Jiří Fröhlich propadl kouzlu archeologie už v jedenácti letech a jeho vášeň mu vydržela po celý život. Vystudoval střední průmyslovou školu a pak obor muzejnictví. V letech 1980 až 1990 pracoval v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích a od roku 1991 až do roku 2011 působil v Prácheňském muzeu v Písku.

„Jeho zájem v regionální archeologii zasahoval od nejstarších dob doby kamenné po archeologii novověku. K jeho zvláštním zálibám patřily sběry štípané kamenné industrie, výzkum těžby zlata na Písecku a obecně archeologie města Písku. Během svého působení v Prácheňském muzeu zásadním způsobem rozšířil archeologickou sbírku, kde se věnoval především záchranné archeologii,“ uvedlo Prácheňské muzeum.

Zpráva o smrti Jiřího Fröhlicha zasáhla celou archeologickou komunitu. „Zpráva o úmrtí našeho kolegy a kamaráda Jiřího Fröhlicha zasáhla nejen jihočeské archeology jako blesk z čistého nebe. Jiří byl totiž archeologem tělem i duší, který tomuto oboru zasvětil celý svůj život. Kdysi napsal v jedné ze svých mnoha knih, že nezná žádného archeologa, který by odchodem do důchodu pověsil obor na hřebík a jen chodil do parku krmit holuby. A přesně totéž lze říci i o Jiřím Fröhlichovi: aktivní byl celý svůj život a jeho odchod do důchodu na tom nic nezměnil,“ řekl Ondřej Chvojka, ředitel Archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity a archeolog Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, který byl s Jiřím Fröhlichem do posledních chvil v kontaktu.

„Téměř každý den jsme si psali a často jsme se i osobně potkávali, abychom spolu vyráželi do terénu, radili se o podobě mnoha společných článků, dělali spolu korektury či navštěvovali další kolegy a známé. Ještě dva dny před svou smrtí mi napsal několik e-mailových zpráv, v nichž jsme řešili korektury našich článků a domlouvali jsme se na společném průzkumu u Jickovic. Tento průzkum již bohužel budu muset uskutečnit bez něho,“ uvedl Ondřej Chvojka.

„Jiří nám všem bude velmi chybět – jeho zanícení pro obor, jeho cenné rady a postřehy i jeho ochota všem se vším pomoci, to vše je nenahraditelné. Jiří Fröhlich přitom rozuměl v podstatě všem tématům jihočeské archeologie, od mezolitické kamenné industrie, přes nálezy z doby bronzové, železné i z raného středověku, až po novověké sklárny či památky na těžbu a zpracování zlata. Nebývalá šíře jeho zájmů se projevila i ve stovkách jeho odborných článků i popularizačních knih, které byly velmi oblíbené nejen mezi odborníky, ale i u široké veřejnosti. Jiří uměl velmi pěkně psát a jeho práce k jakémukoliv tématu byly proslulé svou odbornou fundovaností a zároveň i nádherným stylem. Říká se, že každý člověk je nahraditelný, v případě Jiřího Fröhlicha to ovšem není pravda. Jeho odchodem vznikla v jihočeské archeologii a regionální historii mezera, kterou nikdy nebude možné plně zaplnit. Čest jeho památce,“ uzavřel Ondřej Chvojka.