Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Talkshow s Miroslavem Donutilem

    pátek 19.7 19:30 - Třeboň, sál Aurora

  • Veselská ozvěna 2019 - S písní napříč staletími

    pátek 19.7 19:00 - Drahov, Kostel Nanebevzetí Panny Marie

    Koncert.

Zobrazit všechny události
 

Slavný krotitel lvů se narodil v Nemějicích

Foto archiv rodiny.

Foto archiv rodiny.

NEMĚJICE - Dnes už možná jen pamětníci vědí, že v malé vísce nedaleko Slabčic na Písecku se narodil slavný krotitel šelem Jan Kryštof Málek. Ve své době byl velice uznávaný a za své umění obdržel i vyznamenání Za vynikající práci.

 

Nejmladším krotitelem lvů v Evropě

V Nemějicích se narodil v roce 1919 do velice rozvětvené rodiny Málků jako poslední z devíti dětí. Jeho nevšední život začal už křtinami, kdy mu omylem v křestním listě provedli záměnu na úřední Kryštof Jan. Slyšel pak na obě křestní jména a nedělal si z toho hlavu. Obecnou školu absolvoval ve Slabčicích a poté se vyučil jako obchodní příručí, dnes bychom řekli prodavač. Jeho první pracovní zařazení bylo v Bechyni, ale ta mu prostě byla malá. Toužil vidět svět, a proto šel hledat štěstí do Prahy. Obchodní příručí nebyla práce, která by ho příliš bavila, musel například nosit nákupy paničkám domů. Zkrátka se minul povoláním. Vrátil se z Prahy do rodných Nemějic, ale byla válka a pokud by zůstal nezaměstnaný, hrozilo mu totální nasazení v Říši. Jenže na rodném hospodářství pro něj práce nebyla.

Švagr František Suchan našel v novinách inzerát, že cirkus Busch v Německu hledá nové pracovníky a to byla osudová chvíle. Kryštof Málek se stal „tenťákem“ - stavěčem cirkusového stanu. U cirkusu se mladík z Nemějic našel, naplnily se jeho touhy po poznávání nových krajů a kočovný život mu nevadil. Po roce 1945 pracoval v českém cirkuse Apollo jako ošetřovatel zvířat a požádal krotitele Trubku, zda by ho jeho řemeslo postupně nenaučil. Když pak jeho krotitelský učitel emigroval, Kryštof logicky nastoupil na jeho místo a stal se nejmladším krotitelem lvů a tygrů v Evropě. Své první samostatné angažmá nastoupil nejdříve v Praze a poté ve Francii. Na dva roky 1947 - 1949 získal smlouvu u cirkusu Bouglione. Byl mladý, plný nápadů a celou Paříž šokoval, když vyjel nákladním výtahem do prvního patra Eiffelovy věže se slonem.  S odstupem času to pak sám zhodnotil jako nerozvážnost. Stačilo málo, aby se slon lekl a svého průvodce ušlapal.

Konec francouzských plánů

Ve Francii se Kryštof Málek zamiloval do tanečnice Jacqueline a chtěl se oženit. Potřeboval však rodný list, a tak se na podzim roku 1949 vrátil zpět do rodných Nemějic. Nepochopil poměry, které v tehdejším Československu vládly. U moci byla komunistická strana, která zle potírala své oponenty. Kryštof k nim sice nepatřil, ale když se kácí les, létají třísky. Požádal o vystěhování do Francie a narazil. Byl 29. listopadu 1949 odsouzen jako osoba ohrožující budování lidově demokratického zřízení na jeden rok do nechvalně známého tábora nucených prací v Kladně – Dříni. Místo Jacqueline ho čekala tvrdá robota v uranovém dole. V rozhlase se tehdy četla jména špiónů a zrádců, kteří byli odsouzeni. Tak se příbuzní dozvěděli, že odsouzen byl i Kryštof. Rozjela se záchranná operace a venkovští lidé, kteří se předtím dostali nejdál na trh do Písku, se vydali do Prahy. Sháněli konexe, až pomohli lidé z cirkusového prostředí. Dokázali příslušným institucím celou záležitost vysvětlit a Kryštof Málek byl po čtyřech měsících propuštěn. Do Francie se však vrátit nesměl, což pro něj bylo veliké zklamání. S Jacquelinou ale na sebe nikdy nezapomněli a celý život si posílali přání k Vánocům.

V roce 1951 přijal Kryštof nabídku na práci krotitele lvů v tehdejší organizaci Československé cirkusy a varieté. Prošel Humbertem, Pragou, Internacionálem a dalšími cirkusy. Cestoval hlavně po socialistickém bloku, Rumunskem, Bulharskem, Polskem, Maďarskem, nejvíce v NDR a Sovětském svazu. Naučil se řeči všech těchto zemí, nejlépe mluvil německy, francouzsky a rusky. Oženil se a nastal mu šťastné období. Byl uznávaným umělcem, jeho vystoupení se lvy bylo akční a dramatické. Zvířatům rozuměl a hlavně je měl rád.

Emigrovat nechtěl

V roce 1954 obdržel Kryštof Málek stříbrnou medaili na prvním Mezinárodním festivalu cirkusového umění ve Varšavě. Jeho schopností si všiml Oldřich Lipský a když natáčel v roce 1954 film Cirkus bude, nabídl mu roli krotitele lvů. Na herce se ale rodák z Nemějic necítil a tak se role vyřešila šalamounsky. V manéži s ním byl Josef Kemr a v záběrech byly k vidění pouze krotitelova záda. Svým příbuzným vyprávěl, že to byla nebezpečná situace. Lvi byli nervózní, v manéži další člověk a navíc se jich Josef Kemr bál, což zvířata vycítí. Kryštof měl se šelmami i špatné zkušenosti. Ukously mu prst, na těle měl různé šrámy, když ho zvířata napadla. Byl to však odvážný člověk, který zranění bral jako přirozenou součást své práce.

V roce 1968 se mu otevřely dveře do světa a dostal angažmá ve švýcarském cirkusu Knie. Cestoval s ním i po Belgii a Spolkové republice Německo, a proto se po okupaci v roce 1968 s obtížemi vracel domů. Emigrovat mohl, ale nechtěl. V Čechách měl celou svoji rodinu a hlavně se cítil Čechem. Bylo mu to přičteno k dobrému a mohl točit další filmy, hlavně v zahraničí. Odmítl ale filmovat například ve skalách, když si režisér vymyslel naprostou hloupost, že ze lvů udělá kamzíky. Zvířata se bála, a protože u krotitele byla na prvním místě, spolupráci s filmaři přerušil.

Kryštof Málek byl i skvělý otec i dědeček a celá široká rodina Málků ho milovala. Když mimo sezonu cirkus zůstal v zimovišti v Praze, objížděl příbuzné, přespával u nich a příbuzní dodnes vzpomínají, jak jim pomáhal získat pro děti rifle, které byly k mání pouze v Tuzexu.  Bony, za které se tam nakupovalo, jako zaměstnanec cirkusu měl. A vždy je měnil jedna ku jedné, protože pro něj to byla koruna jako koruna.

Nemějičtí jezdili do lóže

Rád se vracel do rodných Nemějic, zašel s rodáky do hospody a vyprávěl jim zážitky z cest. Své umění předváděl Kryštof Málek hlavně v zahraničí, ale když se poštěstilo, že zavítal do Českých Budějovic, tam Nemějickým zaplatil autobus a zajistil jim volné vstupenky přímo do lóží. V 55 letech mu ale už začal kočovný způsob života vadit. Přestala s ním jezdit jeho manželka a tím velice trpěl. Využil proto svých četných zranění a požádal o invalidní důchod, který mu byl přiznán. Zůstal však nadále aktivní a staral se jako ošetřovatel o kočkovité šelmy v zimovišti cirkusů v Praze. Aby rodina Málků měla krotitelského pokračovatele, svého syna na řemeslo dlouho připravoval. On převzal jeho drezúru a Kryštof mu už coby důchodce vycvičil nová "koťata".

Kryštof Málek vždycky pomáhal celé široké rodině a když 8. května 1986 zemřel, příbuzní a mnoho dalších Jihočechů přijelo do Prahy vzdát úctu člověku, který si splnil svůj sen.

 

Diskuse k článku - 1 příspěvek
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
  • kozakdu@seznam.cz 

    Reagovat

     

    Můj otec byl také ročník 1919, pocházel ze Smolče u Písku a chodil s Kryštofem Málkem do školy. Ve škole mu říkali Kryštof Kolumbus. Když mi bylo asi 10 let a v Tachově hostoval cirkus, jehož jméno si již nepamatuji, šel můj táta za krotitelem Málkem a zavzpomínali na svoje dětská a mladá léta. Vyprávěl o svých zraněních, způsobených lvy a tygry. Na jedné ruce mu chyběl prst. O ten přišel tím, že mu ho drápem odtrhl lev. Vystoupení v manéži přesto dokončil a diváci si toho ani nevšimli.

    Vloženo 30.1.2019 19:23:48

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace