Emotivní návrat na Lokotku v dresu soupeře? Pro Milana Horáka je tohle téma na příběh provařené. „Hrál jsem tu už zápas s Nemanicemi v I.A třídě. Dostali jsme 2:8. Debakl… Dnes jsem si trochu spravil chuť,“ chválila si chvíli po zápase opora Slovanu Černý Dub. V neděli 29. října přispěla jedním gólem k výhře 6:0. Pro Horáka to byla jedenáctá trefa v sezoně – a nic si nedělal z toho, že bývalý klub nešetřil. „Je to přece jen už pár let, co jsem tu hrál. Ani tu nejsou kluci, kteří hráli se mnou, dnes proti mně nastoupili jenom dva,“ vysvětloval Horák, proč není třeba duel v Suchém Vrbném prožívat víc než ostatní. Na hřišti je i tak často slyšet. Jako zamlada. Ať nastoupí v Nové Vsi nebo ve Vrbném. „Jsem pořád stejný, jako když jsem byl na Lokomotivě. Nerad prohrávám. Mám to v sobě,“ pousměje se.

Zakotvil v Rakousku

Lokomotiva zůstane v jeho kariéře extra důležitou štací. Místní dobře znají rčení, že suchovrbenská krev není bramborová polívka… Horák sice není odchovancem, v mládí se přesunul z budějovické Slavie, ale výkony v krajském přeboru (a také na hostování v Kaplici) si řekl o zahraniční angažmá. U našich jižních sousedů pak prožil báječné časy, sezony, kdy plnil roli střelce a hvězdy týmu. Hráče, který rozhoduje zápasy. O jihočeské střelce byla v té době v Rakousku velká poptávka. „Byl jsem tam krásných devatenáct let,“ podotýká jedna z osobností okresního přeboru na Českobudějovicku. „Projezdil jsem celé Rakousko, dostal jsem se za hranice Holandska, Turecka, kam jsme jezdili, takže mám z té doby velké zážitky! Před koronou jsem tam hrál naposledy druhou landesligu. V Melku jsem skončil jsem kvůli tomu, že jsem se nechtěl nechat naočkovat. To jsem odmítl,“ vypráví.

Při návratu do Čech si nevybral mateřskou Slavii, ani Lokomotivu, ale Nemanice, kam ho nasměrovaly kamarádské vazby a kde v té době trénoval pod taktovkou kouče Kochlöfla velice zajímavý soubor! „Po problémech s vedením se ale parta rozutekla,“ vzpomíná ofenzivní hráč. Ještě jednou Horák zamířil do Rakouska, jenže doba covidová nepřála ani sportu, angažmá trvalo krátce. Další kroky již vedly na překvapivou adresu: Nové Homole. Právě tam hraje svá domácí utkání Slovan Černý Dub. „Oslovil mě Milan Ďurica. A zlákala mě parta, se kterou v létě hrajeme turnaje. Dozvěděli se, že v Nemanicích končím. A jsem spokojen, je tu vynikající parta, se kterou postupujeme výš a výš. Klobouk dolů, několik měsíců se neprohrálo,“ nelituje Milan Horák svého rozhodnutí.

V Rakousku, kde jsou amatérské soutěže tradičně sledovány podrobněji než v Čechách, si budějovický odchovanec cenil mimo jiné dvou prvenství v anketě Hráč sezony, kterou vyhlašoval fanreport.com. „Povedlo se mi to dvakrát. Byl to velký úspěch. Hráli jsem proti týmům, kde byli Češi, kteří tam šli z první, druhé, třetí ligy. Jezdili tam kluci z Prahy, z Jablonce, takže soutěž měla kvalitu,“ může se Milan Horák pochlubit vedle gólů individuální cenou. Ke cti mu slouží, že neplatil za přelétavého cizince. V FCU Neustadtl vydržel dlouhých jedenáct let, než přece jen zatoužil po změně a zamířil do SV Kirchberg am Walde. Až v posledních letech měnil dres častěji a vyzkoušel další čtyři kluby. Celkem nastřílel 232 branek, průměrně dával 0,65 branky na zápas. Parádní zápis legionáře.

Nováček stále bez porážky

Podzimní část okresního přeboru se chýlí ke konci, zbývají odehrát poslední dvě kola a Černý Dub bez porážky vede soutěž. Podle všeho na jaře svede další bitvu o postup. Zkušeností má dost. „Ve třetí třídě jsme se prali s Kamennou, která byla před námi, ale pak jsme ji doma porazili a museli jsme po zbytek soutěže vyhrávat. Takže to bylo hektické a postup byl úspěch,“ vrací se Horák o rok zpět. „Teď se chceme poprat o I.B třídu,“ vyhlašuje muž, kterému míč učaroval, a tak do něj kope celoročně. Věnuje se i sálovce a futsalu: „Jsem pořád na hřišti.“

V pondělí 30. října oslavil dvaačtyřicáté narozeniny, přesto na fotbalový důchod nemyslí. Proč také, když se pořád umí prosadit. Zrychlit, dát gól nebo chytrou přihrávkou poslat spoluhráče do šance. V neděli za stavu 0:5 obehrál na hranici šestnáctky stopera a naservíroval míč před bránu hrajícímu předsedovi oddílu Davidu Schneiderovi. Půltucet byl na světě. Tak proč končit? „Koukám, že starší chlapi stále hrají. Třeba Sváťa Vokurka je vynikající. Nebo Míra Kadlec. Pořád na to mají, dokonce jsou lepší než mladí kluci!“ sleduje Horák další nezmary – harcovníky. Zdraví je základ. Kolena naštěstí drží. „Jsem ještě odchovancem škváry,“ vysvětluje Milan Horák napůl vážně, napůl žertem svou odolnost a zaklepe na železná futra. Čtyřicátníci v kopačkách ještě neřekli poslední slovo.