Jan Trummer starší se letos rozhodl pomoci dalšímu týmu, který se potýkal s nedostatkem hráčů. O generaci mladší protihráče trápí svým herním přehledem a vynikající prací s holí v barvách Vimperku v Jihočeské krajské lize. V posledním utkání uplynulou neděli přispěl v Milevsku k vítězství hokejistů ze Šumavy nad nováčkem z Božetic (6:2) dvěma asistencemi.

Rozhodlo utkání s Božeticemi osm minut v závěru první části, kdy jste domácím nasázeli čtyři branky?
Asi ano, protože prvních deset minut se hrál vyrovnaný hokej, tahalo se to ze strany na stranu. Pak jsme dali úvodní branku, a i když byly Božetice nebezpečné ze dvou přesilových her, které hrály celkem dobře, tak jsme pak přidali do konce třetiny další tři góly v rychlém sledu. Odskočili jsme jim a to asi rozhodlo.

Zbytek utkání už se odehrával podle vašich not?
To bych zase úplně neřekl, protože hlavně druhá třetina od nás byla trochu vlažná a dostali jsme branku. Toho jsme se obávali, protože za stavu 1:4 není o ničem rozhodnuto. Domácí pak mohou dát nějaký šťastný gól, snížit a už jsou na dostřel. Vrátili bychom je zbytečně do zápasu. Pak jsme naštěstí do druhé přestávky přidali uklidňující gól na 5:1. Božetice ale zápas ještě nezabalily a řekl bych, že ve třetí třetině byly ještě agresivnější. Hodně se hnaly do útoku a my jsme jejich ofenzivní výlety nedokázali potrestat z protiútoků.

Božetice jsou nováčkem soutěže a zatím čekají na první body, s čím jste do Milevska jeli?
Tohle jsme si uvědomovali a jednoznačně jsme sem jeli pro tři body. Nám totiž z úvodu sezony body také chybí, takže to pro nás byla tak trochu povinnost. Na druhou stranu si myslím, že když kluci z Božetic trochu pobruslí, tak budou v soutěži rovnocenným soupeřem, nehráli špatně.

Jak jste se vůbec dostal do Vimperka, potažmo do Jihočeské krajské ligy?
Už předloni jsem to oprášil a naskočil za David Servis. Bylo to ale jen sporadické, když jich bylo málo. Hrál jsem třeba ve třetí lajně se čtyřmi obránci, prostě jsem pomáhal, kde se dalo. Motivací bylo také zahrát si se synem, protože to se každému nepovede. Teď před sezonou mě přemlouvali pro změnu kluci, co hrají za Vimperk, že jich je málo. Tak jsem se zase nechal překecat a vrátil se do krajské soutěže.

Zde v Milevsku jste se o přestávce potkal třeba s Emilem Švecem starším, drží vás tedy u hokeje i právě tyto momenty, že stále zůstáváte v hokejovém kolotoči?
Určitě, já toho s hokejem zažil a procestoval hodně, takže kamkoliv teď přijedu, tak potkám někoho, s kým jsem prožil hokejové mládí. Teď vždycky prohodíme pár slov, zavzpomínáme a ještě se u toho můžu hýbat. Ve vimperské kabině je také dobrá atmosféra, takže všechno běží, jak má.