejlepší, co v nás je.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace