Nedávno jsem iniciovala vznik spolupráce mezi Táborem a VŠO Praha, konkrétně s ekonomkou doc. Ing. Ilonou Švihlíkovou, Ph.D. na vytvoření koncepce podpory farmářů a producentů našich lokálních a regionálních potravin. Projekt ve svých fázích pokračuje dál. V mezidobí mi ale přišel e-mail od historicky významného regionálního chovatele, že svůj chov omezuje na minimum, protože již není možné dál pokračovat. I jedna zeleninová farma mi oznámila, že ukončila provoz. Ale co navrhuje a koná naše vláda v této krizové době, aby pomohla lidem, podnikům, českému zemědělství a hospodářství? Jak mohou vše utáhnout a podnikat, pokud k tomu nemají srovnatelné a vhodné podmínky? Naše podniky končí a ruší své provozy. Zároveň je na trhu situace taková, že se dováží a nesmyslně přesouvají potraviny, plodiny, ale i zvířata, přes celou Evropu. Je běžné vidět na pultech např. cibuli z Nového Zélandu vzdáleného 18 000 km. Kde to má logiku a kde jsou ekologové, proč se neohrazují? Co uhlíková stopa a skleníkové plyny? Nedávno jsem poslouchala názor na věc bývalého prezidenta Agrární komory ČR Ing. Zdeňka Jandejska, CSc. Současná soběstačnost ČR např. v zelenině je 25 %, v ovoci cca 30 %, u vepřového cca 30 %. Přitom kvalita českých produktů je vysoká a dle dostupných dat je používání chemických hnojiv či antibiotik našimi zemědělci výrazně nižší. Je zajímavé a zároveň smutné si porovnat ve statistikách některé údaje současné a z roku 1990 a také zjištění, jak nelogicky, nespravedlivě a rozdílně funguje systém dotací pro české zemědělce v porovnání s jinými státy. Zasáhne stát na podporu našeho zemědělství a hospodářství a prosadí opatření a srovnatelné podmínky pro naše lidi a podniky jako v okolních zemích? Pocit jistoty není, ale pocit, že naši potomci nás jednou odsoudí ano!
Olga Bastlová,
kandidátka do Senátu

zadavatel a zpracovatel: ČSSD/-pi-