Janu Hálkovou do soutěže Babička roku 2023 Jihočeského kraje přihlásila Marta Weberová z třeboňského klubu seniorů. „Nevím, co tam budu dělat, protože když mám mluvit před velkým publikem, tak koktám. Navíc nemám úplně v pořádku hlasivky, občas sípu, tak to bude radost. Jinak jsem ale hodně upovídaná, tak asi právě proto mě vybrala. Nejdřív jsem odmítla, potom mě ale přesvědčila,“ řekla Jana Hálková.

Třeboňský kroj Mařenka
Na soutěž se Jana Hálková nijak zvlášť nepřipravuje. „Doufám, že se mě moderátor nebude ptát na žádné složité věci. Ve volné disciplíně chceme s manželem zazpívat písničku Lojza a Líza, on mě doprovodí i na kytaru. Naštěstí se v ní moc nezpívá, spíše mluví, tak to bych měla zvládnout.“ Na módní přehlídku chce jít Jana v třeboňském kroji. „Bála jsem se, že se do něj nevejdu, ale trochu jsem zhubla, tak mi padne. Je vyšívaný s kapřími šupinkami, mohl by se líbit. Jmenuje se Mařenka a je starý přibližně devadesát let. Kroj se dědí z pokolení na pokolení, já ho mám po tetičce, která už zemřela, ale vyšívala ho sama jako holka. Má červenou sukni, vyšívanou zástěru, halenku, jupku a čepec s holubicí, protože nesmí být vidět vlasy.“

Děvčat má Jana v rodině dost, žádná ale zatím do kroje nechce. „S manželem máme dohromady sedm dětí. Pět holek a dva kluky. K tomu už sedmnáct vnoučat a tři pravnoučata. Dvě holčičky a jednoho pravnoučka.“

Do jižních Čech se Jana přistěhovala z Mělnicka, kde žila s bývalým manželem. „Muž sem šel kvůli práci. Můj současný manžel pochází od Blatné a také sem přišel za prací. Poznali jsme se, když jsme se rozváděli, dali jsme se dohromady a už jsme spolu šestatřicet let. Původně jsme dostali byt v Domaníně. Už jsem se podruhé vdávat nechtěla, ale právě kvůli tomu bytu jsme se museli vzít, protože se tehdejším papalášům nelíbilo, že spolu žijeme jen na psí knížku. To mi bylo pětatřicet. A v šestatřiceti už jsem byla babičkou, nejmladší na Budějovicku. Být babičkou je nádhera. Vnoučátka si můžete pomazlit, a když začnou zlobit, tak je vrátíte rodičům,“ smála se Jana. Když odrostly děti, koupila si s manželem domek v Dunajovicích, který si o víkendech opravovali. „Trvalo rok, než jsme ho dali do pořádku, aby se v něm dalo žít. Přestěhovali jsme se, když šla předposlední dcera do učení.“

Třicet let u baráčníků
Jana Hálková je vyučená kuchařka. Pracovala například ve výrobně lahůdek, ale také v kravíně. „Když jsem dostala boreliózu, tak jsem zůstala doma. Deset let jsem byla v plném invalidním důchodu, pět let pak v částečném, ale to jsem nemohla chodit do práce. Když mi důchod sebrali, chodila jsem prodávat k Vietnamcům a taky jsem pracovala v Lišově v kuchyni. O rok dřív jsem pak odešla do starobního důchodu.“

Záliba v krojích a tanci Česká beseda Janu a jejího manžela přivedla k třeboňským baráčníkům. „Hodně mě tancování bavilo, tak nás tam přivedl párkrát kamarád a potom už nás vzali jako členy. To už je skoro třicet let. Dělám také keramiku, ale kvůli bolesti rukou už mi to tolik nejde. Můj první výrobek byl stojánek na tužky ve tvaru větrného mlýna. Také maluju, hodně chodím pěšky nebo jezdím na elektrokole. Ale pořád šlapu, i když je zapnutý motůrek, jinak by mě to nebavilo.“

A co Jana Hálková od soutěže Babička roku 2023 Jihočeského kraje čeká? „Doufám, že bude hlavně legrace. Já jsem od přírody šašek, také u baráčníků jsem švandymistr. Tak snad nic nepokazím a při volné disciplíně obecenstvo dobře pobavím. Baráčníci mě přijedou i podpořit, do Tábora vypravíme dvě auta.“
-pr-