Na táborském popravišti bylo během jediného měsíce po atentátu na Heydricha zastřeleno 156 místních obyvatel, stačilo jen podezření, že schvalují atentát. Mezi nimi zemřeli i důstojník československé armády Hugo Blecha, který byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka, a jeho mladší bratr Alois, který byl vrchním právním radou na táborské radnici. 

Historik Zdeněk Žalud připomněl jejich životní příběh, který se zakončil 10. června na táborském popravišti. Oba bratři pocházeli z chudé rodiny v Dobřívi na Rokycansku. Na studia mohla rodina poslat jen jednoho ze synů, Alois vystudoval práva a starší Hugo se tedy vyučil sládkem. Pak musel v roce 1915 narukovat do rakousko-uherské armády. Na ruské frontě byl raněn, zajat a vstoupil do československého vojska. Byl těžce raněn v bitvě u Zborova, zažil ústup československých legií z Ukrajiny a pak anabázi na transsibiřské magistrále. Domů se vrátil z Vladivostoku v dubnu 1920. Studoval pak na vojenské škole a v roce 1938, kdy českoslovenští vojáci museli opustit Sudety, sloužil jako velitel praporu v Chebu. Tehdy se rozhodl pro přestěhování do Tábora, kde působil bratr Alois, a zapojil se do odbojové Obrany národa. 

Alois Blecha byl blízkým spolupracovníkem starosty Václava Soumara, spolupracoval s ním na řadě projektů, například na výstavbě obecních domů pro dělníky. Nacisté jej poprvé zatkli v roce 1940 a poté propustili, proto i při druhém zatčení v červnu 1942 si blízcí dělali naděje. Ty byly ale bohužel marné. Gestapo se snažilo zastrašit obyvatelstvo popravami zejména známých a vážených Čechů. Oba bratři byli po válce in memoriam vyznamenáni Československým válečným křížem 1939. 

Po Hugu Blechovi zůstala těhotná manželka a šestiletý Zbyněk, druhého syna Václava, který se narodil v září 1942, nikdy nespatřil. Alois Blecha měl čtyři děti. Od potomků na pietním aktu zaznívala nejen hrdost na otce a dědečka, ale i obdiv k oběma pozůstalým ženám, které vychovaly šest dětí v duchu odkazu jejich otců. 

Pietní vzpomínky se v sobotu zúčastnili potomci Huga Blechy – oba synové, Václav z Tábora a Zbyněk z Prahy, také vnuk Zbyněk a vnučka Simona Skácelová se svou dcerou Aničkou, a také potomci Aloise Blechy – vnuk Miloš Blecha s manželkou, vnučka Marcela Suchá s pravnukem Ondrou a prapravnukem Martinem a vnuk Luboš Bekavac. Přiletěli také potomci dcery Aloise Blechy Blanky, která se po válce provdala za majitele pily a pozemků v Plané nad Lužnicí Peřinu. Poté, co jim komunistický režim po roce 1948 majetek zabavil, v roce 1950 za poměrně dramatických okolností emigrovali. Pětiletého syna Rudolfa, kterému doma říkali Robin, nesla Blanka v náručí přes šumavské lesy, podobně jako v příběhu Krále Šumavy. Přes Švýcarsko se pak rodina Peřinových dostala do Spojených států, kde začínali znovu od nuly, ale podobně jako další pracovití Češi se v tamní společnosti etablovali a onen malý klučík, který v pěti letech opustil rodnou zemi, vystudoval ve Spojených státech dvě vysoké školy, mimo jiné i dějiny Evropy, a nastoupil do diplomatických služeb. Sloužil jako velvyslanec v řadě zemí, zejména v Evropě. Byl jmenován expertním velvyslancem Bílého domu pro Střední a Východní Evropu. Stál u příprav strategických smluv Salt1 a Salt2, jednal s Gorbačovem. Po propuknutí války v Jugoslávii byl jako zvláštní velvyslanec pověřen jednat o Daytonském míru, po vypuknutí konfliktu v Sýrii byl velvyslancem, pověřeným prezidentem Obamou k jednání s prezidentem Bašárem Asadem. Za své diplomatické zásluhy byl nakonec jmenován vedoucím kanceláře ministra zahraničních věcí USA. Bohužel náhle a nečekaně zemřel před třemi roky. Zůstaly po něm manželka Ethel a dvě dcery. 

Rudolfova dcera Alexandra, která je dnes právničkou v Bílém domě, na pietním obřadu promluvila v českém jazyce. Řekla, že její babička Blanka svého otce velmi milovala, vyprávěla, že měl rád děti. Na tuto cestu do Čech vzali s manželem s sebou i obě své dcerky, pravnučky Aloise Blechy Růženku a Lucinku. Poděkovala organizátorům tohoto setkání slovy: „Z tohoto tragického výročí jste dokázali udělat krásný den, na který nikdy nezapomenu.“ Sestra Alexandry bohužel na poslední chvíli musela cestu zrušit kvůli covidu. Přiletěla ale i jejich matka Ethel, manželka zesnulého diplomata. 

Po pietní vzpomínce na popravišti, kterou zpěvem doprovodili Hana a Jiří Žvachtovi, se rodina odebrala k rodinné hrobce v Plané nad Lužnicí. Právě tam je pochován americký diplomat Rudolf V. Peřina, také jeho otec, zatímco maminka Blanka si přála skončit svou pouť na vsypové loučce na táborském hřbitově. 

Mluvilo se i o tom, zda je pozůstalým známo, kde se nacházejí ostatky popravených bratrů Huga a Aloise. „Popravené vozili nacisté do krematoria v Českých Budějovicích. Popel údajně byl sypán do Malše. Památkou na ně je pietní místo na hřbitově svaté Otýlie v Českých Budějovicích,“ řekl Zbyněk Blecha. Jeho další vzpomínky přiblíží Týdeník Táborsko. 

Město Tábor pořádá pietní vzpomínku na brutální vraždění nevinných lidí na táborském popravišti během heydrichiády v úterý 14. června od 10 hodin.