banner3
Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Talkshow s Miroslavem Donutilem

    pátek 19.7 19:30 - Třeboň, sál Aurora

  • Veselská ozvěna 2019 - S písní napříč staletími

    pátek 19.7 19:00 - Drahov, Kostel Nanebevzetí Panny Marie

    Koncert.

Zobrazit všechny události
 

Na téma úrovně školství: Rozdávají se v nižších třídách jen jedničky? Proč ubývá dětí v praktických školách?

Ilustrační foto , Autor: Archiv

Ilustrační foto     Autor: Archiv

AKTUALIZOVÁNO - 24.4.2015 15:52

JIŽNÍ ČECHY – Je známkování ve školách skutečně objektivní? Někde na prvním stupni mívají žáci převážně jedničky, jinde neznámkují vůbec. Ze základních škol míří také méně dětí do škol praktických. A není to jen tím, že by ubývalo žáků s poruchami učení.

 

Jak přiznávají učitelé, na začátku školní docházky je známkování mírnější. Souvisí to i s motivací pomalejších žáků. Nemůže to ale druhé straně demotivovat ty schopnější?

„Úplně na začátku, kdy si děti zvykají na nové prostředí, se hodnotí mírněji, v prvním pololetí mají většinou všichni samé jedničky. Někomu trvá déle, než si zvykne. Ale postupně se určitě dělají rozdíly. Některé děti se navíc nesnaží, takže by podle mého názoru nebylo dobré je hodnotit všechny stejně. Učitel ale má rozpoznat, jak se žákem pracovat a důležitý je individuální přístup. V první třídě jsou děti hodně motivované, takže i známky na konci školního roku bývají většinou velmi dobré,“  řekla učitelka Alena Bláhová, která učí ve třetí třídě. Působila na několika školách a praxi ve známkování hodnotí jako srovnatelnou. „V první, třetí a páté třídě ještě píšeme vedle známek i slovní hodnocení,“ doplnila.

Ke slovnímu hodnocení se v prvním pololetí první třídy uchylují i na základní škole 9. května v Sezimově Ústí. „Pravidla hodnocení žáků odpovídají školnímu vzdělávacímu programu. V první a druhé třídě se hůř hodnotí výkony, spíš se musí hodnotit přístup dětí. Většinou se dávají jedničky, ale pokud někdo má skutečně horší výkon, nesnaží se, určitě může mít i horší známky. Je to samozřejmě jiné než na druhém stupni, jedniček je tam více, ale paušálně nelze říct, že by všichni měli jedničky,“ řekl ředitel Petr Peroutka s tím, že v první třídě mají s rodiči domluvené slovní hodnocení, žáci nedostávají známky. Učitelé píší, jak se dítěti daří a co umí.  Podle Petra Peroutky paradoxně známky nejčastěji vyžadují příbuzní, například prarodiče se na ně ptají. „Umím si představit jen slovní hodnocení, například výchovy se hodnotí hůře. Děti na prvním stupni jsou motivované, natěšené, chtějí se učit. Pracují dobře, i když nedostávají známky. Učí se skupinově, hodnotí svoji práci navzájem. Velmi dobře tedy ví, jak kdo na tom je. Někteří odborníci říkají, že v momentě, kdy děti začnou dostávat známky, stávají se z nich sběratelé. Primární pak není naučit se něco nového, ale získat dobrou známku. Na druhém stupni se to zlomí. Na otázku, proč tomu tak je, proč se ztratí vnitřní motivace, neumím odpovědět. Možná je to tím, jak je všude k dispozici spousta informací, škola není primárně místo, kde se dozvídají nové věci. Jsou zběhlí v internetu, mají možná pocit, že jim ty věci nebudou k ničemu,“ podotkl ředitel.

 S nechutí pracovat se ale někdy setkávají i učitelé hned v první třídě.

„Třeba kolegyně mi zrovna říkala, že učí přes deset let a letos poprvé bude muset dát na konci roku několik dvojek. Žáci se nesnaží a nezvládají základní učivo. Kdyby viděli, že se snažit nemusí, a stejně jedničky dostanou, tak by to podle mě bylo taky špatně. A ostatním dětem by to mohlo přijít líto, že se naopak snaží a nikdo to neocení,“ konstatovala Alena Bláhová.

I odborníci tvrdí, že záleží především na osobnosti dítě a hlavně učitele. Ten má rozpoznat, jak k žákům přistupovat. Paušalizovat se to nedá.

„Těžko říct, jestli je to demotivující, ať už pro jednu, nebo pro druhou skupinu. Je potřeba ty dva pohledy vyvážit. Řekla bych, že hlavní je především osobnost učitele. Pedagog by měl vědět, co si může dovolit a co nemůže. Jak děti podpořit. Aby uměl namotivovat obě skupiny a vše vysvětlit. Učitel, který to umí, v podstatě ani známky nepotřebuje. Žádný výzkum, který by se tím zabýval, neznám. Stejně pak přijdou na druhý stupeň a tam je to jiné, vše vykrystalizuje. Také dochází ke zklamání. Otázkou je, jestli jim mírnější známkování na prvním stupni může pomoct překlenout vstupní období. Co se týče slovního hodnocení, tak je to taky ošemetné. Děti jsou soutěživé, můžou být žáci, kteří by rádi viděli, jak se jejich snažení odrazí právě v té jedničce. Je ale pravda, že pro slabší žáky je to často přínosnější,“ sdělila Miroslava Horecká ze speciálně poradenského a pedagogického centra PorCeTa Tábor.

Může stát za snahou o mírnější známkování i snaha udržet si žáky za každou cenu, protože systém financování je nastavený tak, že škola dostává příspěvek na každého žáka? Do praktických škol míří oproti minulosti mnohem méně dětí. Není to ale jen kvůli systému financování. Podle ředitelky praktické základní školy v Prachaticích Miroslavy Kunešové za vším stojí i politika státu. „Určitě se do praktických škol posílá méně dětí. Souvisí to i s takzvanou inkluzí, tedy začleňováním do běžné školy. Každý si dává velký pozor. Před několika lety ve Štrasburku proběhl soud ohledně jedné situace na Ostravsku. Verdikt zněl tak, že osmnáct Romů bylo neoprávněně zařazeno do praktické školy. Takže od té doby skutečně probíhají kontroly, inspekce, chodí sem zástupci neziskových organizací. Neustále tady máme někoho, kdo hlídá, jestli máme žáky správně zařazené. Jsou tady žáci s mentálním postižením, já je vlastně bez toho přijmout nemůžu,“ vysvětlila Miroslava Kunešová.

Pro zařazení dítěte do praktické školy musí být splněny tři věci. Je nutné doporučení pedagogické poradny nebo speciálního pedagogického centra, přestup musí doporučit lékař a rodiče musí souhlasit se zařazením dítěte do praktické školy. Existují ale i výjimky. „Pokud je na tom dítě mentálně normálně, ale má například mnoho poruch učení, nezvládá běžnou školu a má velké výukové problémy, je možné ho zařadit do praktické školy. Zase je ale nutné doporučení poradny, lékaře a hlavně souhlas rodičů. Pak se ale musí učit podle školního vzdělávacího programu běžné základní školy. Takových dětí může být ve škole jen pětadvacet procent,“ upřesnila Miroslava Kunešová.

Základní školy si drží i problémové žáky. Kvůli penězům 

Podle ní si ředitelé běžných škol snaží udržet co nejvíce žáků. I problematické děti si ve třídách nechávají kvůli tomu, aby nepřišli o peníze, které na ně dostávají. „Mám takovou zkušenost, že plno ředitelů zakazuje učitelům posílat děti do pedagogických poraden, aby o ně nepřišli. Jmenovat rozhodně ale nikoho nebudu. Učitelé mi sami říkají, že by je k nám poslali, ale nemůžou. Nikomu nechci sahat do svědomí, každý si brání to své a ředitelé potřebují peníze na platy. Jde to ale určitě proti dětem. Podle koho bude postupovat učitel v běžné třídě, kde má třicet dětí a třeba dvě tři s poruchami učení? Komu se bude víc věnovat? Těm schopnějším nejspíš tolik ne. Musí se věnovat těm pomalejším,“ dodala Miroslava Kunešová. Není to prý ani tak, že by z běžných škol posílali do praktických hlavně romské děti. „My je tady nemáme, ze čtyřiceti žáků je jich pět,“ doplnila ředitelka.

V praktické škole je také určený klasifikační řád, který je obdobný jako v běžné škole. Učivo je redukované a učí se podle jiných metod. Učitelé mají vystudovanou speciální pedagogiku.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace