Jak náročné bylo připravit se na první z vrcholů sezony hned takhle z kraje sezony?
Nebyl to až takový problém, ale je pravda, že se muselo trénovat skoro bez přestávky. Kdybychom měli po minulé sezoně delší volno a úplně vypadli ze zátěže, tak bychom v srpnu ideální formu určitě neměli.

Jak tedy vypadal váš program před dnešním srazem národního týmu?
Když jsem nebyl na přípravných srazech osmnáctky, trénoval jsem v Motoru. V pondělí i úterý jsem byl ještě na tréninku s áčkem a dneska už jsme měli sraz v Příbrami. Tady budeme dva dny trénovat a v pátek ráno odlétáme do Kanady, proti níž hrajeme hned v sobotu od sedmi hodin přípravné utkání. Pak budeme mít jeden volný den a samotný turnaj začneme v pondělí proti USA.

Historicky je Kanada na turnaji suverénně nejúspěšnějším celkem, bude pro vás sobotní příprava velkým testem?
Jednoznačně! Kanada tam pokaždé složí nejsilnější možný tým. Takovou kvalitu pak nemá ani v dubnu na mistrovství světa, protože to už se jim kříží s play off kanadských juniorek. Bude to pro nás strašně těžké, protože proti nim nastoupíme hned po příletu, navíc je tam velký časový posun o osm hodin. Ale na soupeře se nesmíme ohlížet, máme ty nejvyšší cíle – chceme vyhrát, nebo minimálně přivézt medaili. Všechno ostatní bude rozhodně neúspěch.

Je pro vás Motoráky velkou výhodou, že jste v národním týmu čtyři?
Rozhodně, nechci říct, že máme svou skupinku, ale společně jde všechno lépe. Třeba v reprezentační šestnáctce jsem byl docela často sám, tady je výhoda, že můžeme společně jezdit na srazy jedním autem a většinou spolu i bydlíme na pokojích. Další výhodou je, že je u reprezentace jako asistent také náš trenér Radek Bělohlav, kterého mám strašně rád. Ve starším dorostu nás dovedl k titulu a je to jeden z nejlepších trenérů, které jsem zatím zažil.

Bude pro vás Hlinka Gretzky Cup v Kanadě největší akcí dosavadní kariéry? 
Určitě ano, je to pro mě něco neuvěřitelného, protože jsem se do nominace dostal s o rok staršími spoluhráči. V Kanadě už jsem hrál dvakrát za výběry a byl to skvělý zážitek. Moc se tam těším, protože je to úplně něco jiného než turnaje v Evropě – menší hřiště a hlavně podstatně lepší týmy.

Počítal jste s nominací mezi starší spoluhráče?
Sice jsem byl na všech srazech, ale že bych s tím počítal, tak bych to rozhodně neřekl. Strašně jsem se tam chtěl dostat a dělal jsem maximum, abych se trenérovi líbil. Naštěstí to vyšlo. Povedly se mi i dva přátelské zápasy proti Švýcarsku, kde jsem dal tři branky. Ode mě se čekají góly všude, vždycky se řeší má produktivita, když produktivní nebudu, tak nebudu ani hrát. Jak jsem se hned střelecky chytil, myslím, že se mi i herně docela dařilo.

Vyhovuje vám jako střelci menší zámořské kluziště?
Musím říct, že vyhovuje, protože se tam dá vstřelit gól skoro z každé pozice, všude to máte blízko.

Už víte, jakou byste měl mít roli v týmu?
O tom jsme se ještě vůbec nebavili. Myslím, že lajny si v přípravných zápasech docela sedly, takže už je má možná trenér v hlavě, ale pak je otázkou, jaké dostanou jednotlivé formace úkoly. Proti Švýcarům mi hrál centra Adam Najman a na druhém křídle se vystřídali Matěj Toman a Filip Koffer. Myslím, že nám to šlo. S Matějem jsme spolu v lajně hráli v poslední době dost často i v Motoru, takže by nebylo úplně špatné, kdybychom ze sehranosti těžili i v Kanadě. Pro něho to bude pikantní už v tom, že po turnaji odchází právě do kanadské juniorky.

Vy jste se rozhodl jít jinou cestou?
Pro letošek bych se chtěl prosadit do A týmu Motoru a hrát v něm důležitou roli, ne se jenom vést někde na hraně sestavy. Všude jsem byl zvyklý rozhodovat zápasy a pokusím se k tomu přiblížit i mezi dospělými. Když budu makat a budu se panu Prospalovi líbit, myslím, že bych mohl dostat šanci. S Matějem i Šimonem jsem jejich odchod také probíral a chápu je. Myslím, že to pro ně byla dobrá volba, protože jdou za rok na draft a už chtějí být v zámoří na očích, ukázat se skautům. Já půjdu až na draft 2020 za dva roky, tedy pokud se tam dostanu. V jejich dnešní pozici budu až za rok, takže si musíme po sezoně sednout a uvidíme, co bude dál.

S jakým cílem tedy půjdete do nadcházejícího ročníku, až se vrátíte z Kanady?
Protože už se zrušil starší dorost, mohu hrát jen za juniorku nebo za A tým. Kdybych se do áčka probojoval, byl bych rád, kdybychom se dostali do baráže a pak postoupili zpátky do extraligy, to si přejí všichni Budějčáci. Když tady skončila extraliga, bylo mi kolem deseti let. Občas jsme se s taťkou jezdili koukat. Teď, co jsem v Budějcích, na zápasy chodím i sám. Mám strašně rád fanoušky Motoru. Až si jednou zahraji za áčko před vyprodanou Budvar arénou, bude to pro mě úžasný zážitek. Strašně se na to těším.

Předpokládám, že sen v podobě NHL ale v hlavě máte?
Samozřejmě, NHL má v hlavě asi každý mladý hokejista. Kdybych si mohl vybírat, chtěl bych si jednou zahrát s Davidem Pastrňákem za Boston Bruins, to by se mi líbilo.

Je trenér Václav Prospal opravdu tak náročný, jak se povídá?
Moc tréninků jsem pod ním zatím nezažil, protože jsem byl často s nároďákem, ale když už jsem dorazil, tak to fakt stálo za to. Když jsem přišel domů, pravidelně jsem celé odpoledne proležel nebo prospal, protože mi nebylo úplně do smíchu. Každý kouč má něco, ale tréninky pod panem Prospalem jsou zatím nejnáročnější, co jsem kdy zažil. Určitě z nich budeme těžit.