Jak jste se dostal k práci se dřevem?
Byla to úplná náhoda – jednoduše se mi to líbilo. Původně jsem si chtěl koupit nějakou dřevěnou sochu, ale pak jsem si řekl, že bych si to mohl i vyzkoušet. Zkusil jsem tedy vyřezat houbu a následně sovu. Potěšilo mě, že každý poznal, o co jde. Postupně se to tedy začalo nabalovat, zkoušel jsem další věci, až se to dostalo do fáze, kdy řežu každý den. Teď to bude druhý rok, co se tomuto koníčku věnuji. Bylo by to už víc, ale měl jsem půlroční pauzu, protože jsem se dost pořezal na ruce.

Jste čistě samouk? Kde získáváte poznatky k tomu, jak správně se dřevem pracovat?
Koukám především na různá videa na internetu. Dostal jsem se také do kontaktu s jedním řezbářem z Moravy, o kterém říkám, že je to můj pan mistr. Ten mi hodně pomáhá, je velmi ochotný. Jsou ale i další. Překvapilo mě, že se řezbáři nevnímají jako konkurence, ale dokážou si mezi sebou poradit. Na Facebooku máme skupinu, kde sdílíme rady a tipy.

S jakými všemi nástroji pracujete?
Začíná to velkou motorovou pilou a postupně menší a menší. K tomu jsou speciální carvingové lišty, do špičky, které nemají zpětný ráz. S těmi je možné dělat i nějaké detaily. K finalizaci výrobků používám malou brusku, různé nástavce, dlátka a další věci. Na závěr se používá oheň, kdy se dřevo opaluje, a nakonec přijde lazura.

Kolik času vám zabere udělat jeden výrobek?
Například sovu, která není nijak velká, jsem schopen zvládnout udělat za den. Když jde o nějaký složitější výrobek, jako jsem například dělal lavičku, která byla na obou stranách zakončena koňskými hlavami, to je už práce na delší dobu. Je těžké to přesně říci, protože dělám třeba dvě hodiny odpoledne, pak dva dny nic, a pak celou sobotu. Ale myslím, že konkrétně ta lavička by zabrala čtyři až pět dní.

Jak se vám daří skloubit vaše civilní zaměstnání s tímto koníčkem, který už ale nejspíše přerostl rámec pouhé záliby?
Pracuji v dílně v bělčickém zemědělském družstvu, takže skloubit se to nechá. Ale už to začíná být trošku náročnější, protože nechci odmítat zakázky. Práce se dřevem mě opravdu baví. Bohužel pak nezbývá tolik času na rodinu.

Zvažoval jste, že byste se vyřezávání ze dřeva věnoval na plný úvazek a živil se jím?
Hlavou se mi to honí pořád. Ale stále nevím, jestli do toho jít, nebo ne. Vždyť to není tak dávno, co by mě ani nenapadlo, že bych o tom vůbec uvažoval a že by byl takový zájem o moje výrobky.

Kdy se to zrodilo, že vás lidé začali vyhledávat?
Nabalovalo se to hned od počátku. Bylo to vždy tak, že jsem na něčem pracoval a při tom se ozval někdo další se svým požadavkem. Pomohlo mi také to, když jsem začal svoji práci prezentovat na Facebooku.

Na jaké nejzajímavější zakázce jste zatím ze svého pohledu pracoval?
Každá zakázka je zajímavá. Snažím se vyhovět jakémukoliv přání, ještě jsem nic neodmítl. I když kolikrát byl požadavek zákazníka opravdová výzva, až jsem se toho bál. Taková situace nastala, když jsem měl vyřezávat svého prvního psa. K tomu mi můj mistr z Moravy řekl, že udělat pěkného psa je řezbářská maturita. To když jsem slyšel, bál jsem se do dřeva říznout. Ale ve finále se to pak každému líbilo, takže jsem odmaturoval.

Dělal jste i něco opravdu pikantního?
To asi ani ne. Ale teď mě čeká jedna zakázka, mám vytvořit mistra Jana Husa. Toho se také bojím, bude hodně zajímavé, jak to dopadne. Objednal si ho jeden pán ze Sušice, socha by měla být umístěna v parku.

Kolik zakázek máte aktuálně před sebou?
Teď mám jistých asi patnáct kusů, které budu tvořit. Abych to časově dokázal skloubit s prací a rodinou, mám tak na dva až tři měsíce plno.

Svým uměním jste ozdobil cyklostezku vedoucí z Mačkova do Blatné. Jak jste se k této práci dostal a co všechno jste vytvořil?
Oslovila mě starostka obce Hana Míková, která dostala kontakt od jednoho známého. Původně chtěla, aby ty různé věci vyřezal on, ale ten na to reagoval, že by to nezvládl a řekl, že ví o mně. Domluvili jsme se původně, že tam vytvořím šest soch, ale nakonec je jich čtrnáct. Dostal jsem však volnou ruku v tom, co udělám. Vyřezal jsem různé věci – houby, sovy, výra, zajíce, šneka, orla, ještěrku, kachnu a ještě si vzpomenu na lavici se žábou.