Asistent trenéra Luboš Rob starší označil váš vstup do zápasu za katastrofální, čím si to vysvětlujete?

Ani nevím, vypadalo to, jako bychom si říkali, že Litoměřice jsou podceňovaný soupeř, se kterým se nám nemůže nic stát. K začátku jsme přistoupili strašně laxně, hra nebyla dobrá. V předcházejících zápasech, kdy jsem se na kluky díval z tribuny, protože jsem byl zraněný, jsme měli mnohem lepší nástupy do zápasu. Dneska to chvílemi vypadalo, jako bychom si mysleli, že si Litoměřice dají góly samy. To je špatně. Takhle nehraje mužstvo, které chce bojovat o postup.

Od druhé části se ale váš výkon zlepšil, proběhla o první přestávce bouřka v kabině?

Samozřejmě, že trochu bouřka byla, asi jsme to potřebovali. Trenéři také lehce přeházeli sestavu, abychom dostali impulz, začali hrát a plnili to, co máme. Naštěstí jsme dali celkem rychlý gól na 1:1 a byli zpátky ve hře. Pak jsme měli strašně moc gólových šancí, ale nedali je. Proti lepším soupeřům by nás to třeba mohlo stát zápas, musíme se na koncovku příště víc soustředit. Nakonec jsme tedy utkání honili až do konce, ale zvládli jsme to.

Zmíněnou rychlou vyrovnávací branku jste sám vstřelil, jak ji popíšete?

Šla střela a já byl před bránou, puk mě trefil do kalhot a ode mě se odrazil ještě do litoměřického beka, až od něho do branky. Ale je úplně jedno, jak gól vypadal, hlavní je, že to skončilo v bráně, a že jsme se od vyrovnání mohli odrazit dál.

Překážkou vám byl ale i litoměřický gólman Klouček…

Určitě, podal velmi dobrý výkon. Je to mladý brankář, kterému se povedlo vychytat spoustu vítězných zápasů v extralize za Pardubice, takže má teď velké sebevědomí. Navíc je pružný, rychlý, takže plno střel výborně vykryje. Ale my se nesmíme soustředit na to, kdo proti nám stojí v bráně. Góly musíme dávat komukoliv.

Do sestavy jste se vrátil po dvouzápasové výpomoci v Jihlavě. Můžete prozradit, jaké největší rozdíly v obou soutěžích jste zaznamenal?

Řekl bych, že třeba co se týče rychlosti, jsou si obě soutěže celkem podobné, v tom bych takový rozdíl neviděl. Možná je v extralize víc soubojů. Spíš jsem se třeba dneska přesvědčil, že hlavně Litoměřice a podobná mužstva, kde hrají mladší kluci, tolik nedodržují systém a taktickou stránku hry. Ti kluci lítají všude, hrají hodně živelně, ale nemají tolik propracovanou kostru, jak hrát. Potom je těžké proti podobným mužstvům nastupovat a nějak si s tím poradit, když nevíte, co od nich čekat. Můžu říct, že se mi třeba v extralize za ty dva zápasy nestalo, že by na mě k mantinelu vyletěli dva hráči. Tam se hraje zodpovědněji, třeba proti vám jeden vystartuje, ale druhý už situaci odcouvá, aby tým nepropadl někde ve středním pásmu. Hra je organizovanější. Pokud hráč neplní jasně dané pokyny, nemá v extralize šanci.

Bylo fajn nakouknout do nejvyšší soutěže?

Jednoznačně, bylo super klukům v Jihlavě pomoct. Dostal jsem tam velký prostor na ledě, navíc jsme hrál po boku výborných spoluhráčů, ale to samé mám i tady. Starty v extralize mi zase něco daly, jsem rád, že jsem si tam mohl zahrát, protože jsem s tím v letošní sezoně vůbec nepočítal. Teď se cítím líp, věřím si, lépe se mi bruslí, cítím se lépe na kotouči… Jen to musím potvrdit tady v Budějovicích, abych byl týmu platný. Zase budu hrát a bojovat za Motor, abychom vyhrávali, a abychom z toho před play off měli dobrý pocit.

V utkání za Jihlavu proti Hradci Králové se po kontaktu s vámi zranil veterán Jaroslav Bednář, jehož klub dokonce podal zákrok k projednání před disciplinární komisí. Neměl jste strach, že by mohl následovat trest, který by vás vyřadil i ze zápasů za Motor?

Vůbec ne, hned jsem věděl, že jsem ho netrefil nějak zákeřně. Že to poslal Hradec na disciplinárku, to je jejich věc, ale věděl jsem, že to neprojde. Disciplinárka také hned řekla, že to nic zákeřného nebylo. Po tom souboji jsem se za sebe ohlédl a viděl, že Bednář odkulhává na střídačku. Spíš jsem tedy měl strach o něho, jestli je v pořádku, protože je to přece jenom starší hráč. Kdybych ho zranil, bylo by mi to líto.