Jaké pokyny jste měli před rozhodující přesilovou hrou čtyř proti třem?
Šlo spíš o improvizaci. Šli jsme do hry čtyři zkušení hráči, takže jsme přesilovku chtěli zahrát tak, jak to budeme v daný moment cítit. Já jsem to vzal na sebe a spadlo to tam.
Sám jste měl dvě velké šance hned v úvodu zápasu, co jste si v tu chvíli pomyslel?
Že jsem dřevák, byla tam dvakrát prázdná brána v prvních třech minutách, tak co si o sobě člověk může pomyslet… Na druhou stranu bylo důležité, že jsme si od začátku vytvořili tlak, měli jsme lepší vstup a každý na ledě makal, co to šlo. Chyběl tomu jen ten gól.
Čím to, že se na něj čekalo až do třetí třetiny? Chytali oba gólmani tak dobře?
Když už něco bylo, tak to samozřejmě skvěle pochytali, ale hlavně nikdo nechtěl udělat chybu. Hráli jsme dobře dozadu a chtěli jsme si počkat na první gól. Míša Chovan měl samostatný únik a dal tyčku. Bohužel jsme pak gól z protiútoku naopak dostali, ale pravdou je, že v posledních zápasech vyhráváme, když inkasujeme jako první, tak je to možná lepší. Vedení už jsme v baráži několikrát ztratili. Důležité bylo, že Váček (Tomáš Vak – pozn.) hodně rychle vyrovnal, fouknul to tam perfektně. Kdybychom prohrávali déle, už by bylo hrozně těžké honit ztrátu na poslední chvíli, takže to byl z mého pohledu nejdůležitější moment zápasu.
Jste tedy nakonec se ziskem dvou bodů spokojeni?
Myslím, že jo. Sice je škoda, že nemáme tři, ale hra byla dobrá, diváci se také museli bavit.
Je velkou úlevou, že jste doma konečně vyhráli?
Samozřejmě, když jsme tu do dnešního utkání uhráli jenom jeden bod. Chtěli jsme to zlomit, a že se to podařilo, to je velké povzbuzení do dalších zápasů.
Vedení Karlových Varů se proti vaší hře minulý týden nevybíravě ohradilo, označilo vás za simulanty. Brali jste jejich prohlášení pro dnešní zápas jako motivační prvek?
Vůbec ne, úplně jsme se od toho odprostili, ani jsme se o tom v kabině nebavili. Abych řekl pravdu, já jsem pak ty články ani nečetl, takže pořádně nevím, o co šlo, i když samozřejmě víme, že tam nějaká výměna názorů proběhla. Jsou to ale takové výkřiky do tmy, které šly mimo nás.
Jedno prokletí jste tedy domácí výhrou prolomili, teď je na řadě to druhé – Jihlavě jste letos šestkrát podlehli…
Doufám, že teď už zvládneme vyhrát a porazíme je. Budou to dva důležité zápasy, na které se musíme perfektně připravit. Musíme dobře začít, být pokorní a jít krůček po krůčku, pak uvidíme, co z toho bude. Bylo by ale moc pěkné, kdybychom prolomili i tu nepříznivou sérii s Duklou.
Kalkulujete už nad tím, kolik bodů by vám k postupu mohlo stačit?
Ne, my chceme jít zápas od zápasu. V tak vyrovnané baráži to ani jinak nejde, když se každým kolem mění tabulka. Každý bod se počítá a je důležitý, třeba na konci rozhodne jeden bod, nebo klidně i vzájemné zápasy při rovnosti bodů. Hlavně musíme jít do každého střídání na 100 procent a na konci, až se výsledky po dvanácti zápasech sečtou, teprve uvidíme, jestli byla sezona úspěšná, nebo ne.
Vy v baráži točíte oproti ostatním týmům velký počet hráčů, formace dostávají podobný prostor na ledě. Myslíte, že by to mohla být s blížícím se koncem sezony vaše výhoda, že jste třeba ušetřili více sil než soupeři?
Možné to je, snažíme se hrát většinu všech zápasů na čtyři lajny a myslím, že jsme fyzicky velmi dobře připraveni. Nikdo nohy netahá, takže by to možná skutečně mohla být naše výhoda.