Závod do schodů, páka a TFA

„První den se konal slavnostní ceremoniál. Byl jsem vybrán jako vlajkonoš, to mě potěšilo. Druhý den jsem se přihlásil na závod ve výběhu do schodů. Konal se na venkovním schodišti v Lisabonu, na startu bylo určitě víc než 150 závodníků. Povedlo se mi v mé kategorii vybojovat třetí místo,“ popisuje Michal začátek letošní výpravy na Světové hasičské hry.

Ty se konají vždy v sudých letech a v lichých mezi nimi se odehrávají Světové hry policie a hasičů. I z nich v roce 2019 přivezl Michal Brousil v TFA zlato z Číny. Hasičských her se mohou zúčastnit profesionální i dobrovolní hasiči z celého světa a soutěží ve čtyřicítce různých sportů. TFA je určitě nejsledovanější.

„Na další den jsem se přihlásil do závodu v páce. Chtěl jsem obhájit první místo z Jižní Koreje z roku 2018. Závodí se v páce levou nebo pravou rukou, ve věkové a váhové kategorii, vyřazovacím způsobem. Já jsem se přihlásil do závodu na levou i pravou ruku, začínal jsem levou. Když jsem zabral, ucítil jsem prasknutí a bolest. Pokračoval jsem ale dál a závod jsem nakonec vyhrál. Přemýšlel jsem, jestli pokračovat i v závodě pravou rukou nebo se pošetřit na můj hlavní závod v TFA. Nakonec jsem do toho šel a vyhrál jsem i závod na pravou ruku,“ vypráví Michal Brousil. Než v takovém závodě dojde borec do finále, absolvuje zhruba desítku zápasů. To už ale začínalo být jasné, že něco není v pořádku.
„Čekala mě pak taková horší noc, měl jsem velké bolesti, a před sebou hlavní závod v TFA. Děvčata z naší výpravy se o mě neskutečně starala. Radši jsem nechtěl vědět, co mi je a nevyhledal jsem žádného doktora. Na start TFA jsem šel s cílem hlavně závod dokončit,“ pokračuje Michal Brousil ve vyprávění. Český tým na Světových hrách v Lisabonu tvořila jedenáctičlenná výprava. Z profesionálů ještě závodník v TFA Pavel Kouřík z Plzeňského kraje a pak parta dobrovolných hasičů, kteří také přivezli řadu medailí z různých disciplín. Současně celé dění dokumentovali na Facebook.

Michal Brousil i se zraněním na start TFA nastoupil. Prošel všemi čtyřmi úseky. První z nich zahrnuje roztažení a motání hadic, následuje předepsaný počet úderů v hammerboxu, pak překonání tunelu tam a zpět se závažím. Dále tažení figuríny a bariéra. Na třetím úseku přišly na řadu nastavovací žebříčky, výstupy na lešení s dvěma 20 kilovými závažími, pak se muselo závaží nahoru vytáhnout a sejít s ním zase dolů. Závod vrcholil výběhem na výškovou budovu. Průmyslová budova měla devět pater a předcházel 350 metrový náběh. To vše v zásahovém obleku. Michal Brousil v silné mezinárodní konkurenci a s handicapem bolestivého zranění závod vyhrál a obhájil tak titul ze Světových policejních a hasičských her z roku 2019 v Číně.

„Byl to ale můj nejtěžší a nejbolestivější závod. Pak už jsem nebyl schopen závodit vůbec v ničem. Měl jsem původně v plánu ještě kilometrový závod na veslovacím trenažéru, ale tam už jsem nenastoupil,“ přiznal písecký borec. Z letiště jel po návratu přímo do písecké nemocnice. „Tam zjistili, že mám do dvou třetin natržený prsní sval a poslali mě do Prahy na operaci, kde mi sval zašili. Nařídili mi na pět týdnů klid, pak rehabilitaci, sezona pro mě letos skončila,“ konstatuje.

Teď je Michal znovu úřadujícím mistrem světa v TFA. Odráží se to nějak v zájmu sponzorů? „Kéž by. Je to hodně finančně náročné, ale mám naštěstí známé, kteří mě podporují. Jen teď v Lisabonu byly celkové náklady kolem 37 tisíc za cestu, ubytování i závod. Připravuji se za své peníze,“ říká.

Fyzička se hodí. Třeba při vynášení uhlí

Nyní sice Michal marodí, ale jinak nemá v práci na písecké stanici žádné úlevy. „Dělám všechno jako ostatní, jen když je náhodou klid, tak si i v práci zatrénuju. Vím, že to zranění byla moje chyba. Trénoval jsem fakt hodně a tělo už to nedalo. Potřebuje si odpočinout. Pro mě je těžké skloubit přípravu a práci. Potřebuju sloužit a vydělávat, abych mohl na zahraniční závody jet. Nestíhám pak rehabilitace a masáže, jak by asi bylo potřeba,“ uvažuje.
Fyzička získaná přípravou na závody se prý hodí vždycky. Třeba když písečtí hasiči v zásahovém obleku a dýchacím přístroji půl dne vynášeli uhlí ze sklepa při požáru v Ražicích. „To se mi právě líbí, že věci z hasičského sportu využiju při práci a u zásahů,“ říká písecký hasič a sportovec.
K vysněné hasičské práci se nedostal úplně snadno. Už když chodil na píseckou Benešovu školu, přál si být profesionálním hasičem a šel proto studovat požární obor na střední školu do Příbrami. Jenže po absolvování místo u píseckých hasičů neměli. Nastoupil tedy do Faurecie a na jaře 2010 přišla dobrá zpráva, že se na písecké stanici uvolnilo místo. „Jsem tam od června 2010,“ říká.

Sen o gymu s bráchou

A co Michal dělá ve vynucené pauze? „Vlastně jsem od návratu z Lisabonu ještě neměl den volna jen pro sebe. Absolvoval jsem rozhovory do médií, s mamkou jsem jel na přebírání titulu sportovců ministerstva vnitra, což bylo za týmový úspěch na mistrovství Evropy TFA v Německu. Přijala mě paní starostka Písku, snažil jsem se taky potkávat s kamarády a pobýt s rodinou. Další příjemná záležitost byla svatba mého bráchy v Písku U Báby Lišků, kde jsem byl za svědka. Snažím se nějak zabavit. Brácha je u dobrovolných hasičů v Lomu u Mirotic a taky závodí v TFA, pro radost. Letos by měl být jeden závod i v Písku, měl bych pomáhat se sestavením trati. Já budu letos fanoušek,“ popisuje.

Podporou chce bráchovi vrátit jeho podíl na Michalových úspěších. Právě bratr Jakub je jeho trenérem. „S bráchou Jakubem jsme si udělali gym v garáži. Profesí je voják u protivzdušné obrany a pro mě je to pan trenér. Brácha má prvotřídní techniku, je trenér s certifikací z pražské tělocvičny Strong First, udělal si kurz na Kettlebell a s tímto náčiním mě už dva roky připravuje. Hodně také cvičím dřepy a tahy, brácha mi radí s tréninkem i výživou. Jím všechno, ale záleží na množství. Od babičky je úžasné cokoliv, je skvělá kuchařka a když už si dám knedlíky, tak jich sním fakt hodně,“ zavzpomínal Michal se smíchem i na babičku a dětství v Lomu.

„Po zimní silové přípravě přichází trénink vytrvalosti, to jsou hlavně běžecké tréninky na různé vzdálenosti, v různém tempu, bez i se zátěží a jak se blíží závody, přidávám rychlost a začínám se už zaměřovat na jednotlivé disciplíny,“ zmiňuje mistr světa přípravu.

Sezona obvykle začíná v květnu, hned 1. května bývá první závod čtyřdílného seriálu Českého poháru v TFA. Pak se buď koná mistrovství Evropy v TFA nebo Světové policejní a hasičské hry anebo Světové hry hasičů, což je rezortní olympiáda v mnoha nejrůznějších disciplínách, TFA je jednou z nich. Přihlásit se tam může kdokoliv. „Zúčastnil jsem se i závodu Combat challenge, což má původ v USA, a závodu Firefit, který se běhá hlavně v Kanadě. Na tyto soutěže už probíhají nominace a je třeba splnit dané limity. Češi loni vyhráli Firefit v Německu, Combat je podobný naší soutěži v TFA, běží se v zásahovém obleku, s dýchacím přístrojem, jen soutěž není rozdělená na čtyři úseky, ale všechny disciplíny se odehrávají na jednom úseku, což je zajímavé pro diváky. Vidí všechno pohromadě. Combat se závodí hodně v Německu, Polsku, Chorvatsku nebo v Itálii, ale už jsem na takovém závodě byl i u nás v Jihlavě,“ popisuje nadšenec z Písku.

A jak by popsal atmosféru dvou posledních šampionátů, odkud přivezl vítězství? „V Číně se mi asi nejvíc líbilo, jaký respekt mají k hasičům, policistům, vojákům. Tam se k nám chovali jako k celebritám. V Lisabonu zase byla pohoda, skoro rodinná atmosféra. Chci hlavně poděkovat mojí rodině, klukům z práce, všem, kteří mě podporují. Moc si toho vážím,“ vzkazuje.

Reakcí a gratulací bylo i letos opravdu hodně. „Poprvé mi došlo, že bych mohl třeba někomu změnit život, když mi napsal jeden klučina, že mě sleduje a že jsem jeho vzor. To mi udělal hezký den a doufám, že i já jemu. I v Lisabonu za mnou chodilo hodně závodníků, ale já umím z angličtiny jen základy, takže k dorozumívání sloužily ruce, nohy. To musím ještě dopilovat,“ směje se.

A budoucnost? „S bráchou máme sen mít v Písku svůj gym. Kdyby nám s realizací někdo pomohl, určitě by to mohlo dobře fungovat. Určitě bych i já uměl sportovcům poradit, pomoct s přípravou, to by mě bavilo. Pro mě jsou ale do budoucna i důležitější věci než sport, a to je rodina,“ uzavírá Michal Brousil ohlédnutí za letošním tvrdě vykoupeným úspěchem.

Za dva roky bude mistrovství světa v Dánsku a to už chce být zase fit.