Stav dnešního zápasu s Vítkovicemi byl hodně dlouho 0:1, jak nepříjemné bylo dohánět půl zápasu jednogólové manko?
Myslím, že od druhé třetiny jsme byli lepším týmem, takže je naše vítězství zasloužené. Vítkovice ale hrály dobře dozadu, je to hodně velký a silný tým, hlavně obránci, kteří vám nedají sekundu času, takže se proti nim hraje špatně. Všechno dohrávají, je to náročné. Ale jsem rád, že jsme to zvládli a máme tři body.

Utkání bylo hodně rychlé, důrazné. Je to dáno právě soupeřem?
Určitě, mají na tom svou hru postavenou. Hrají hodně do těla. Ale my jsme o tom věděli a připravovali se na to, nebylo to pro nás žádné překvapení. Myslím, že jsme to zvládli dobře. Škoda prvního gólu po teči, pak jsme museli dotahovat. Ale dotáhli jsme to do zdárného konce.

Od vyrovnání na 1:1 se třetí třetina dohrávala nahoru-dolu, hra se hodně otevřela. Jak jste to na ledě prožívali?
Když to Ondrc (Jiří Ondráček) tečoval a vyrovnali jsme, čekal jsem, že se to trochu zatáhne. Pak dal ale gól hned i Mižu (Michal Vondrka) a rázem jsme vedli. On je specialista na důležité góly. Upřímně jsem čekal, že už bychom to mohli udržet. Popravdě jsem nečekal, že s tím ještě něco udělají. Ale i když vyrovnali, jsem rád, že jsme to zvládli v normální hrací době a bereme tři body.

Právě o tři body jste Vítkovicím utekli na pátém místě. Bylo utkání o to důležitější?
Samozřejmě, věděli jsme, že máme stejně bodů jako oni, a že když vyhrajeme, hodně si pomůžeme a odskočíme. Pořád se snažíme o čtyřku. Plzeň teď moc zápasů neprohrává, ale máme jeden zápas k dobru, tak se je budeme snažit dostat pod co největší tlak a doufat, že ještě něco prohrají. My jsme teď poslední měsíc, možná měsíc a půl na vítězné vlně, tak proč se o to nepokusit.

Myslíte, že je o tolik lepší postoupit z elitní čtyřky přímo do čtvrtfinále? Týmy, které zvládnou předkolo play off, jsou většinou v laufu a navíc rozehrané…
Já nevím, já byl ve Varech, kde jsme hrávali maximálně předkolo, nikdy jsem to pořádně nezažil. Z play off mám zkušenosti, když jsem byl o hodně mladší, takže nedokáži říct. Ale chceme být zkrátka co nejvýše.

Odehrál jste jubilejní 300. utkání v extralize. Jste rád, že jste mohl přispět k obratu?
Rozhodně jsem rád. Snažím se nedělat moc chyb, hrát jednoduše, a když je možnost, tak podpořit útok. Dneska to zrovna vyšlo na přesilovce, ale kanadské body jsou jen třešnička na dortu. Důležité jsou týmové body. Je to klišé, ale je to pravda, protože když se vyhrává, všichni jsou spokojení, fanoušci si hokej užívají a nálada v kabině je dobrá, nikdo po sobě neřve.

Původně jste byl označen hlasatelem za střelce u gólu na 1:1, ale posléze jste si připsal jen asistenci. Věděl jste hned na ledě, že vaši střelu ještě tečoval Ondráček?
Ano, viděl jsem to. Puk jsem si zpracoval na bekhend a tušil jsem, že jejich hráč se trošku bude posouvat k Pecháčkovi (Lukáš Pech) na mantinel, tak jsem věděl, co budu dělat. Když jsem vystřelil, hned jsem viděl, jak to Jirka tečoval. Jenom dobře, protože nevím, jestli by to šlo na bránu. Myslím, že jo, ale to už se nedozvíme a hlavně je to úplně jedno.

Máte v kabině i sazbu za jubilejní zápasy, nebo ušetříte?
To já nevím, radši nikomu nebudu nic připomínat. Když mi nikdo nic neřekne, tak nic platit nebudu. Myslím, že 300 zápasů je hezké číslo, ale na můj věk to není zase tolik. Začátky v extralize jsem neměl jednoduché. Hrál jsem i v Kanadě a Americe, cesta nebyla snadná, ale je, jaká je. Nějaké chyby jsem během kariéry udělal, ale to je pryč. Jsem vůbec rád, že extraligu mohu hrát. Jsem vděčný Varům a teď i Budějovicím, že mi daly šanci a chytil jsem se. Máme tady výbornou partu a doufám, že budeme dál vyhrávat.