Bára Fuková dlouho žila v zahraničí, především v Egyptě, poté v Emirátech. Dubaj už považuje za svůj druhý domov. Hodně cestuje i po zemích Blízkého východu, Asii a Africe. „Nejvíc mi zatím přirostlo k srdci Jordánsko. Je to země, kde máte vše, na co si vzpomenete. Jsou tam neskutečné památky, krásná příroda, div světa a nejkrásnější poušť, jakou jsem kdy viděla. Ale není to jen o tom, co člověk v dané zemi může vidět, ale hlavně o tom, co tam zažije. Pro mě je jedno, zda je zážitek pozitivní nebo negativní, ale musí být intenzivní. To si pak člověk pamatuje navždy. Tak pohostinné obyvatele jako v Jordánsku podle mého můžete potkat pouze na Blízkém a Středním východě,“ podělila se o své zkušenosti Bára Fuková.

Také Šárka Kašparová má s cestováním bohaté zkušenosti. Když nepočítá Evropu a Turecko, kde studovala, vedla její větší cesta právě s Bárou Fukovou na Srí Lanku, kterou spolu kompletně procestovaly a kde se jim velmi líbilo. „Poté následovala cesta do Číny, konkrétně do Pekingu, kde jsem měla možnost během třech týdnů navštívit televizní studia, rádia nebo filmové ateliéry. V roce 2017 jsem absolvovala cestu tuktukem po Jižní Americe. Během čtyř měsíců jsme se skupinou holek projely Kolumbii, Ekvádor, Peru, Bolívii a na pár dní jsem zavítala i do Buenos Aires. Jižní Amerika mě velmi oslovila, nejen kvůli nádherné přírodě, ale také i kvůli velmi vstřícným lidem, které jsme během cesty potkaly. Pak následovaly cesty do Vietnamu a Jordánska. V minulém roce jsem navštívila Zanzibar a jeden den jsem strávila na safari v Tanzánii. To mě tak oslovilo, že jsem nepochybovala o tom, že safari v Ugandě bude stejně úžasné,“ zmínila Šárka Kašparová.

Velryby na Srí Lance zaspaly
Nápad navštívit africkou Ugandu vzešel z hlavy Báry Fukové. Je to jedno z mála míst na světě, kde lze pozorovat život goril v jejich přirozeném prostředí. Covidová opatření cestu trochu odsunula, ale v prosinci loňského roku se sen obou žen naplnil. Bára se Šárkou se vydaly vstříc africkému dobrodružství. „Barča se mě zeptala, jestli bych s ní nechtěla jet do Ugandy na safari a pozorování goril. Lákalo mě navštívit zemi, která není tolik turisticky známá a vidět gorily v jejich přirozeném prostředí,“ říká Šárka Kašparová.

Báru Fukovou už delší dobu gorily fascinují. „Existuje velmi málo možností, jak vidět a pozorovat gorily v jejich naprosto přirozeném prostředí. Ono samotný fakt, že se vydáváte pralesem po stopách goril a vlastně netušíte, zda je potkáte a co pak nastane, je dobrodružství. Nejkrásnější je okamžik, kdy spatříte gorilu poprvé a navíc se prochází doslova pár metrů od vás. To jsou nepopsatelné pocity, štěstí, pokory, splněného snu, strachu z neznámého a vlastně i respektu,“ popsala Bára Fuková. S kamarádkou Šárkou cestuje už mnoho let. Právě zvířata jsou vždy součástí jejich cesty. Pozorovaly například velryby na Srí Lance. „To také patří k nezapomenutelným a vtipným vzpomínkám. Vyrazily jsme na společný výlet na moře. Doporučili nám vzít si prášek proti nevolnosti, že je moře velmi rozbouřené. Bohužel to byl tak silný prášek, že jsme krátce nato usnuly a celé pozorování velryb nám zůstalo dost v mlze,“ přidává příhodu Bára Fuková.

Výprava za gorilami
Jedním z hlavních cílů v Ugandě byla návštěva národního parku Bwindi, ve kterém žijí gorily horské. Setkání s tímto tvorem v otevřené přírodě je možné pouze ve třech zemích – ve Rwandě, Demkratické republice Kongo a právě v Ugandě. Než se lze vydat na cestu, je třeba obstarat povolení. Národní parky a turismus jsou významným zdrojem příjmů, a tak i tato expedice byla zpoplatněna.

V brzkých ranních hodinách si kamarádky oblékly funkční prádlo, nepromokavou bundu a trekové boty a vyrazily směrem k národnímu parku. Tam se setkaly s ostatními návštěvníky a byli rozděleni do malých skupinek. Ke každé gorilí rodince mohlo jít maximálně osm lidí. „Následovala cesta autem po nezpevněné klikaté cestě do strmého kopce. Na samotný trek jsme dostaly povinně dřevěnou hůl, abychom se mohly po cestě opírat. Ze začátku mi to připadalo zbytečné, ale postupně jsem zjistila, že to přináší velkou úlevu při překonávání náročného terénu. Putování trvalo několik hodin. Braly jsme si proto s sebou dostatek jídla a pití. Za poplatek jsme si najaly nosiče z řad domorodců. Byl nám také přidělen průvodce a ozbrojený doprovod. Naši průvodci prosekávali mačetami cestu nepropustnou džunglí. Bláto, déšť a volně pobíhající zvířata byly neklamným znamením dobrodružství v rovníkové Africe,“ popsala úvodní fázi ugandského dobrodružství Šárka Kašparová.

„Po několika hodinách stoupání divočinou jsme konečně zahlédly gorily. Odložily jsme batohy a jen s fotoaparátem přistoupily k těmto neobyčejným zvířatům. Měly jsme pouhou jednu hodinu na pozorování a fotografování. Dovoleno bylo přiblížení na vzdálenost sedmi metrů. Zážitek, který následoval se těžko popisuje. Jako první jsme spatřily samce, který měřil bezmála dva metry a rozhodně vzbuzoval respekt. Byl ale k našemu překvapení velmi klidný a procházel kolem nás jakoby se nechumelilo. Zřejmě už byl zvyklý na lidské výpravy. Viděly jsme i několik mláďat, která se po celou dobu naší návštěvy předváděla, skákala ze stromů, škádlila se a kontrolovala nás, jestli je pozorujeme. Se zatajeným dechem jsme sledovaly celou velmi početnou rodinku. Někteří se v klidu cpali jídlem, jiní jen tak odpočívali . Doba vyhrazena na setkání s gorilami rychle utekla. Plny neopakovatelných dojmů jsme se vrátily zpátky. Na rozloučenou jsme obdržely pamětní certifikát, který nám bude připomínat tento úžasný zážitek. Setkat se s gorilami v jejich přirozeném prostředí je něco neskutečného a určitě to patří mezi nejkrásnější chvíle, které jsme na svých cestách prožily. Tento den zůstane navždy v naší paměti,“ pokračovala Šárka Kašparová.

Lidoopy nenapodobovat!
Uganda je podle obou žen velmi rozmanitá země, co se přírody týče. Nejsou to jen gorily, za kterými se můžete vypravit, ale v Ugandě je toho mnohem více. Pyšní se například velkým množstvím národních parků, přírodních rezervací a chráněných území. Na každém kroku jsou plantáže, kde se pěstuje čaj a káva. Mezi další místa, které kamarádky navštívily byl i národní park Queen Elizabeth. „Pokud si pamatuji správně, je to druhý největší národní park v Ugandě a pozorovat tu na otevřených savanách můžete třeba buvoly, slony, hrochy, antilopy, stromové lvy a spoustu dalších savců. Nachází se tam nespočet jezer a bažin, která jsou domovem stovek druhů ptactva. Je tam také deštný prales. Velmi zajímavým zážitkem byla plavba po kanálu Kazinga. Ten je dlouhý 40 kilometrů a spojuje jezera Georgeovo a Edwardovo. My jsme měly štěstí a mohly jsme si prohlédnout obrovské množství hrochů, ke kterým jsme se přiblížili až nebezpečně blízko,“ uvedla Šárka Kašparová.

„Jedním z dalších cílů byl národní park Kibale, kam jsme se tentokrát vydaly pozorovat šimpanze. Ti ke komunikaci používají spoustu pro nás neznámých gest, výrazů obličeje a zvuků, proto nám na povinném školení doporučili lidoopy nenapodobovat. Na trek jsme vyrážely stejně jako u goril v brzkých ranních hodinách. Po celou dobu nás doprovázela specializovaná průvodkyně. Cesta trvala několik hodin. Měly jsme štěstí, protože první šimpanz, kterého jsme potkaly, odpočíval na zemi a bylo mu úplně lhostejné, že ho pozorujeme a fotíme. Díky tomu jsme měly chvilku na to si ho pořádně prohlédnout a pořídit detailní záběry. Jeho odpolední „šlofík“ však netrval dlouho. Když se rozhodl změnit stanoviště, elegantně prošel kolem nás, jako bychom byly součástí lesa a vyšplhal se do koruny stromu.“

Uganda překvapila
Bára vnímala cestu hlavně jako dovolenou za poznáním a zážitky. Šárka Kašparová, která je vášnivou fotografkou, i jako možnost, si vyfotit exotická zvířata. Většinou jsou v hledáčku jejího fotoaparátu lidé. Tentokrát to však byla zvířata. „Uganda mě velmi překvapila. Je to nádherná země, plná zeleně, zvířat, barev a pohody. Myslím, že jsme měly štěstí nebo to tak opravdu je, ale setkaly jsme se pouze s milými a pohodovými lidmi, kteří to nemají jednoduché a přesto mají srdce na dlani. Hned první den jsme se lehce zatoulaly v místní čtvrti, kde to vypadalo, že moc turistů nepotkávají, ale byli milí, mávali nám, snažili se nám pomoct najít správnou cestu a zároveň se naší přítomností nenechali rozhodit,“ podělila se o dojmy z Ugandy Bára Fuková.

„I mě Uganda velmi překvapila tím, jak je nádherná a kolik toho můžete vidět a zažít. V Ugandě ještě není tak rozvinutý masový turismus a skoro všude jste sami, což pro většinu cestovatelů je výhoda. Pro ty z vás, kteří se chystáte navštívit Afriku poprvé, to může být velký šok, protože život je tam úplně rozdílný oproti tomu, jak ho známe z Evropy. Člověk si ale brzy uvědomí podstatu života, co je doopravdy důležité a co ne. Lidé jsou tam velmi přátelští a skoro pořád se usmívají. A to i děti, kteří postávají podél cest a mávají. Oproti nám žijí obyvatelé přítomným okamžikem. I když se Uganda řadí mezi nejlidnatnější africké státy, nikdo nikam nechvátá a není to tak hektické jako u nás,“ přidala své dojmy Šárka Kašparová.

Kdo má pole a chová zvířata, tak se má v Ugandě víceméně dobře. „Aby děti mohly chodit do školy nebo vás ošetřili v nemocnici nebo u lékaře, na to potřebujete hodně peněz. Pokud člověk nemá na zaplacení ošetření či operace a nemá někoho, kdo by mu finančně pomohl, tak bohužel nikoho nezajímá a zdravotní péče se stává nedostupnou. Uganda také trpí pověstí o své minulosti, takže mnoho lidí tuto zemi vnímá jako nebezpečnou. Cestovní ruch tam není tolik populární, i když se to postupně zlepšuje. Díky tomu Uganda ještě není tolik přeplněná turisty, lze si vychutnat autenticitu země a zároveň pomůžete místním tím, že tam přijedete,“ nastínila Bára Fuková. Jejím dalším cestovatelským snem je vyrazit do království Tonga a tam se potápět s velrybami. K tomu je nutné natrénovat výdrž s dechem pod vodou. I Šárka Kašparová má spousty snů, kam by se chtěla podívat. Většinou ale neplánuje a jen čeká na to, co se objeví. Má ráda moře a teplo, ale zároveň by chtěla poznat i severské země. Je prý zimomřivá, takže na severní cesty se musí pořádně připravit.