Mezi studenty, kteří češtinu vyučují, patří i Maryia z Běloruska a Ukrajinka Antonína. „Já už jsem ve třetím ročníku. Studium na fakultě v Jindřichově Hradci jsem si vybrala proto, že management je pro mě nejbližší obor, kterému se věnuji. Předtím jsem studovala management vnitřních zdrojů v Bělorusku, odkud pocházím. Chtěla jsem tu tedy rozvíjet své znalosti,“ zmínila dvacetiletá Maryia. Devatenáctiletá Antonína je zatím v prvním ročníku. „Obor managementu a marketingu je pro mě moc zajímavý. Studium je pro mě moc důležité.“

Obě studentky se do výuky Ukrajinců zapojily hned, jak začali do Jindřichova Hradce uprchlíci na začátku válečného konfliktu přicházet. „Bylo to v druhém týdnu války, kdy už tady bylo uprchlíků hodně. Zájem je velký. Vyučování máme každý všední den odpoledne. Probíráme hodně témat, pomoc ve městě, jak se mohou dostat na určité místo nebo jak si mohou objednat jídlo. Snažíme se s nimi procvičit hlavně slovní zásobu a učíme je i gramatiku,“ řekla Maryia.

Překvapivě není pro Ukrajince problémem písmo. „Většina z nich se už ve své vlasti učila anglicky, takže to znají,“ poznamenala Antonína. Pro své žáky si děvčata připravují také různá praktická cvičení, během kterých si češtinu procvičí. „Například dneska do hodiny přivedeme svého spolužáka Martina, se kterým si budou povídat česky. Uvidíme, jak to půjde,“ zmínila Maryia. A šlo to. Ukrajinci se Martina ptali nejen na jeho studium a rodinu, ale třeba i na sny a také je zajímalo, co všechno mohou navštívit v Jindřichově Hradci nebo celých jižních Čechách. Otázky padly i ohledně českých tradic, které porovnávali s těmi ukrajinskými.

K výuce studentky také používají internetové učebnice, díky kterým se Ukrajinci naučí česky komunikovat v nejrůznějších situacích. „My učíme pokročilé, ti už mají celkem dobrou úroveň komunikace. Hodiny s nimi navštěvují často i starší děti. Těm jde čeština často lépe, než dospělým. Fakulta ale otevře i kurz pro malé děti, především ty předškolní,“ připomněla Antonína. Doplnila také, že většina ukrajinských dětí už chodí do škol a školek a jejich rodiče si našli anebo se snaží najít práci.

Nabídla se i otázka, zda za Ukrajinkou Antonínou do Jindřichova Hradce přišla její rodina. „Sice jsem z Ukrajiny, ale moje rodina zůstala tam. Jsme z Užgorodu, to je západní část, kde je docela klid, pokud to tak můžu říct. Nechtějí opustit svůj domov, pokud to není opravdu nutné, hlavně moje maminka je proti. A já doufám, že to nutné nebude. Myslím si, že nikdo z uprchlíků tam nechtěl nechat své domy, ale nakonec to museli udělat a utéct jinam. Až válka skončí, věřím, že se budou chtít vrátit domů, podpořit svou vlast a začít tam všechno budovat od začátku,“ zakončila Antonína.