Druhé semifinále jste prohráli 1:5, dalo se vůbec se zápasem v této sestavě něco udělat?

Určitě dalo, myslím, že Slavia zase tak dobře nehrála, ale nám prostě chyběly zkušenosti. Výsledek úplně neodpovídá obrazu hry.

Začátek utkání se vám povedl.

Přesně tak, my jsme si řekli, že je musíme zkusit aspoň napadat a jít po nich. Docela se nám to dařilo, ale bohužel jsme dostali gól při vlastní přesilovce. Pak už to bylo těžké, ale pořád jsme se snažili a bojovali. Bohužel nám do brány na rozdíl od soupeře skoro nic nespadlo.

Byl zlomový právě zmíněný gól na 0:1, který jste dostali ve vlastní početní výhodě?

Určitě byl důležitý, protože jsme v tu chvíli měli tlak, oni neměli nic. Gól dali snad ze své první nebo druhé střely, to se nám nesmí stát, navíc při vlastní přesilovce. Zase jsme si při přesilovkách spíš ublížili. Ale měli jsme před sebou ještě skoro celý zápas, takže jsme se nevzdávali.

Utkání jste dohrávali v hodně okleštěné sestavě, bylo to fyzicky náročné?

Myslím, že se to dalo zvládnout. Celý zápas jsme hráli na tři lajny.

Už jste někdy podobnou marodku zažil?

Nezažil, ani jsem to nikde neviděl. Prostě se to stalo, musíme to přijmout a hrát pořád naplno, nic nevzdávat. Myslím, že nás to ještě víc semkne. Budeme hrát na maximum a musíme doufat, že se nám to vrátí.

Máte v hlavách, že se snažíte celý rok splnit svůj cíl, ale v rozhodující chvíli vás potká taková smůla?

Neřešil bych, jestli jsme z toho nějak frustrováni, do zápasů se snažíme jít naplno a nemyslet na to. Musíme doufat, že ještě na Slavii něco uhrajeme. Ohledně zranění máme obrovskou smůlu, tak třeba se k nám naopak přikloní štěstí v nějaké rozhodující situaci na ledě.

S čím pojedete k zápasům v Praze?

Ještě doufáme, že tu sérii protáhneme. Uděláme pro to všechno.

Jak prožíváte vy osobně zápasy se Slavií, která se vás před sezonou zbavila?

Každé utkání proti nim je pro mě hodně prestižní, mám velkou motivaci. Chtěl bych ukázat ještě víc, určitě to mám v hlavě. Ale porazit chci každého, není to tak, že bych proti nim hrál jinak.

Kvůli mnoha absencím dostáváte na ledě dost prostoru. Ještě na začátku sezony jste přitom bojoval o smlouvu během měsíční zkoušky, teď hrajete i přesilové hry. Roste s přibývajícím časem na ledě i vaše herní pohoda?

Já se cítím docela dobře celou sezonu, hraji pořád stejně, nové jsou pro mě hlavně ty přesilovky, které jsem předtím vůbec nehrál. Ale ty nám zatím moc nejdou. Jinak se mi samozřejmě hraje dobře, když dostanu větší prostor. Největší změnu možná cítím v tom, že na začátku sezony okolo mě byli samí zkušení kluci, kteří si něčím prošli, teď jsem na ledě ve 23 letech skoro nejstarší (z útočníků, kteří utkání dohrávali, byl starší pouze Lukáš Žálčík – 25 let – pozn.).

Pasoval jste se tedy do role lídra?

Tak obránci jsou tam pořád starší, myslel jsem hlavně v útoku, kde byli všichni okolo 20 let. To jsou kluci o dva tři roky mladší než já, takový rozdíl mezi námi není, takže jim zatím moc nemám co radit. Dneska jsem se snažil pomáhat spíš Dušanu Žovincovi, který se mnou nastoupil v útoku, přestože je to obránce.

Jak se vám se Žovincem spolupracovalo?

Myslím, že se toho zhostil velmi dobře, hrálo se nám celkem slušně, i když to podle výsledku nevypadá. Museli jsme spolu hodně komunikovat, co má kdo dělat, protože obránce má pochopitelně jiné návyky.