Paddleboardingoví nadšenci se člení do několika skupin a to:
– Jezdců, kteří vyznávají fitness jízdu po jezerech, rybnících, řekách i mořích a vyhledávají tedy spíše netekoucí klidné vody.
– Jezdců, kteří vyznávají jízdu ve vlnách. Výhodou paddleboardu je, že pro svezení stačí jezdci menší vlna, než na klasickém surfovém prkně.
– Jezdců, kteří jsou jako doma na horních tocích řek, kde překonávají peřeje a jiné přírodní nástrahy. Rozvoj této disciplíny je spojen především s vývojem velmi odolných nafukovacích prken, které snesou to nejhorší zacházení.
– Jezdců, kteří provozují rychlostní paddleboarding na velmi úzkých a dlouhých prknech. Tato prkna jsou sice velice vratká, avšak dosahují výrazně větších rychlostí. Výjimkou nejsou ani závody na několik desítek kilometrů.

Průkopníkem tohoto mladého a dynamicky se rozvíjejícího sportu je na Písecku vodák a lyžař Michal Brandtner (63), který Píseckým postřehům poskytl rozhovor.

Jak vůbec paddleboarding vznikl?
Vznikl ze serfování na Havaji, kdy vzal někdo do ruky pádlo a v roce 1967 se začalo závodit. To, co dnes vidíme, jsou většinou nafukovací paddleboardy, které mají turistické parametry a je to poměrně bezpečný dopravní prostředek, kterým se třeba dá dojet pro zmrzlinu, ale sportovat se na tom moc nedá. Náš sport zahrnuje několik kategorií bordů a několik věkových kategorií. Závodní karbonové boardy se pohybují okolo padesáti centimetrů šíře a obecně se dá říci, že čím užší, tím rychlejší.

Jak jste se vy dostal k tomuto sportu?
Já jsem celé své mládí do svých dvaadvaceti let pádloval a až potom jsem začal lyžovat. Pak jsem měl vážný úraz páteře a dvacet let jsem chodil jenom po nemocnicích. Zjistil jsem, že paddleboarding je jeden ze sportů, který ještě můžu dělat. Když jsem si na prkno poprvé stoupl a začal to dělat jak se má, ne jako turisti, začalo mně to zdravotně velmi pomáhat. Za posledních pět let, kdy pádluji závodně se můj zdravotní stav zlepšil o třicet procent. Je jenom otázka času, kdy skutečně někdo chytrý přijde na to, že tento sport hodně pomáhá pohybovému aparátu. Důležité však je, dělat to správně. V republice je pět trenérů, kteří mají vystudovanou trenérskou licenci. Jsem rád, že patřím mezi ně a můžu učit i učitele.

Celý rozhovor s Michalem Brandtnerem najdete ve středečních Píseckých postřezích.