Co říkáte na vynikající návštěvnost domácích zápasů? Předčila vaše očekávání, nebo jste s takovým nárůstem po loňské barážové sezoně počítali?

Musím říct, že jsme po povedené sezoně očekávali, že návštěvnost půjde ještě nahoru, ale to, co se pak dělo, překonalo veškeré naše představy. Návštěvnost se zvedla v průměru zhruba o tisíc lidí, to je prostě něco neskutečného. Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že vyprodáme zápas s Mostem, tak bych okamžitě volal Chocholouška a snažil bych se tomu člověku nějakým způsobem pomoci. A vidíte, ono se to prostě stalo. Naši fandové jsou prostě fantastičtí, bylo úžasné, jak nás v základní části podporovali.

Víte už konečná čísla základní části?

V průměru na nás chodilo zhruba 5 500 diváků, což je neskutečné. V České republice jsou nad Motorem v návštěvnosti jen tři extraligové týmy – Kometa Brno, Sparta Praha a Pardubice. Ty mají průměrnou návštěvnost ještě vyšší, než my kapacitu haly, takže už v tuzemském pořadí vlastně ani nemůžeme stoupat, dosáhli jsme vrcholu. Navíc máme nejvyšší návštěvnost z celé Evropy, pokud počítáme druhé nejvyšší soutěže. To je prostě fantazie. Sice je to jen taková statistická zajímavost, ale na druhou stranu se to samozřejmě krásně prezentuje partnerům a všem lidem, kteří mají o budějovický hokej zájem. Prostě je to něco speciálního, protože ve Finsku, Švédsku, Německu nebo Švýcarsku také na hokej chodí obrovské návštěvy.

Opět jste během sezony uspořádali několik marketingových akcí. Jste spokojen se vším, co jste letos pro fanoušky připravili?

Musím říct, že všechny akce, které jsme udělali, měly svou platnost a splnily svůj účel. A bylo jich opravdu hodně – dětské utkání, ženský zápas, tradiční retro duel nebo další doprovodné akce. Pokud bych měl hledat nějaké negativum, tak jen ten dětský zápas se zrovna trefil do víkendu, kdy bylo opravdu extrémně hezky, lidé ještě odjeli na chaty, takže nebyla účinnost úplně podle mých představ, ale přesto se i tato akce povedla. Každý rok se snažíme vymyslet něco nového, co lidi zaujme. Zatím se nám to daří, ale když se tým pohybuje v horních patrech tabulky a vyhrává, je to jednodušší.

Speciálně se zeptám na svatbu na ledě. Nechali jste se inspirovat někde ve světě, nebo jak vás tato unikátní akce vůbec napadla?

Dá se říct, že svatba na ledě vznikla tak trošku náhodou. Jeden z našich partnerů, který mimo jiné půjčuje i automobily na svatby, nám nabídl, jestli bychom tu limuzínu nechtěli využít. Já jsem si pak vyhledal, jak se to dělá ve světě. Nějaké pokusy už proběhly i u nás v Čechách, tak jsme do toho nakonec šli.

Jak složité bylo tuto akci uspořádat?

Byl to opravdu oříšek. Na první pohled se to může zdát jako jednoduchá věc, ale celý obřad, který má své zákonitosti, jsme museli napasovat do deseti minut o přestávce. To byla velká výzva a museli jsme to dvakrát nacvičovat. Nebyla by úplně legrace, kdybychom zdržovali pokračování utkání. Nakonec všechno vyšlo a akce byla vidět, proto jsme to také dělali. Svatba se líbila manželům i partnerům, psalo se o nás v celostátních médiích, což je pro naše sponzory strašně důležité.

Na každou sezonu se vzpomíná až podle toho, jak nakonec dopadne, takže je další otázka trochu předčasná, ale přesto – když se vás někdo třeba za rok zeptá na základní část sezony 2015 – 2016, co se vám vybaví jako první?

Určitě ty neuvěřitelné návštěvy. Já se tím trošku zabývám i do historie a díval jsem se, jaké průměrné návštěvnosti v Budějovicích bývaly v minulosti. Plno lidí mi totiž říkalo, že tady lidé chodili na hokej odjakživa, ale to je jen taková ta krátká paměť, která úplně neodpovídá realitě. Vyberu třeba sezonu 1991–92. Tehdy Motor neomylně vládl druhé nejvyšší soutěži a hráli tu borci jako Horák, Rob, Bělohlav nebo Turek, prostě obrovské hvězdy českého hokeje. A chodilo 900 diváků na zápas! My tu teď máme průměrnou návštěvnost přes pět a půl tisíce lidí a několik zápasů bylo vyprodáno. Musíme si to zapamatovat a uvědomit si, že tady v současnosti prožíváme něco úžasného. Troufám si říct, že my jsme na oplátku v drtivé většině domácích zápasů bavili fanoušky pěkným hokejem. Dalo se na to koukat a padala spousta gólů včetně toho desetitisícího v historii. I když samozřejmě dobře víme, že závěr základní části nebyl úplně ideální.

Dříve jste působil v marketingu pražské Sparty, což je asi největší klub v republice. Dají se akce pořádané na Spartě a v Motoru vůbec porovnávat?

Porovnat se to dá, i když mé působení na Spartě bylo v trošku jiné době. Je to asi deset let zpátky, Sparta hrála na špici a za mého působení vyhrála dva extraligové tituly. Podobnost tedy vidím i v tom, že v obou klubech panuje nebo panovala hokejová euforie a lidé tam také chodili v hojném počtu. V tom mám docela štěstí. Ale co se týče samotné práce, moc se to srovnávat nedá. Na Spartě jsme měli v marketingovém oddělení už tehdy čtyři lidi, tady jsem na to prakticky sám. Děláme to tu v mnohem menším, ale o to vřelejším provedení. Myslím, že lidé to dokáží ocenit, protože třeba v milionové Praze všechny akce mnohem více zanikají, je tam více možností, konkurence je větší. Naopak celé Budějovice teď žijí Motorem, je to tu fenomén.

Nepovedený závěr základní části se určitě dotkl i marketingového oddělení. Jak složité pro vás bylo prezentovat nečekané odvolání trenéra Rosola? V klubu působil přes dva roky, takže předpokládám, že mezi vámi vznikly i osobní vazby.

Osobní vztahy do toho zasahují, nebyla to jednoduchá situace, ale všichni jsme profesionálové. Musím říct, že mě v tomto ohledu vycepovala zkušenost novináře. Plno let jsem musel sedět na novinářské tribuně a být nestranný, čímž jsem si vytvořil určitý odstup. Teď už si jako fanoušek nedokážu zdaleka tolik užít úspěch. Když dáme gól, bouří to ve mně hlavně uvnitř, ale už tady neskáču radostí. Na druhou stranu se mě pak ale tolik nedotýkají ani tyto nepříjemné události, což je také výhoda. Lidsky mě samozřejmě mrzí, že něco skončilo, ale hned si říkám, že něco nového zase začíná. Svět nekončí.

Řešili jste s vedením, jak vlastně Rosolův konec prezentovat?

S vedením probíráme každou takovou informaci, protože se k lidem snažíme být opravdu upřímní a otevření. Snažíme se o to v každé situaci, i když je to občas možná až přes čáru. Pak prozrazujeme i věci, které si někdo může přebrat a vyložit jinak, než jsme je zamýšleli. Komunikace s fanoušky má svá úskalí. Je důležité, aby věděli, že budějovický hokej děláme s nejlepším vědomím. Ne z jiných důvodů, jako se tu dělo kdysi.

Chystáte i nějaké překvapení na play off?

Možná jednu zajímavou akci. Jsme v kontaktu s budějovickým biskupstvím a právě budějovický biskup by nám chtěl popřát ke štěstí a postupu, což by mohlo být opravdu zajímavé. Vlastně jsme byli kontaktováni vyslancem Boha. Byla by to další nevšední událost, ale připravujeme to spíš až na semifinále. Doufáme, že do něj přes Přerov postoupíme. Co se týče čtvrtfinále, myslíme, že vyřazovací část strhne lidi sama o sobě. Spíš to tedy necháme na našich samotných fandech, kteří dokáží vytvořit fantastickou atmosféru. Není nutné za každou cenu ještě přilévat olej do ohně. Mělo by být vyprodáno a série bude mít velký náboj už z toho důvodu, že nás tento soupeř v základní části čtyřikrát porazil. Všichni víme, o co hrajeme.

Na závěr odbočím od samotného Motoru. Co vy a komentování hokejových zápasů? Už je to uzavřená kapitola?

Komentování mě vždycky strašně bavilo a je to má srdcovka, takže mě to samozřejmě pořád láká. Určitě se toho nezříkám, ale té práce mám moc. Kromě Motoru jsem ještě v radě města ve Zlivi, překládám nebo píšu ročenky pro hokejový svaz. Snažím se dělat milion dalších věcí, nemluvě o tom, že mám dvouletého synka a za 14 dní se nám narodí další dítě. Zbytek volného času se tedy snažím věnovat rodině, takže už mi na komentování nezbývá prakticky žádný prostor, i když vrátka rozhodně nejsou úplně zavřená. Nadále spolupracuji s televizí Nova Sport, takže kdyby se třeba jednorázově naskytla nějaká velká akce, strašně rád bych se toho zúčastnil. Ale oni potřebují někoho, kdo jim bude k dispozici pravidelně a neustále. Asi nebudou v tak velké firmě spoléhat na to, že občas přijede nějakej Kučera ze Zlivi.