Jaroslava Bočanová z Vimperku se narodila v malebné šumavské vesničce Ubislav jako prostřední ze tří sester. Šumava i jižní Čechy pro ni vždy byly domovem, místem, odkud čerpá sílu i inspiraci.
Dětství měla sice skromné, ale krásné. „Maminka byla nesmírně moudrá a laskavá žena, tatínek neúnavně pracoval a neuměl chvíli posedět. Tuhle vlastnost jsem po něm zdědila,“ vzpomíná. Manžel ji popisuje slovy: „Ona nemá sicflajš.“ Přání, které dostala k šedesátinám – aby pořád neříkala: rychle, nemám čas! – ji prý vystihuje nejlépe.
Život jí ale přinesl i těžké chvíle. Přežila zásah bleskem a klinickou smrt, vážnou autonehodu, pády z výšky, z nichž jeden skončil na ostnatém drátu, i boj s rakovinou prsu. „Doma o mně říkají, že jsem jako kočka, co má devět životů,“ dodává s nadhledem.

Splněný sen

S manželem Honzou si po revoluci splnili sen – koupili dům, který roky rekonstruovali, a kde si manžel zřídil gynekologickou ordinaci. „A i když jsme zvelebovali chalupu a chatu, po čase jsem zatoužila po něčem menším a útulnějším. Tak jsme se v sedmdesáti pustili do stavby nového domu a ten už je prý opravdu poslední,“ směje se.
Jaroslava má dvě dcery, čtyři vnoučata a dvě pravnoučata. Je vděčná za rodinu i za zvířecí kamarády – fenku Rozinku a kočičku Polinku. „Rodina je pro mě vším. Ať se děje cokoliv, držíme při sobě,“ zdůrazňuje.
Jaroslava Bočanová je žena mnoha zájmů. Celý život pracovala jako dámská krejčová a doteď šije rodině moderní kousky. Věnuje se keramice, výrobě ozdob, šperků i malbě obrazů. Plete košíky a peče buchty, na které se těší celá rodina. „Pečení mezi mé největší koníčky nepatří, ale když peču pro rodinu, je to vždycky s láskou,“ říká.

Opravdová zahradnice

Velkou radost jí dělá zahrada, kterou si od začátku vysadila a utvářela sama. „Na zahradě si odpočinu i při práci – je to místo, kde jsem doopravdy já.“ Každé ráno cvičí pět Tibeťanů, chodí na jógu a s vnučkou si troufla i na kolečkové brusle. Velkou vášní je zpěv – nejvíc, když zpívá se svými sestrami.
Ráda cestuje. Nedávno poznávala Istanbul, ráda vzpomíná i na zimní dovolené ve francouzských Alpách. Na lyžích stála naposledy v 77 letech – důkaz, že věk není překážkou radosti ze života.
„Věřím, že život má být naplněný. I když přinese těžké chvíle, vždy stojí za to se znovu zvednout a jít dál. A hlavně – nikdy se nezastavit,“ říká rozhodně. „Nebojte se překážek, nikdy. Všechno se dá překonat a každá zkouška vás posílí,“ vzkazuje paní Jaroslava.
-pr-