Aloisie po tatínkovi…

Aloisie Alena Bostlová se narodila v malé vesničce Štítkov u Vimperka. Dnes žije přímo ve Vimperku. „Otec byl řezník, matka pracovala v zemědělském družstvu a měli čtyři dcery,“ vypráví paní Alena. Přišla na svět jako třetí dcera a když to ani napotřetí nebyl kluk, chtěla už maminka udělat manželovi radost a holčičku po něm pojmenovali Aloisie. Vlastně dobře udělali, protože i čtvrté dítě pak byla holčička. „Od malička mi ale říkali Alena a mám to i v občance,“ říká letošní finalistka soutěže Babička roku, která přijede ze Šumavy. „Ze čtyř sester jsme zbyly tři a pravidelně se scházíme, slavíme společně narozeniny i svátky,“ dodává paní Alena.

Tiskařskému oboru věrnost na celý život
V roce 1968 se ve vimperských tiskárnách vyučila knihařkou a v oboru zůstala celý život. Po zániku tiskáren, které po revoluci koupil nový majitel a posléze podnik zavřel, založili nadšenci ve Vimperku malou tiskárnu Akcent o zhruba třiceti zaměstnancích, kde od roku 2004 pracuje i paní Alena. „Vyrábíme knížky, já mám na starosti jednání s nakladateli,“ říká. Využije i vzdělání, které si v tiskárnách postupně doplnila – studovala polygrafickou školu v Praze, která jí umožnila pracovat jako technolog nebo normovač, dvacet let také byla předsedkyní odborové organizace a posledních třicet let pracuje jako obchodní zástupce.
V roce 1969 se paní Alena vdala . „Muž byl zedník. Vychovali jsme spolu dvě děti. Syn se vyučil tiskařem s maturitou, dcera má ekonomickou školu. Od syna má Alena dva vnuky a dvě pravnučky. Dcera má dvě děvčata a chlapce, jedna vnučka má dcerku a syna, druhé vnučce se právě narodil malý Honzík. Nejmladší vnuk od dcery je zatím svobodný. „Takže mám pět vnoučat a pět pravnoučat,“ shrnuje Alena.
„Když moje děti odrostly, tak jsme si manželem postavili ve Štítkově rodinný domek. Po úmrtí manžela jsem dům přenechala synovi. Ráda se ale do této vesničky vracím na různé akce žen nebo hasičů,“ zmiňuje.

Nadšená cestovatelka i turistka
Paní Alena miluje cestování. Navštívila už 26 zemí, zajímavá pro ni byla Kuba. „S manželem jsme taky letěli do Moskvy a Pobaltských států, Škodovkou 105 jsme jeli 6000 kilometrů přes Ukrajinu na Jaltu, v roce 1998 jsem si na cestu do Thajska vytočila peníze v televizní soutěži Kolotoč,“ vzpomíná.
S přítelem pak byla i v Los Angeles nebo Las Vegas. „Ještě bych chtěla vidět severské státy,“ zmiňuje Alena Bostlová. Stejně ráda má ale i tuzemské hory a nevyhýbá se ani jiným zážitkům. „Letos jsem se v 74 letech poprvé vydala na vodu. Na kanoi jsme jeli Otavu. V Rakousku jsem se odvážila na pět drátěných prstů v Krippensteinu ve výšce 2100 metrů, to je ode mne výkon, protože z výšek mám velký respekt,“ říká. Aktivní je Alena hned v několika spolcích jako je Zlatá stezka, Spolek pro ochranu šumavské přírody nebo prachatický Klub turistů, aktivně pracuje v Senior klubu, kde se podílí na pořádání zájezdů a výletů. „Sbírám propisovací tužky s logem, mám jich už kolem tří tisíc, ve volných chvílích, kterých ale moc nemám, se věnuji zahrádce a zabývám se rodokmenem. Samozřejmě se při každé příležitosti snažím navštívit pravnoučátka,“ uzavírá Alena výčet svých aktivit, kterých je opravdu požehnaně.
Do soutěže Babička roku ji přihlásil Senior klub. „Kývla jsem na to, ale jak se termín blíží, pomalu ztrácím odvahu,“ přiznává Alena. Vzdávat se ale není jejím zvykem, určitě se v Táboře objeví.