Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Pouťové posezení s harmonikou

    neděle 16.6 11:00 - Božetice, místní kaplička a koupaliště

    Mše od 11.00 a ve 13.30 hodin začíná neckyáda.

  • Sekáč Podlesí

    neděle 16.6 8:00 - Tažovice, Kolčava

    Třetí ročník závodu v sečení kosou.

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Soutěže (1)

 

Vyprodané kino v Táboře. Na besedu s Vladimírem Remkem se ani všichni zájemci nevešli

 Autor: Vít Řezáč

    Autor: Vít Řezáč

TÁBOR - Desítky lidí odcházely od pokladny táborského kina Svět s nepořízenou. Na nedávnou besedu s Vladimírem Remkem bylo vyprodáno. Setkání s Hrdinou Československé socialistické republiky a Hrdinou Sovětského svazu, kterou pořádala městská knihovna v rámci cyklu Vesmírný Tábor 2019, přilákalo neuvěřitelné množství zájemců. V předsálí kina bylo půl hodiny před začátkem nabito všemi generacemi.

 

Netrpělivě tu čekal například důchodce Dušan Horčík, který sbírá pohlednice, známky a odznaky bývalého projektu Interkosmos už od mládí, tedy téměř padesát let. Chtěl si některé z nich nechat podepsat od prvního československého kosmonauta. Ten vzlétl do kosmu společně se sovětským kolegou Alexejem Gubareven 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28 a ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut. Mladá generace přišla asi především ze zvědavosti. S maminkou a bratrem dorazila patnáctiletá Eliška Vágnerová. Ta upřímně přiznala, že o kosmonautiku a vesmír žádný speciální zájem nemá. Na kosmonautu Remkovi je pro ni zajímavé to, že Remek je přezdívka jednoho z jejích spolužáků.

Nejčastější dotaz – co je v kufříku?
Pak už v sále začala beseda. Při úvodním promítání filmů z výcviku v Hvězdném městečku a společných záběrů s jeho českými i ruskými kolegy se Vladimír Remek otočil čelem k plátnu a několikrát posunul brýle. Posléze přiznal, že tyto záběry jsou pro něj natolik osobní a nostalgické, že se mu občas zamlží oči.
V úvodu Remek krátce seznámil se svým osobním životem a přípravou na kosmický let. Uvedl také nejfrekventovanější dotaz z besed - co že to mají kosmonauti v kovovém kufříku při nástupu do rakety? Hygienické potřeby? Svačinu či láhev něčeho na posilnění? Skutečnost je mnohem prozaičtější. V kufříku je skryta ventilace, kterou si kosmonauti připojí po nástupu do rakety ke skafandru. Ta je zásobuje vzduchem a také hlídá vnitřní teplotu.
První skupinu tazatelů v táborském kině představovala mládež a zejména děti. Nejaktivnější byli kluci a holky z družiny ZŠ Husova. Zajímalo je třeba jak vypadá kosmická loď zevnitř nebo na co je ta lesklá fólie, kterou jsou zabaleny motory a některé části rakety. Vyzvídali i o dalších podrobnostech, na které by dospělí zřejmě nepřišli.
Vladimír Remek trpělivě odpovídal. Popsal odpočinkovou část lodi, laboratoře k nejrůznějším testům a také část zvanou tělocvična. Fólie je vlastně vrchní vrstvou izolací, které chrání loď před změnou teplot ve vesmíru. Na slunci může být až +170 stupňů Celsia, zatímco ve stínu až -150 stupňů. Proto se všechny díly izolují, aby ochránily technologie i osádku. Úsměvy vzbudilo Remkovo tvrzení, že vnitřek lodi je vlastně něco jako termoska.

Hledání nové planety pro život...
Na vysoce odborná témata i s přesahem do oblasti filozofie se pak ptali někteří dospělí. Zaujal například dotaz na komerční lety do vesmíru. Remek přiznal, že tuto problematiku podrobně nesleduje, ale vidí nutnost, aby náklady na výzkum, vývoj a lety do vesmíru sdílela v budoucnu i soukromá sféra. Vše k tomu spěje. Podle něj už Kennedy řekl, že let na Měsíc byl propagační a realizoval se jako nutná odpověď na úspěchy Sovětů v kosmonautice. A poté padesát let nic. I pro vyspělé pro státy je to skutečně nákladné a většinou mají v současnosti jiné priority.
Velmi zajímavá odpověď Remka zazněla na budoucnost letů na Mars s lidskou posádkou. První český kosmonaut je názoru, že tato cesta sice není na pořadu dne, ale s rozvojem technologií k ní určitě dojde. Prvním krokem musí být ovšem vybudování základny na Měsíci a vypořádání se s životními podmínkami na lodi a etickými otázkami života posádky, která se již na Zemi nevrátí.
Je to podle něj ale důležitý předpoklad, jak se v budoucnosti, možná nepříliš vzdálené, vyrovnat se zásadními změnami podmínek života na Zemi a případnými katastrofami. Od přírodních až po ty zaviněné lidmi. Zkrátka lidstvo musí začít hledat planety, na kterých by bylo možné v nouzi jeho přežití.

O všem možném kromě kosmonautiky...

Máte jako Budějovičák nějakou osobní vzpomínku na Tábor?
Samozřejmě. Tábor znám dobře, často jsem tudy projížděl a zastavoval se s přáteli. Nejsilnější je pro mne moment, kdy jsem ukazoval kolegovi z vesmírné lodi Gubarevovi někdy v dubnu 78 jižní Čechy, všechny naše památky, města a přírodu. Do Tábora jsme dorazili v doprovodu dalších až za tmy. Čekaly na nás davy lidí na Žižkově náměstí, což nebylo nic neobvyklého. Ale toto setkání se konalo v neuvěřitelné atmosféře nasvětlených historických kulis táborské radnice a okolních domů. Na vřelé přijetí a hlavně na společný večer, pro mne až mystický, nikdy nezapomenu.

Vedle postavení našeho prvního kosmonauta byl pro vás zřejmě vrcholem kariéry post velvyslance v Moskvě. Nemáte pocit, že na mediální scéně České republiky jste byl poněkud upozaďován?
V Moskvě jsem byl jako velvyslanec čtyři roky mezi léty 2014 – 18. To, že mi není věnována u nás mediální pozornost, jsem snad ani nezaznamenal. Po zkušenostech, které jsem měl, jsem zájem novinářů nevyhledával. Rozhodně jsem nechtěl odpovídat na každou ptákovinu, na které se tehdy média obyčejně zaměřovala. Ne že bych se skrýval, ale prostě jsem se nezúčastňoval. Podstatná byla pro mne vždy práce.

Jak teď trávíte důchod?
Můžu ubezpečit, že diář mám stále plný, jako když jsem pracoval. Ale odejít v 70 letech do důchodu je určitě dobré. Nemusím alespoň brzo ráno vstávat.

Máte čas na nějaké koníčky?
Snažím se ho najít. Po čtvrt století harcování je teď pro mne důležité nastartovat znovu celoživotní zálibu v akvaristice a zprovoznit akvária. Musíme ovšem po všem tom letitém pojíždění sem a tam nejprve znovu upravit byt a zastabilizovat náš život v něm. Druhým mým koněm je již zcela renovované historické ruské osobní auto Gaz M20 Poběda. Jde o srdeční záležitost, protože stejné si koupili rodiče v roce 1957 a já jsem se v něm později učil řídit. Neuvěřitelné a skoro symbolické je, že po letech jsem v Rusku zastupoval v letech 1995 – 2002 naši společnost ČZ a v rámci společného podniku s automobilkou Gaz jsem se dostal tam, kde se kdysi toto auto vyrábělo.

Sedmdesát let Vladimíra Remka
Jako malý školák v Českých Budějovicích obdivoval právě vypuštěný Sputnik. Když vylétl Gagarin, chtěl být asi jako každý kluk kosmonautem. A tak začal později chodit do astronomických kroužků. Jeho otec byl vojenský pilot, takže není divu, že se po absolvování gymnázia a Vojenské vysoké letecké školy v Košicích i on stal pilotem. Sloužil a létal v Budějovicích u 1. stíhacího leteckého pluku. Viděl naši planetu jako první československý kosmonaut z vesmíru. Po odchodu z armády byl europoslancem, obchodním zástupcem firmy ČZ u ruské automobilové firmy Gaz, obchodním atašé českého velvyslanectví v Moskvě a čtyři roky velvyslancem ČR v Ruské federaci. Stačilo by to na několik životů běžného smrtelníka. Vladimír Remek to všechno stihl za sedmdesát let svého života.

Diskuse k článku - 4 příspěvky
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    Remek, ani nemek.

    Vloženo 3.3.2019 19:25:09

  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    Kolik Remek stojí, ví to někdo?

    Vloženo 1.3.2019 19:21:35

    • anonymní čtenář 

      Reagovat

       

      Remek byl za 30 kaček.

      Vloženo 2.3.2019 19:00:24

  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    žáci základních škol to měli povinné?

    Vloženo 1.3.2019 19:18:23

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace