„Letos je tomu sto let, kdy se okna zámku v Třeboni o Vánocích rozsvítila naposledy. Dlouho byl třeboňský zámek pro Schwarzenbergy, ať už svou polohou, tak i citovou rodinnou a historickou vazbou, oblíbenou zimní a vánoční soukromou rezidencí, ve které prožívali láskyplné chvíle se svými bližními, s vnoučaty, pravnoučaty, rodiči i prarodiči,“ zmínil kastelán zámku Vít Pávek.

Knížecí rodina trávila vánoční čas podobně, jak my dnes. „Bývali vděční zvláště za to, že alespoň jednou ročně mohou být všichni pospolu, radovali se z drobností, ale i jen z dětských úsměvů, bez nutnosti třímat v rukou drahocenné dary,“ dodal kastelán.

Zámek v Třeboni je prvním sídlem Schwarzenbergů v Čechách. Díky tomu pro ně byl srdeční záležitostí a nestalo se z něj žádné vysoce honosné sídlo. To se projevilo na přelomu 19. a 20. století, kdy Schwarzenbergové díky průmyslové revoluci byli velkými podnikateli a začali si uvědomovat, že pro ně je důležitá i soukromá stránka života. Rozhodli se tedy o Vánocích s celou rodinou scházet právě v Třeboni. Vánoční svátky tu oslavili poprvé v roce 1895.

Vánoce v Třeboni Schwarzenbergové trávili až do roku 1922, než tradici nadobro ukončily pozemkové reformy. „Na Vánoce se sem sjela celá knížecí rodina, která měla v císařském zlatém sále obrovský vánoční strom. Když začala sezona plesů, tak se v průběhu ledna postupně všichni vraceli převážně do Vídně, aby stihli ty nejvýznamnější plesy. A v průběhu jara se opět navrátili do Čech,“ poznamenal Vít Pávek a připomněl také některé zvyky.

Mezi ně patřilo například sypání soli z oken zámku, aby vítr nepolámal jejich lesy, nebo hloubení důlků v parku, do kterých děti dávaly oříšky a ovoce, aby zvěř měla v zimě co jíst. Zvláštním zvykem pak bylo kácení vánočního stromu. Kníže se zeptal nejmladšího člena rodu, zda může zatleskat. Pokud dítě svolilo, kníže vstal a zatleskal. Dveřmi se pak do salonu rozeběhlo veškeré služebnictvo a povalilo vánoční stromek na zem. Visely na něm totiž dárky, které byly právě pro tyto zaměstnance určené.