Železniční trať z Týna nad Vltavou do Číčenic je jednokolejnou železniční tratí, která měří 21 km a sloužila cestujícím v pravidelném provozu téměř 120 let. Dnes už je bohužel využívána párkrát týdně pro nákladní dopravu a pro osobní dopravu funguje pouze jako sezonní provoz.Boj o železnici

Na přelomu 19. a 20. století panoval v jihočeském regionu obecně zájem o dokončení železničních tratí. Již v roce 1866 byly na Českém zemském sněmu, nejvyšším zákonodárném orgánu Českého království, předkládány různé plány nových drah. Jednou z nich byla trať z Tábora do Bechyně, o níž se mluvilo od roku 1874. Měla vést z Železné Rudy do Písku, Týna, Bechyně, Veselí nad Lužnicí a Jindřichův Hradec až do Brna. V roce 1877 mluvil kníže Karel z Paarů o trati z Týna do Bechyně a Tábora. Uvažovalo se také o trati z Klatov přes Sušici, Strakonice, Týn nad Vltavou a Brno do Uherského Hradiště. Poté asi na sedm let dostupné zdroje utichají a v dubnu 1888 se začíná uvažovat nad další variantou trasy, tentokrát z Protivína přes Týn nad Vltavou a Komárov do Soběslavi. V roce 1894 poslanci Říšské rady Pukrhart a Slavík vyburcovali sněmovnu k tomu, aby více řešila problém stavby této dráhy. V roce 1896 stát povoluje půjčku 660 tisíc zlatých, která se má hradit výnosem z provozu trati po 76 let, přičemž roční výnos má být 28 tisíc zlatých. Pokud nebude roční výnos dodržen, zbytek doplatí stát. Přestože podle Jihočeských listů z 19. ledna 1896 „do dvou let má býti se stavbou hotovo“, podle novinového článku z ledna 1897 se ještě kvůli chybám ve stavební dokumentaci se stavbou nezačalo.

Výstavba se neobešla bez úrazu

I když probíhala stavba bez komplikací, stala se při ní jedna zaznamenaná nehoda: „Při nakládání vytěžené hlíny na vagón se na dělníka Josefa Šubrta vysypala hlína, protože byla následkem vytrvalých dešťů podemleta, přičemž dělník vyvázl pouze se zlomenou rukou. Po ošetření vltavotýnským lékařem byl odvezen do českobudějovické nemocnice.“

Zahájení provozu

Za dalších dvaadvacet měsíců, přesně v neděli 23. října 1898, byl zahájen pravidelný provoz železnice. Podle dochovaných novinových článků vyjel z Vodňan speciální vlak do Týna nad Vltavou, který byl složen z osmi vagónů I., II. a III. třídy a lokomotivy, jež byla opatřena týnským a vodňanským městským znakem, chvojím, prapory a květinami. Při příjezdu do Týna zněla současná hymna a vlak vítaly na dva tisíce přihlížejících a průvod dvaceti spolků v čele s veterány. Poté promluvili hosté, mezi nimi byli například prezident spolku dráhy Vojtěch Kniha, člen správní rady města Málek nebo purkmistr vltavotýnský Karel Wessely a mnoho dalších osobností. Po vydatných proslovech následovala mše za dráhu. Pak hosté připíjeli na císaře, na dráhu, na ministerstvo železnic… Po bohatém programu se hosté odebrali na prohlídku města. Kolem sedmé hodiny večerní se vrátili zpět na nádraží, kde byl pro ně připraven vlak. Dne 25. listopadu 1898 se v Týně sešla kolaudační komise, která fungování dráhy definitivně posvětila.

První výnosy z provozu

Na přelomu století se denně dráhou průměrně svezlo 80 lidí. V roce 1900 byl zaznamenán roční výtěžek z této tratě 32 127 zlatých. Ukázalo se, že se dráha vyplatí. Potvrzuje to zpráva z roku 1903: „Provozní výsledky na společenské místní dráze vykazují v roce 1903 v porovnání s rokem předcházejícím následující číslice a sice v příjmech: v roce 1903 z přepravy osob K 20 172,92, v roce 1902 K 21 529,95. Z přepravy zavazadel v roce 1903 K 692,85 a v roce 1902 K 716,28…“ (K je zkratka rakousko-uherské koruny.) Těsně před vyhlášením republiky už na trati do Týna nad Vltavou – zvané Týnka – nejezdil vlak každý den: „Město Týn nad Vltavou nemá kromě neděle a soboty vhodného spojení s Číčenicemi, a tím značně trpí ve svém hospodářském vývoji. Odpomoc by se dala docíliti zavedením dalšího motorového vozu,“ píše se v dobovém tisku.

Úvahy o prodloužení trati

Po realizaci Křižíkovy elektrifikované trati z Tábora do Bechyně v roce 1903 se stále uvažovalo o dokončení vlakového spojení mezi Týnem nad Vltavou a Bechyní. Nikdy se však nenašlo dostatek financí na výstavbu. Národohospodářský sbor jihočeský-Praha usiloval o vybudování této trati až do roku 1937. Ve dvacátých letech dvacátého století se uvažovalo o prodloužení trati z Týna nad Vltavou buď do Veselí – Mezimostí (dnes Veselí nad Lužnicí) přes Bečice, Žimutice, Bzí a Dolní Bukovsko nebo do Soběslavi přes Borkovická blata (Borkovice, Mažice atd.) nebo do Bechyně přes Koloděje nad Lužnicí, Netěchovice a Nuzice.
Až do konce 20. let byly rovnoměrně využívány vlaky motorové i parní, které vozily spíše poštu, protože byly pomalejší (jízda z Týna do Číčenic trvala hodinu a 22 minut). V roce 1925 byla dráha Vodňany – Týn nad Vltavou zestátněna. V jízdním řádu z let 1918 – 1919 jezdily po trati z Týna nad Vltavou do Číčenic dva páry spojů, do května 1928 jezdily tři páry vlaků s lavicemi z dřevěných lakovaných latěk a od 15. května téhož roku je rozšířen provoz o dva páry díky „železničnímu autobusu“ (tzv. kolejovému autobusu – motorovému vozu M 120.1). V průběhu 2. světové války sloužila dráha především přepravě osob a potravin, které směřovaly do Německa. V jízdním řádu z let 1944 – 1945 se dočteme, že se na trati pohybovalo pět párů spojů denně a např. v jízdní řádu z let 1981–1982 totéž.

Loučení s osobní dopravou

K navýšení spojů došlo ve druhé polovině 80. let, v jízdním řádu z let 1988 – 1989 je uvedeno sedm párů spojů denně a stejná frekvence byla vysledována i počátkem 90. let 20. století. V průběhu 90. letech se jízdní řád vlaků rapidně změnil, tudíž přestaly vlaky navazovat na důležité spoje směrem na Plzeň, České Budějovice, Písek nebo do Prahy. Lidé začali využívat více automobilovou dopravu a přestávali vlakem pozvolna jezdit. Snížení počtu nákladních vlaků a přechod na nákladní automobilovou dopravu vedl k tomu, že byla nejprve v roce 1993 zrušena pozice výpravčího, později se nádražní budova uzavřela úplně.
Ještě ve zprávě přednosty stanice Číčenice Ladislava Kašpara z roku 1998 se dočítáme, že vltavotýnská trať prokázala, že je pro region potřebná a v jejím využívání „jsou skryté velké rezervy, které je možné využít s přihlédnutím k nadměrnému přetěžování silničního spojení.“ Ke konci provozu trati se už ale velmi často stávalo, že strojvedoucí jel vlakem sám. Kvůli těmto problémům neschválil Jihočeský kraj zajištění osobní dopravy na trati na roky 2013–2014. Dne 14. prosince 2013 se konala poslední jízda. Rozloučení s osobní železniční dopravou v Týně se zúčastnilo mnoho lidí, a proto byl vlak zcela plný. Po konci provozu jezdila na trati pouze nákladní doprava a jednou do roka zvláštní vlak z Českých Budějovic.

Obnovení sezonního provozu

Na jaře roku 2019 se objevila informace, že soukromý dopravce KPT rail chce obnovit sezonní pravidelnou dopravu v letních měsících. Doprava byla opravdu zahájena v červnu téhož roku. V průběhu sezóny (od konce června do konce září o víkendech a svátcích) se po železnici mezi Týnem nad Vltavou a Číčenicemi přepravilo přes 1200 lidí. V následujícím roce (od poloviny června do konce září 2020, taktéž o víkendech a svátcích) bylo přepraveno asi 2000 lidí. Tentokrát bylo novinkou i to, že na vlak navazovala přímá autobusová linka do Bechyně, která jezdila o víkendech a svátcích. Bohužel o tomto vstřícném kroku nikdo nevěděl, propagace byla nedostatečná a povětšinou autobusových spojů nikdo nevyužíval.
Po úspěchu sezónního provozu to vypadalo, že by mohla být obnovena celoroční železniční doprava, ale na konci června 2021 vyplynulo na povrch, že motorový vůz provozovatele údajně nemá průkaz způsobilosti (technický průkaz pro drážní vozidla), proto v letošní sezoně žádné vlaky nejezdily. V září společnost zrušila své internetové stránky a také svůj Facebook, ale podle jízdního řádu na rok 2022 bude jezdit vlak znovu, pouze do Netolic, a to v sobotu od konce června do konce srpna.

Význam železničního spojení

Jsem přesvědčen, že osobní doprava na trati Týn nad Vltavou – Číčenice je důležitá. Přestože jsou zastávky často daleko od centra obcí, zůstává významnou alternativou k automobilové dopravě. Město velikosti Týna si zaslouží celoroční pravidelnou železniční linku, třebaže jenom do Číčenic, kde je možné navázat na důležité spoje směrem na České Budějovice, ale i třeba na metropoli Prahu. Město by tak bylo lépe „spojeno s okolním světem,“ jak uváděly dobové materiály při vzniku železnice. Zatímco v některých obcích se mluví o rušení spojů, jiné se k železniční dopravě vracejí jako k pohodlnému a cenově dostupnému způsobu osobní přepravy – příkladem mohou být třeba jihomoravské Židlochovice, kam po 40 letech odmlky přijel znovu osobní vlak.

Jiří Korbel
článek vznikl na kroužku Mladý redaktor
Městského domu dětí a mládeže Týn nad Vltavou

Zdroje: 

Ze sněmovny poslanecké. Našinec. Olomouc: 1. 6. 1881, ročník 13, č. 63, s. 2. ISSN 1801-5107.
Jubilejní dráha v jižních Čechách. Otavan. Písek: 7. 4. 1888, č. 15, s. 117.
Místní dráha Vodňany Týn nad Vltavou. Jihočeské listy. České Budějovice: 19. 1. 1896, č. 5, s. 3.
Ke stavbě dráhy z Vodňan do Týna nad Vltavou. Jihočeské listy. České Budějovice: 27. 1. 1897, č. 8, s. 5.
Neštěstí při stavbě dráhy Číčenice – Týn nad Vltavou. Písecké listy. Písek: 4. 5. 1898, č. 18, s. 4.
Sokol, Peter. Byl to ten slavný den… In: Sto let po kolejích z Číčenic do Týna nad Vlavou (1898–1998). Týn nad Vltavou: Městský úřad Týn nad Vltavou, 1998, s. 11-13.
Zahájení jízdy na trati Vodňany – Týn nad Vltavou. Jihočeské listy. České Budějovice: 26. 10. 1898, č. 86, s. 5.

Dopisy. Jihočeské listy. České Budějovice: 3. 12. 1898, č. 97, s. 2.
Místní dráha Číčenice Týn nad Vltavou. Jihočeské listy. České Budějovice: 8. 1. 1900, č. 3, s. 3.
Stráž na Šumavě, 16. 2. 1901, č. 7, s. 3.
Místní dráha Vodňany – Týn Vltavou. Jihočeské listy. České Budějovice: 6. 6. 1904, č. 65, s. 2-3.
Kupónové archy. Jihočeské listy. České Budějovice: 15. 7. 1916, č. 56, s. 4.
Dráha z Týna n. Vltavou do Veselí-Mezimostí. Republikán. České Budějovice: 23. 6. 1921, č. 48, s. 2.
Odpověď ministra železnic. Republikán. České Budějovice: 31. 1. 1929, č. 10, s. 3.
https://www.zelpage.cz/trate/ceska-republika/trat-ex192
Kašpar, Ladislav. Pohled do nedávné minulosti – železniční trať Číčenice – Týn nad Vltavou. In: Sto let po kolejích z Číčenic do Týna nad Vlavou (1898–1998). Týn nad Vltavou: Městský úřad Týn nad Vltavou, 1998, s. 18-20.

Sůra, Jan. KPT Rail jezdil po české železnici s vozidlem, které na trať nesmělo. Odstaví ho. www.zdopravy.cz, 25. 6. 2021.
Zahájení jízdy na trati Vodňany – Týn nad Vltavou. Jihočeské listy. České Budějovice: 26. 10. 1898, č. 86, s. 2.