Předseda osadního výboru Milan Jůza připomenul, že prioritou pro Měšické byla vždy oprava chodníků a silnic. Už proto, že právě v horních Měšicích vznikaly při výstavbě v 50. a 60. letech minulého století a od té doby se nedočkaly zásadní opravy, jen občas nějakého flikování. Měšičtí souhlasně přikyvovali, když Milan Jůza označil jejich stav za havarijní a dodal, že pokud nezačneme dnes, nezačneme nikdy. Posléze se však dočkal mručení davu a ironického smíchu. To když sdělil, že projekt se bude realizovat postupně, ulice po ulici, během deseti, patnácti, až dvaceti let. Šokované auditorium evidentně počítalo s dvěma, třemi roky.

Šest variant

Robert Juřina pak představil šest svých návrhů, ve kterých prý bral v úvahu, že jde o poměrně klidnou příměstskou lokalitu s rodinnými domy, bytovým domem a sídlem několika firem. První a základní varianta počítá v podstatě se současným vzhledem chodníků a komunikací, jen se položí nové povrchy a předláždí chodníky. Vzniknou také zelené pásy, i když v okolních zahradách je zeleně dost. Pozitivem je, že jde asi o nejlevnější variantu. Další varianty postupovaly od jednodušší ke složitějším a také stavebně i finančně náročnějším. Obsahovaly například zeleň místo parkování před křižovatkami, zúžení vozovek, parkování jen po jedné straně a podobně.

Složitější verze přicházely s návrhy pro plošné zklidnění dopravy regulací rychlosti na 30 kilometrů v hodině nebo dokonce s variantou obytné zóny s dvacetikilometrovou rychlostí. Předposlední varianta nepočítala ani s chodníky, v zóně by se mělo chodit po vozovce a místo chodníků navrhuje varianta pásy zeleně. K bezpečnosti by mělo také vést zjednosměrnění zúžených silnic, osazení jednosměrných dopravních značek, což by znamenalo více parkovacích míst, tvrdí šestá varianta. Robert Juřina řekl, že mu šlo ve všech variantách o zvýšení bezpečnosti chodců, ale také řidičů.

Prioritou obyvatel je parkování

„Kolik tady byl za posledních padesát let nehod?,“ vykřikl starší muž ze sálu a ptal se, zda to někdo bral v úvahu. Velkým tématem bylo také parkování na silnicích před domy. Zejména když vedoucí odboru dopravy Pávek konstatoval, že podle současné legislativy má každý parkovat na svém pozemku, nikoliv na veřejném prostranství. „Ty baráky byly stavěné v šedesátých letech a někdo má tak malé pozemky, že to prostě nejde. Některé domy obývají dvě rodiny a nejsou výjimkou až čtyři auta. Kam je dají?,“ namítal Aleš Gucko. Připomenul, že i značky omezující rychlost v ulicích byly, ale někdo je odstranil.

„Tyhle ulice nejde řešit jedním projektem. Každá je jinak široká a to se musí respektovat zejména při parkování,“ přitakal Guckovi Viliam Šteidl. „Nesouhlasím ani se zelení. Té máme každý za plotem dost. Navrhuji úplně vypustit zeleň, také zrušit jeden chodník a zaměřit se na parkování,“ prosazoval. Jeho názor podporovala hlasitě také většina sálu.

Svoje stanovisko prezentoval i vedoucí odboru dopravy Pávek. Podle něj si jsou na úřadu vědomi, že se zde střetnou různé požadavky a může dojít i ke střetu zájmů. A to vzhledem k požadavkům obyvatel, proti tomu legislativě k dopravní obsluze území a také třeba k vedení inženýrských sítí. Představené varianty jsou podle něj prvním krok k diskusi. Je třeba prověřit různé možnosti a dnes mají Měšičtí možnost se vyjádřit co je pro ně výhodné a co ne. Není to poslední možnost. Varianty se mohou podle potřeb, financí i přání obyvatel upravovat, měnit a doplňovat.

Lidé mají jasno

Atmosféru asi nejlépe vyjádřila v emotivní diskusi Petra Chvalová: „Chceme na jedné straně silnice chodníky a na druhé parkování. Tak nám řekněte, co máme dělat?“ Po hodině diskusí se u východu bavili tři muži v seniorském věku. Jeden z nich pesimisticky pronesl: „Co tady máme vlastně řešit? Za patnáct či dvacet let už tady dávno nebudeme.“ Tento termín případné realizace byl těžko stravitelný pro všechny.

Pochybnosti vzbudilo konstatování vedoucího odboru dopravy Pávka, že o případnou novou zeleň se bude starat město. Kdosi uvedl případ z ulice Chýnovská, kde zelený pás mezi chodníkem a silnicí už je jen hlína bez známek zeleně. „Ten projekt města byl vrchol prasečiny,“ řekl předseda Měšických Jůza. „Prasečina je silné slovo, rozhodně hned zítra všechno prověřím,“ kontroval starosta Pavlík. „Klidně si to obhájím i u soudu,“ nedal se Milan Jůza.