Jak vznikl nápad založit skupinu na ochranu srnčat na Táborsku?

Už delší dobu jsem byla znepokojená situací ohledně nevyhledávání srnčat v porostech před sečí v regionu. Jednak někteří zemědělci nehlásí sečení předem, přestože jim to legislativa přikazuje, zároveň jsou zde i myslivci, kteří po nahlášení seče mávnou rukou a do terénu se nevydají. Ve výsledku jsou ročně při senoseči usmrceny jen na Táborsku odhadem vyšší stovky srnčat, což je hrozné a zbytečné. K založení lokální skupiny na sociální síti mě motivovaly členky spolku Zachraň srnče před sekačkou, který zaštiťuje záchrany srnčat celorepublikově.

Jak reagovalo na nápad vaše okolí?

První, kdo mi před lety vyprávěl o masakrech na loukách při senosečích, byl můj otec, který je myslivec a zároveň se pracovně pohybuje v zemědělství. Byl tedy od začátku mojí aktivitě nakloněn a teď mi pomáhá ve snaze získat dron s termovizí pro místní myslivecká sdružení. I zbytek rodiny si uvědomuje zbytečnost umírání a mrzačení srnčat pod noži sekaček a moji iniciativu podporuje. Pokud se v okolí najde nějaký skeptik, zpravidla má jen nedostatek informací o efektivitě vyhledávání srnčat termodronem. Argument proti záchraně srnčat opírající se o fakt, že je srnčí zvěře dost, je pro mě nepřijatelný. Regulovat jakýkoli zvířecí druh mrzačením mláďat je neetické.

A co oblastní vedení? Mělo radost z nového spolku?

Stoprocentně. Kolegyně ze Zachraň srnče, které mi poskytují metodickou podporu, si uvědomují, že ačkoli nejsme velká země, máme nezanedbatelnou plochu sečených travních porostů a jedině dostatek aktivních dobrovolníků napříč republikou přináší při záchranách znatelné výsledky. Díkybohu rok od roku spolků tohoto typu přibývá a díky médiím se i šíří všeobecná osvěta k tématu.

Kolik má vaše skupina členů? Kdo se může zapojit na Táborsku?

Momentálně má naše facebooková skupina s názvem Zachraň srnče před sekačkou Táborsko 33 členů a další podporovatele mimo sociální sítě. Není to mnoho. Ono ale spíš než na kvantitě záleží na skutečné ochotě členů přijet pomoci, když je potřeba a věnovat záchranám čas a energii. Vítáme každého nového dobrovolníka, který přispěje k tomu, aby se naše skupina stala v kritickém období první senoseče, tedy v květnu až červnu, skutečně efektivní platformou pro organizaci vyhledávání. Zapojit se může každý, komu osud čerstvě narozených srnčat v našem regionu není lhostejný.

Jak taková pomoc v terénu probíhá?

V ideálním případě se brzy ráno před sečí sejde v dané lokalitě skupina lidí a systematicky prohledá daný porost. Nalezené srnče je vždy v rukavicích a trsu trávy přeneseno na nejbližší bezpečné místo, kde nebude posečeno. Někdy dobrovolníci srnčata jen ukryjí pod označený větší košík a během sečení pak hlídají, aby daný kousek trávy traktorista ze sečení vynechal. Potom srnčata zas odkryjí. Nováčci dobrovolníci by měli mít určitě vyšší obuv vhodnou do vysoké trávy a vlastní rukavice. Obecně se na mláďata savců nesmí sahat holýma rukama – matka by je kvůli pachu člověka už nemusela přijmout. Určitě doporučuji počítat s určitou časovou rezervou. Jde o fyzickou aktivitu v přírodě, která může přinést velkou radost ze záchrany života. Obrovskou pomocí pro každou skupinu je pilot s dronem s termovizí. Díky němu je prohledávání spolehlivější a snazší.

Co může každý udělat ve svém okolí?

Každý se může v první řadě informovat o tom, jestli někdo v okolí srnčata před sečí aktivně vyhledává a nabídnout zemědělci, myslivcům, lokální skupině svou pomoc. Ti, kteří nechtějí nebo nemohou pomáhat přímo v terénu, mohou alespoň přispět do sbírek na termodrony pořádaných na dárcovské platformě Donio.cz. I to je velká pomoc. A ti nejaktivnější mohou založit lokální spolek a pokusit se vybrat na dron s termovizí jako se o to momentálně pokouším já. Se vším jim poradí centrální spolek Zachraň srnče před sekačkou. Určitě doporučuji navštívit jeho webové stránky.

Nepřemýšleli jste třeba o zapojení středních škol pro procházení luk jako se jezdilo například sbírat brambory?

Myšlenka je to zajímavá. Čím víc lidí v terénu, tím lépe. Problém ale vidím v zapojení studentů v brzkých ranních hodinách a také v otázce bezpečnosti. Jako pedagog zároveň vím, že novátorské přístupy ve vzdělávání někdy narazí na nepochopitelné překážky. Možná v rámci nějakého projektu a pokud by účast na pátrání byla na bázi dobrovolnosti…

Co by se mohlo změnit shora? Například dotace na techniku s lištou na ochranu zvířat před sečí?

Na úrovni ministerstva zemědělství, popřípadě životního prostředí, by v první řadě mělo dojít k otevřenému uznání toho, že je každoroční jarní masakr srnčat na českých loukách v moderní společnosti 21. století nepřípustný a je potřeba jej efektivně eliminovat. To, že je veřejnost o problému málo informována, je elegantně využito k přehlížení problému na vyšších úrovních státu. Dotace by byly velmi žádoucí. Ať už pro zemědělce na stroje se senzorovou žací lištou nebo pro myslivce a dobrovolníky na nákup a obsluhu dronů s termovizí. Málokdo si tuto chytrou techniku může dovolit z vlastních peněz.

Máte nějaký silný zážitek z procházení luk?

Já osobně jsem s otcem a naší fenkou procházela poslední roky několik hektarů louky poblíž vesnice. Vzhledem k tomu, že jsme na to většinou byli sami, bývalo dost teplo a šlo o rozsáhlý prostor s travou až do výše ramen, byla mým převažujícím pocitem beznaděj. Ve dvou lidech prostě nelze důkladně prohledat každý metr čtvereční. Nicméně, každý nalezený srnčí pelíšek mi připomněl, proč tam jsme a že je lepší alespoň nějaká snaha, než na věc rezignovat s výmluvou, že to tak přece dělá většina lidí.

Co vám naopak dělá největší starosti?

V tuhle chvíli ve mně vznikající skupina pro Táborsko spíše než starosti, vyvolává očekávání. Až ve chvíli, kdy začne sezona senoseče, se teprve ukáže, zda skutečně splní svůj účel a pomůže efektivně mobilizovat dobrovolníky pro záchranné akce. Vrásky mi ale dělá to, abychom v rámci našeho nově vzniklého lokálního spolku Stop sečení srnčat na Nadějkovsku stihli ještě do letošní senoseče vybrat finance na plánovaný nákup dronu s termovizí. Nějaké dary máme už přislíbené, ale stejně se bez menších příspěvků dobrých lidí neobejdeme. Držte nám palce prosím. Dobrovolníci, kteří se chtějí zapojit do pomoci srnčatům, se mohou ozvat na telefon 722 231 186, e-mail: taborskosrncata@seznam.cz, fb skupina: Zachraň srnče před sekačkou Táborsko. Přispět na nákup dronu pro vyhledávání srnčat je možné na transparentní účet 2902836551/2010.

Chystají se už v blízké době nějaké akce?

Těm, kteří by při získávání informací o úskalí senosečí upřednostňovali osobní komunikaci, určitě doporučuji navštívit 1. května stánek spolku Zachraň srnče před sekačkou na pražské náplavce. V rámci osvětově-gurmánské akce Veggie Náplavka no. 18 se tam budou již tradičně prezentovat mnohé dobročinné projekty myslící na zvířata. U stánku spolku Holubi v nouzi tam budu i já.

Věnujete se tedy i dalším projektům na pomoc zvířatům?

Už více než rok je mou srdcovou záležitostí pomoc holubům ve městech. V rámci spolku Holubi v nouzi se staráme o holuby zraněné, nemocné i o osiřelá holoubata. Jezdím pomáhat s údržbou holubího azylu a záchranné stanice, která vznikla loni v Praze. Snažíme se aktivně šířit osvětu ohledně mnoha dezinformací, které o holubech kolují a propagovat projekt městských holubníků. V těch je holubí populace kontrolována a regulována. Je to na dlouhé povídání. Lidé holuby před tisíci let domestikovali a holubi domácí už neumí žít ve volné přírodě. Pokud se jich teď tedy ve městech snažíme zbavit násilným způsobem, zříkáme se jen vlastní zodpovědnosti.