Když otrávenou srnu lidé v února přivezli do Makova vypadalo to, že nepřežije první noc. Trpěla průjmy, nejedla, nepila, navíc oslepla. „Tyto problémy jsme zvládli, je skoro zázrak, že jsme ji naučili jíst z misky, bere si z ní už potravu sama a pije. Zásadním problémem ale je, že po otravě oslepla a zrak se zatím nelepší. Prognóza veterinárních lékařů moc dobrá není,“ informoval tehdy vedoucí záchranné stanice Libor Šejna.

Srnčí zvěř umírá po otravě řepkou krutou smrtí hlavně v zimě a na začátku jara každoročně. A podle veterinárních lékařů se jedná o téměř neléčitelný stav, hlavně v kombinaci s obrovským stresem zvířat při snaze jim pomoci. I když se povede otrávenou srnu metabolicky stabilizovat a přežije, slepota zůstává, je nevratná a nevyléčitelná.

Srna z Makova ale dokázala, že zázraky se dějí. Na konci března se její stav zlepšil natolik, že se pracovníci stanice rozhodli převézt ji do zhruba 300 metrů vzdáleného lesního výběhu, který má přibližně 50 krát 50 metrů. „Teď už s jistotou víme, že srna opět vidí. V lese ani jednou nikam nenarazila, probíhá mezi stromy parádně. Jsem moc rád i proto, že zvlášť ze začátku jsem od řady lidí slyšel, že to nemá cenu. Má,“ řekl Libor Šejna.

Vedoucí záchranné stanice současně dodal, že samotný převoz byl ale boj. „Srny jsou to fakt stresaři a nepochopí, že jim chcete pomoci. Teď už je ale v pohodě v lese, hned z druhé strany plotu má naše dvě srnky, takže už se kamarádí,“ uzavřel Libor Šejna.