Po konci v budějovickém Motoru jste nastupoval v Písku a na střídavé starty párkrát i za áčko Milevska. Proč jste se rozhodl poté skončit s hokejem?
Mělo to více důvodů. Hlavně už jsem do hokeje neměl takovou chuť, to byl základ. Asi každý zná hokejové prostředí, že se v něm hodně dbá na sympatie, je v něm hodně protekce. Hokej je navíc docela jednostranný sport, takže už jsem měl v těle hodně disbalance, začala mě bolet záda a podobně.

Spousta hráčů z tehdejšího budějovického dorostu jako Kubíček, Beránek, Toman nebo Novák se dostala do profesionálního hokeje. Jste s nimi v kontaktu?
Určitě jsem, pořád spolu kamarádíme a jsme v kontaktu. Také se celá ta mistrovská parta každý rok scházíme i s trenérem Radkem Bělohlavem. Je pravda, že dost kluků se dostalo do profi hokeje, samozřejmě jim to přeju, ale zároveň mě překvapilo, že na to, že šlo o vítězný tým, tak už nás spousta s hokejem i úplně sekla.

Zvolil jste tedy bojový sport, ale vy jste na ledě nebyl úplně rváč, je to tak?
Nebyl. Neřekl bych, že jsem byl úplně kliďas, ale rváč určitě ne, spíš jsem byl trochu provokatér.

Proč tedy padla volba na grappling?
Už když jsem byl v Budějovicích s hokejem, tak jsme…

• Grappling

je způsob zápasu, ve kterém má zápasník za cíl dostat svého soupeře do situace, kdy ho svým tlakem nutí souboj vzdát. Využívá k tomu techniky označené anglickým výrazem submisson. Jde primárně o techniky z boje na zemi – páčení (zámky), škrcení, lámání. Grappling je v podstatě sportovní verzí MMA, která nepovoluje údery a kopy.

Celý rozhovor přineseme ve středečních Milevských novinách. Dozvíte se, proč padla volba zrovna na něj, co říkali na přechod od hokeje k bojovému sportu rodiče, nebo jaké má cíle. Čtěte středeční tisk!