V minulém kole okresního přeboru Nová Ves u Českých Budějovic nebodovala. Ale žádná panika se nekonala, vždyť se jí to stalo na jaře teprve podruhé. V nedalekém Srubci, který je pořád ve hře o postup, podlehla v sobotu 18. května května 2:4, hrou nezklamala, a už vůbec nepřipomínala kandidáta na sestup! V této roli sice otevírala sezonu a hrubě nevydařený podzim dal na skeptické předpovědi razítko, jenže ve druhé půlce soutěže Nová Ves zmobilizovala síly. Míří jistým krokem k záchraně – k radosti kouče Jiřího Vazače a všech, kterým osud fotbalu ve Vsi není lhostejný. „Na Srubci jsme doplatili na velkou marodku. I když jsme prohráli, výkon měl rostoucí tendenci. Na jaře se nám skvěle daří z toho důvodu, že jsme přes zimu stabilizovali mužstvo,“ podotýká trenér, který přivítal zpátky v kabině dva tahouny, a to bylo znát. „Kapitán týmu Jiří Jiránek celý podzim laboroval se zraněním břicha. A po půlroční zkoušce v Roudném se nám vrátil Zbyňa Holý, který tam šel do áčka, ale má živnost a při svém pracovním vytížení tam nestíhal třikrát čtyřikrát týdně trénovat, aby ho využili a mohl hrát. Takže se vrátil a kluci, kteří odehráli celý podzim, se vedle těchto dvou výkonnostně hrozně zvedli,“ pochvaluje si Jiří Vazač přínos navrátilců.

Zatímco podzimem se mužstvo protrpělo, šlo od porážky k porážce, teď je skoro všechno jinak. Pouze na úvod z Rudolfova a minulý víkend ze Srubce odjížděla Nová Ves s prázdnou. Navíc míchá kartami na obou pólech tabulky. „Díky tomu, že jsme porazili Jankov B a sesadili ho z prvního místa, vyhoupl se do čela Černý Dub. A tam jsme vyhráli 3:1. Co se mi na mužstvu moc líbí, za sedm kol jsme donutili soupeře, aby si dal čtyři vlastní góly. Takže nátlaková hra a to, na čem jsme pracovali, nám vychází,“ mne si ruce novoveský Jiří Vazač.

Zimní přípravné období položilo základy k jarní jízdě. Realizační tým ji nakreslil na okresní poměry svědomitě, hráči nad sebou měli i odborný dohled. „Hodně jsme zapracovali na fyzické kondici a jednou za čtrnáct dnů jsme doplňovali přípravu o tréninky s paní cvičitelkou Veithovou. Někteří měli třeba problémy se zádovým svalstvem, tak je naučila, co mají dělat. Každému se věnovala zvlášť, ukázala, na čem pracovat,“ líčí Vazač.

Zemětřesení v kádru i na lavičce

Nová Ves dělá všechno, aby zabrzdila pád z krajské I.A třídy, kam se po zemětřesení v kádru – i na lavičce – po logické úvaze nepřihlásila. „Bývalý trenér Radek Procházka nám celé loňské jaro avizoval, že skončí. Co jsme nečekali, že oslovil, a odešlo s ním, dalších jedenáct lidí. Proto jsme řekli, že budeme hrát pouze okres,“ vysvětluje Jiří Vazač. Ujal se týmu, ač s dospělou kategorií neměl zkušenosti a kádr se ocitl v troskách. „Ze starého kádru mi zbylo pět lidí. Lidi se nějak sehnali, ale za celý podzim jsme uhráli čtyři remízy. Dvacet let jsem trénoval mládež, ale nikdy se mi nestalo, abych měl po půlce sezony čtyři body!“ vrací se kouč zpátky v čase.

Pohled na současnou tabulku je pro něj mnohem veselejší: Nová Ves je osmá, zatím nasbírala 23 body. Fanoušci, namlsaní boji v I.A třídě, si zase pomalu nachází cestu na stadion. „Na jaře jsme v tabulce pravdy sedm bodů v plusu, doma jsme neztratili ani bod, takže je to velice dobrý. V okrese je to hlavně o partě a já mám takový přístup, že chci kluky pořád dávat dohromady,“ vykládá s úsměvem muž, jenž zanechal svou stopu u roudenské mládeže a ruku k dílu přiložil i v Nové Vsi. „Když se nám narodila dcera, z časových důvodů jsem si dal pauzu. No a pak jsme s kolegou Ottou Vrábkem založili mládež. Mladší přípravku. Dneska je to šest let a v mládeži už máme šedesát dětí!“ uzavírá s potěšením v hlase Jiří Vazač, pod jehož vedením parta srdcařů odvrací pád do fotbalového pralesa.