Ve směrnici o invazivních druzích zvířat je vyjmenováno celkem 88 druhů zvířat a rostlin, které se v zemích EU nesmí chovat či pěstovat. Týká se to nejen drobných chovatelů, ale také zoologických zahrad, ty mohou zakázané druhy nechat pouze dožít. Návštěvníci tak už brzy na vlastní oči neuvidí mnoho oblíbených zvířat, jako jsou například mýval severní, ibis posvátný, nosál červený, psík mývalovitý, vrána domácí, želva nádherná, několik druhů veverek a mnoho dalších. V táborské zoologické zahradě se však lidé s nosálem setkají i v budoucnu. „Pro chov nosála červeného jsme dostali výjimku, protože jsme ho zařadili do našeho výzkumu dlouhověkosti. Po zubrovi evropském a psech tak jde už o třetí zvířecí druh, u kterého zkoumáme věk dožití,“ říká ředitel Zoo Tábor Evžen Korec.

„Nosál červený je pro tento výzkum vhodný hlavně proto, že u tohoto druhu dosud nebyla popsána střední doby dožití ani nebyly nalezeny geny související s dlouhověkostí. Ve spolupráci s mnoha zoologickými zahradami světa, které nosály červené chovají, zjistíme dobu dožití u minimálně sta jedinců, aby byla data statisticky významná. Následně stanovíme střední dobu dožití a další parametry. U dlouhověkých jedinců provedeme bukání stěry pro izolaci DNA, stejný postup provedeme i u kontrolní skupiny. Pokud budou u nosálů červených nalezeny geny související s dlouhověkostí, budou tyto geny využity jako markery pro dlouhověkost, což by umožnilo cílené křížení jedinců nesoucích geny související s dlouhověkostí. Tím bychom mohli vytvořit dlouhověkou linii, ve které se budou zvířata dožívat mnohem vyššího věku,“ přibližuje cíl výzkumu ředitel zoo Korec.