V roce 1962 začal ze svého bydliště v Hálkově ulici docházet do prvního ročníku střední všeobecně vzdělávaní školy. Tento typ ústavů v podstatě nahrazoval gymnázia a studium na nich bylo tříleté. Pokračovatelem školy je dnes Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. Proto by Ciprův medailonek oprávněně zařazen do knihy o významných absolventech tohoto gymnázia, která vyšla před pěti lety u příležitosti 150. výročí založení.

Na škole patřil k průměrným studentům, jedničky míval jen z tělocviku a občanské nauky. V květnu 1965 úspěšně odmaturoval. U ústních maturitních zkoušek se ho komise např. ptala na slovenskou literaturu mezi světovými válkami, z ruštiny měl pohovořit o románu Rozrušená země Michaila Šolochova a v matematice se musel vypořádat s funkcemi a jejich grafy. Jako volitelný předmět si k maturitě vybral zeměpis, kde odpovídal na otázky týkající se lehkého průmyslu v Československu.

Během studií absolvoval Cipro také zámečnickou kvalifikační zkoušku v českobudějovickém podniku Igla a navštěvoval při škole zájmový kroužek kopané. Už jako dorostenec ve fotbale vynikal nad ostatními. Patřil k úspěšným členům dorosteneckého týmu českobudějovického Dynama. V létě roku 1965 o tehdy osmnáctiletém Františkovi dokonce vyšel v regionálním týdeníku Nový život samostatný článek i s portrétní fotografií. Bezpochyby první v jeho kariéře. Redaktor Ladislav Ježek v textu nešetřil superlativy, psal o mladíkovi jako o velké fotbalové naději a talentu. A nemýlil se. Připomněl náročné tréninky, které zabírají hodně času. „František Cipro si však přesto dokáže vyšetřit chvíle pro četbu či návštěvu kina, což patří k jeho zálibám,“ poodkryly dále noviny něco ze soukromí pozdější fotbalové legendy.