banner3
Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Relaxační malba pro dospělé

    pondělí 23.9 17:30 - Milevsko - Dům kultury

  • Václav Neckář se skupinou Bacily

    pondělí 23.9 19:00 - Písek, Divadlo Fráni Šrámka

    Koncert.

Zobrazit všechny události
 

Unikátní zahradu Ladislava Krejčího tvoří čarověníky ze světa

Ladislav Krejčí ve své zahradě.

Ladislav Krejčí ve své zahradě.

HRAZANY - Ladislav Krejčí z Hrazan u Milevska je specialista na čarověníky. Tyto přírodní zvláštnosti - chomáčovité útvary na stromech a keřích, tvořené nahustěnými větvičkami a lišící se často zabarvením, tvarem i uspořádáním olistění či jehličí, ho zaujaly už jako malého chlapce. Později je jezdil hledat i do zahraničí. Šikovný zahradník totiž dokáže čarověník rozroubovat a vypěstovat tak zajímavé stromky podobné bonsajím pro skalky a zahrádky.

 

Čarověník na stromě je anomálie, které předci přičítali magický charakter. V některých regionech se věřilo, že čarověníky přinášejí smůlu, jinde zas naopak nosily štěstí nebo se věřilo, že vznikají po zásahu stromu bleskem, což v ojedinělých případech může být i pravda.

„Košťata" na stromech lákala od dětství

Ladislav Krejčí a jeho přátelé, zaujatí stejně jako on pátráním po čarověnících, jich našli ve světě na 1200. On sám jich objevil dobré dvě stovky. Ze získaných roubů pak má doma čarověníkovou zahradu, kde se nachází kolem šesti stovek podivuhodných stromečků. Čarověníky se v přírodě objevují na smrku, borovici, jedli, limbě nebo modřínu, ale například z Bernaric získal Ladislav Krejčí i čarověník z lípy.

Už jako venkovský kluk, který se neustále pohyboval v přírodě, Ladislav Krejčí čarověníky vídal. „My jsme tomu říkali koště," vzpomíná si. Prvního stejně zaujatého člověka našel v Janu Hrochovi ze Skoupého.

Jan Hroch měl krásnou zahrádku a nádhernou skalku, která rostla na vápenci. „Znali jsme se z kostela a tam jsem ho jednou oslovil, jestli se můžu přijít podívat na jeho skalku," popisuje Ladislav Krejčí, jak začalo přátelství mladšího a staršího muže i jejich společná záliba v objevování čarověníků. Shodou okolností ale ani jeden z nich nebyl vyučeným zahradníkem.

„Mě zahradničení bavilo, ale když jsem vycházel ze školy, zemřel mi otec, a tak jsem musel začít pracovat na našem soukromém hospodářství. Po vojně jsem nastoupil jako traktorista v zemědělském družstvu," říká Ladislav Krejčí. I Jana Hrocha zahradnická profese minula a stal se nadšeným a zasvěceným amatérem. „Taky se chtěl učit zahradníkem, ale byl z dětí poslední a táta mu řekl – zůstaneš doma a budeš kovářem," vypráví Ladislav Krejčí o svém starším druhovi. „Když někde v přírodě čarověník objevil, přijel mi to na kole říct a já jsem se tam vydal ho ustříhnout, abychom získali rouby," říká Ladislav Krejčí.

Nejen v této dvojici, ale i později, kdy jezdil s dalšími přáteli za čarověníky do světa, byl Ladislav Krejčí ten, kdo se vydával se stupačkami do korun stromů. „Byl jsem menší a lehký, tak jsem lezl nahoru," říká. „Když jsme měli nejbližší okolí prozkoumané, začali jsme jezdit s partou z Benešova na zájezdy. Nás to netáhlo k moři, ale do hor za čarověníky."

Za čarověníky do světa

V 70. letech minulého století se začali o roubování čarověníků zajímat odborníci. Na pravidelná setkání ve výzkumném ústavu v Průhonicích dodnes amatéři z praxe přivážejí obvykle zjara zajímavé čarověníkové nálezy. Zjistilo se, že čarověníky mohou vzniknout buď onemocněním stromu – virovým nebo houbou, anebo mutacemi. Čarověník virového původu může časem zmizet a strom se vrátí do původní podoby. Znetvořenina na stromě, vzniklá mutací, je trvalá.

Čarověníky lze množit a zachovávat roubováním. Vznikají tak zakrslé stromky podobné bonsajím, které však ani po vysazení do volné půdy nevyrostou do větších rozměrů. Jsou proto vhodné do skalek a malých zahrad.

Později se Ladislav Krejčí seznámil se zahradníky, které čarověníky také zaujaly. Jeden z nich ho zkontaktoval s Rakušanem Franzem, který byl nejen stejného ročníku narození 1940, ale propadl i stejné vášni. „Franz jezdil na čarověníky až do Holandska a tam mu řekli, proč jezdí tak daleko, že bláznů je i v Čechách určitě dost. Vyhledal tedy kontakty u nás a společně s dalšími blázny jsme se seznámili. Franz pro nás jezdil a vyráželi jsme do rakouských hor. Tip na čarověník obvykle dali lesáci, kteří ho objevili při své práci. Já jsem lezl klasicky, se stupačkami, někdy i na dvacetimetrové nebo ještě vyšší stromy. Jeden Němec si to nafotil a pak ty fotky ukazoval v Americe, kde tomu nechtěli věřit," přidává vzpomínku Ladislav Krejčí.

„V Rakousku byly lesy soukromé, ale pouštěli nás tam s tím, že až čarověník sundáme, tak jim ho ukážeme a poté jsme si ho mohli odvézt. Jezdili jsme k Salcburku, do Halštatu, byli jsme až u jugoslávských hranic a taky ve Švýcarsku. Hledali jsme čarověníky i v první zóně Šumavského národního parku, u Bechyně nebo v Krušných horách. Tam jsme jich jednou našli 70 najednou. Byl jsem i v Polsku a nejdál asi v Itálii, kde byly tyto mutace na borovicích limbách. To už jsme si vybírali jen pěkné čarověníky, ale i tak nikdy nevíte, co z toho vyroste," pokračuje Ladislav Krejčí ve vyprávění.

„Jednou v Rakousku jsme šli pro krásný smrkový čarověník, a to už bylo 70 centimetrů sněhu. Franz vymyslel, že si vezmeme sněžnice. Jenže nám špatně držely na nohou a když nám sněžnice upadla, rázem jsme byli do pasu ve sněhu. To nás ale neodradilo."

Rarita v Hrazanech

Z jednoho získaného čarověníku se pak nadělá třeba 20 roubů a každý se může chovat jinak. Proč, na to zatím nikdo nepřišel. Roubování je pak jedna velká alchymie, začíná ve skleníku, později se roub uchovává venku pod speciální textilií. Celý proces trvá čtyři až šest týdnů a ne každý roub se ujme. Roubuje se od února maximálně do dubna, některé stromy pro změnu na zimu.

„Rakousko mám proježděné ještě víc než Čechy, ale teď už nejezdíme. Motorem byl Franz, který už hůř chodí. Má ale překrásnou zahradu a v roubování je machr," oceňuje Ladislav Krejčí a ze společných výprav s českými přáteli si vybavuje i jednu humornou historku, která ale nemá s hledáním čarověníků ani roubováním pranic společného.

„Do jižní části Rakouska se kousek přejíždí přes Německo. Jednou jsme si tam zastavili na kafe, které si každý sám natáčel z automatu. Zmáčkli jsme a ono jen takové crrr po dně. Říkali jsme si, že asi mají tu mašinku rozbitou a mačkali jsme opakovaně, až jsme měli plný šálek. No tak drahé kafe, asi za 9 eur, jsme v životě neměli. Ono to bylo několik porcí typického italského pressa na jeden lok," směje se a dodává, že jednou jeli i přes Brixen, kde byl v 19. století internovaný český národní buditel Karel Havlíček Borovský. „To jsem se divil, že se mu tam nelíbilo. Je to tam úplně jiný svět, všechno upravené a pořádek."

Dnes už se Ladislav Krejčí na výpravy nevydává, ale lidé o jeho vášni vědí a čarověníky mu přinášejí. „Třeba pan Mašek z Hrazan pracuje v lese a občas mi nějaký čarověník přinese," uzavřel vyprávění. Hodně lidí se jezdí na obdivuhodný soubor jeho čarověníků dívat. Těžko říct, zda mluvit v tomto případě o zahradě, zvláštním lesíku s podivuhodnými stromky nebo o parku, který za desetiletí roubováním v sousedství svého domu vytvořil. Každopádně jde o nevšední raritu, která je výsledkem mnohaleté práce.

 

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace