V odůvodnění rozsudku stojí, že Majzusovo jednání, uvedené v utajované informaci, je třeba považovat za velice závažné ohrožení zájmů České republiky. Sergej Majzus se marně dožaduje, aby se dozvěděl, o co konkrétně má jít.

Soud konstatuje, že „v projednávané věci nebylo možné žalobce s konkrétními informacemi seznámit“ a dodává, že „v případech, kdy je velmi zřetelný bezpečnostní zájem státu, přichází v úvahu, aby nebyly uplatněny běžné procesní záruky spravedlivého procesu.“

Právě to, že se Sergej Majzus nedozvěděl, jaké důvody má ministerstvo vnitra k neprodloužení jeho pobytu v republice, bylo pro Nejvyšší správní soud v prvním kole důvodem pro vrácení věci k novému projednání. Teď už tedy běží kolo druhé.

Co je v pozadí?

Případ je zvláštní. Už před rokem po ruské invazi na Ukrajinu zmiňovala média, že Finanční analytický úřad zahájil v rámci protiruských sankcí inventuru majetku v rukou ruských firem a soukromých osob. V hledáčku se ocitl i Sergej Majzus, který vlastnil na Táborsku zámky Chotoviny a Nemyšl a v České republice řadu dalších nemovitostí, pozemků a firem. Problémy řešil z tohoto důvodu i sezimovoústecký Kovosvit.

Někteří politici vydávali v té době silná prohlášení, jak je třeba Putinovým oligarchům majetek na českém území zabavit. To ale tak snadné není. Muselo by se prokázat, že byl pořízen z nelegálních finančních zdrojů. Poslanec a předseda komise pro kontrolu Finančního analytického úřadu Michal Zuna z TOP 09 zmínil možnost „zvážení vlastnictví nemovitostí.“ Jinými slovy – tlak na Rusy, aby nemovitosti v České republice prodali. Podle Zuny jinak může hrozit nebezpečí, že by většinové vlastnictví občanů Ruské federace mohlo být záminkou k další invazi.

Majzus se v té době vyjádřil, že se sice narodil v ruském Kaliningradu, ale jeho předky jsou Ukrajinci, Poláci, Bělorusové a Židé. Po vpádu Rusů na Ukrajinu nabídl ve svých nemovitostech v Chotovinách bydlení ukrajinským uprchlíkům a rozhodně se nechystal do Ruska, protože jako pilot nechtěl být povolán do ruské armády.

Jak ale sám nyní doložil, rozhodnutí komise ministerstva vnitra o neprodloužení trvalého pobytu Sergeje Majzuse v České republice pochází už ze srpna 2020, tedy z doby před ruskou invazí na Ukrajinu. Už od té doby se tedy táhne spor o to, aby komise buď důvody jasně uvedla nebo své rozhodnutí přehodnotila. Sergej Majzus zdůrazňuje, že nikdy nebyl obviněn z žádné trestné činnosti a naznačuje, že může jít o mstu vlivného člověka, jehož syn kvůli zpronevěření peněz na opravu chotovinského zámku stanul před soudem.

Po červnovém článku s titulkem Sergej Majzus má opustit Česko redakci Táborska sám kontaktoval a nabídl, že odpoví na jakékoliv otázky. Stejně tak nabídl kontakt se svým advokátním zástupcem Borisem Vršinským z Prahy. Odmítli pouze jedinou odpověď – jméno onoho vlivného člověka.

Sergej Majzus už v České republice nežije, protože rozhodnutí ministerské komise nabylo platnosti okamžitě a žádost o odkladný účinek soud zamítl. Podle Krajského soudu v Českých Budějovicích mu nic nebrání, aby svůj majetek nespravoval z jiné země.

Zde je tedy rozhovor, který vznikl na dálku.

Máte nějakou domněnku, co může být vaším nežádoucím chováním, které je pro Českou republiku nebezpečné, ale podle dosavadního vývoje událostí zřejmě není trestné?

Nemám tušení. Ministerstvo vnitra tvrdí, že podle tajných informací dlouhodobě navazuji a rozvíjím kontakty s představiteli organizovaného zločinu. Ale já žádného představitele organizovaného zločinu neznám, a kdybych ho znal, držel bych se od něj co nejdál. Ministerstvo neuvádí jména těchto představitelů. Mně není známý žádný představitel organizovaného zločinu kromě odsouzeného Racka, který chtěl ode mne koupit zámek v Horním Maršově a nakonec zámek v roce 2018 vyhořel.

Racka jsem viděl pouze jednou v životě u soudu, kam jsem byl pozván jako poškozený. Nikdo z mých přátel či známých nikdy neměl žádné vazby nebo známosti s jakýmikoli představiteli organizovaného zločinu, nikdo z mých přátel či známých se nezabývá žádnou nezákonnou činností. Nevedou se žádná trestní řízení nebo vyšetřování týkající se mých přátel či známých. Stejně tak se nevedou žádná trestní řízení nebo vyšetřování týkající se mě. Nikdo mě nepředvolal na výslechy, nevznikly žádné otázky ohledně mě ani firem, které vedu. Tudíž považuji uváděnou tajnou informaci za naprostý nesmysl nebo úmyslnou fabulaci.

V nynějším rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích se uvádí, že byla získána nová utajovaná informace, která souvisí s hospodářskou trestnou činností. Mohlo by se to týkat vyšetřování kauzy s bitcoiny ve Spojených státech?

Myslím, že ne. Pokud by se tato informace týkala případu s bitcoiny, pouze by svědčila o nekompetentnosti jejích autorů. Nikdy jsem neměl žádnou souvislost s obchodováním s bitcoiny. Skandál spojený se zatčením klienta společnosti Mayzus Financial Services Ltd. Alexandra Vinnika se mě dotkl pouze tím, že společnost Mayzus Financial Services Ltd. nesla mé jméno a já byl jejím akcionářem. Je třeba zmínit, že společnost Mayzus Financial Services Ltd. byla licencovaným provozovatelem peněžních převodů, jejíž klíčoví manažeři byli pečlivě kontrolováni regulátorem (britskou FCA) a jejichž rozhodnutí byla schválena právě tímto regulátorem.

Já sám nebyl členem vedení společnosti, neposkytoval jsem žádné pokyny ohledně otevírání účtů konkrétním klientům a neměl jsem přístup k databázi klientů, ani k finančním operacím těchto klientů. Veškerá rozhodnutí týkající se poskytování služeb jednotlivým klientům a provádění transakcí byla přijímána manažery nebo odpovědnými zaměstnanci společnosti. Kdo fakticky řídil společnost a za co byl odpovědný, to by vám mohl vyprávět kterýkoli zaměstnanec společnosti z více než sta lidí, kteří všichni žijí v České republice. Za celou dobu existence společnosti mě zaměstnanci snad viděli dvakrát nebo třikrát na firemních večírcích.

S Alexandrem Vinnikem jsem se nikdy osobně nesetkal – viděl jsem ho pouze jednou u soudu v Řecku, kde jsem podal svědectví a předložil soudu dokumenty, že Alexandr Vinnik byl klientem společnosti Mayzus Financial Services Ltd., a že právě on stál za kryptoměnovou burzou BTC-E. Navíc, pokud vím, žádný zaměstnanec společnosti Mayzus Financial Services Ltd. nebyl ani vyslechnut. Společnost plně dodržovala veškeré požadavky zákona v boji proti praní špinavých peněz. Ze strany regulátora nebyly žádné reklamace ohledně činnosti společnosti.

Kořeny ministerstvem vnitra zamítnuté žádosti o prodloužení pobytu jsou zřejmě už před rokem 2020. Právě v tomto roce vám komise pobyt v České republice odmítla prodloužit. S čím by to tedy mohlo souviset?

V roce 2014 nebo 2015 jsem podal trestní oznámení české policii ohledně podvodu, který na mně spáchal český „podnikatel.“ Vzal ode mě značnou částku jako zálohu za interiérové práce na zámku v Chotovinách, ale peníze utratil pro vlastní potřebu, neudělal nic a zcela přestal reagovat na mé telefonáty.

Když pak byl začátkem roku 2016 předvoláván na výslechy, jednou večer přišla z anonymního telefonního čísla mému asistentovi Vladimíru Bondarevovi zpráva s anglickým textem: Bye-Bye Sergey’s visa. Tento český „podnikatel“ byl jediný člověk, se kterým jsem komunikoval anglicky, protože jsem neuměl česky. Vladimír naopak skvěle ovládal češtinu, ale nerozuměl ani slovo anglicky. Šlo o syna jednoho z bohatých a vlivných lidí v České republice. Předpokládám, že právě tehdy začala ta záležitost s mým „nevhodným“ chováním a označením za „hrozbu pro veřejnou bezpečnost.“

V březnu 2022 jsem podal na Generální inspekci bezpečnostních sborů oznámení o skutečnostech nasvědčujících, že mohlo dojít ke zneužití pravomoci úřední osoby vytvořením umělé záminky pro neprodloužení mého pobytu v České republice. GIBS uvedla, že jí tato věc nepřísluší a předává věc na ministerstvo vnitra. Od té doby mé trestní oznámení leží jeho hlubinách.

Nakupoval jste někdy nějaký majetek od českého státu či českých samosprávných celků nebo vždy od privátních osob?

Ne, nikdy jsem nekupoval majetek od českého státu ani od českých samosprávných celků. Vždy jsem nakupoval nemovitosti a pozemky od soukromých vlastníků za tržní cenu. Často jsem tyto nabídky hledal na webových stránkách, například na sreality.cz.

Máte informace, že by mohlo být vaše soukromé vlastnictví v České republice ohroženo?

Nemám už žádný nemovitý majetek v České republice. Vzhledem k celé této situaci kolem neprodloužení mého povolení k pobytu v České republice, intenzivnímu úsilí, kterým se někdo snaží jeho prodloužení zabránit, používanými argumenty a u vědomí, že toto se bude táhnout dlouho, mám podezření, že za celou touto situací stojí něčí osobní zájmy.

Proto jsme se s manželkou rozhodli rozdělit naše majetkové záležitosti. Já jsem jí předal svůj podíl na veškerém majetku v České republice a ona mi předala svůj podíl na veškerém majetku v zahraničí. Stejně tak jsme rozdělili i povinnosti spojené s řízením tohoto majetku.

Mohou následovat kroky k ukončení pobytu v České republice pro vaši manželku a dceru? Protože syn je už dospělý a získal české občanství.

Pokud na základě tajných informací, které mi nebyly poskytnuty kvůli své „velké tajnosti,“ bylo odmítnuto prodloužení mého povolení k pobytu, není žádná záruka, že tento nástroj nebude používán vůči dalším cizincům, jimž by mohlo být něco odebráno. Existuje obava, že pokud by v této situaci vznikl precedens u Nejvyššího soudu, mohla by být ohrožena práva dalších cizinců.

Může váš dospělý syn převzít rodinný majetek v České republice?

To už není na mém rozhodnutí. Já nejsem vlastník.

Jak stojí v závěru rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, lze ještě podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Je tedy rozhodnutí komise ministerstva vnitra pravomocné a již nesmíte pobývat na území ČR? Nebo podaná žaloba má odkladný účinek?

Je to sice překvapující, ale rozhodnutí komise nabylo účinnosti okamžikem jeho vynesení. Návrh na pozastavení účinnosti rozhodnutí komise, který byl předložen spolu se stížností, byl komisí napaden a soud prvního stupně s jejími argumenty souhlasil. Samozřejmě, že jsem podal proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Uvažujete vy nebo vaši rodinní příslušníci o žalobě k evropským soudním orgánům kvůli rozdělování rodiny?

Stále doufám ve spravedlnost a nestrannost Nejvyššího správního soudu, který již dříve zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc komisi zpět k novému projednání. Tato „gramodeska“ se již točí podruhé a tato „hudba“ trvá již tři roky. Samozřejmě pokud projdu všemi instancemi v České republice a nedosáhnu spravedlivého rozhodnutí, budu nucen obrátit se na Evropský soud pro lidská práva.

Považujete žádost o azyl v České republice – vzhledem k vašemu postoji vůči válce na Ukrajině, za dané situace za bezpředmětnou? Nebo budete žádat?

Bylo mi odmítnuto prodloužení povolení k pobytu i přesto, že jsem členem rodiny občana Evropské unie – České republiky, a to na základě „tajné informace,“ takže ano, považuji žádost o azyl za bezpředmětnou.

Pokračoval váš advokát v další komunikaci s GIBS a trval na tom, aby GIBS prověřila ve své pravomoci, zda neznámý policejní příslušník nespáchal trestný čin tím, že vykonstruoval falešnou operativní informaci?

Jak jsem již uvedl, GIBS předala mou věc na ministerstvo vnitra s tím, že nemá pravomoc vést vyšetřování na základě této žádosti. Pokud jde o advokáta, zmínili jsme mlčení ze strany ministerstva u soudu prvního stupně, ale tento fakt nebyl soudem zaznamenán. Zmiňujeme se o této skutečnosti také ve své kasační stížnosti.

Co si o celé záležitosti myslíte?

Jak jsem již uvedl, buď se jedná o nedostatek kompetence, nebo o osobní zájmy. Nebo možná chtějí vytvořit precedens ve zdánlivě „správném“ případě.