Do Hubertova cechu přivedla Michaelu Kovářovou před osmi lety náhoda. V její rodině se myslivosti nikdo nevěnoval. „V té době jsem měla dva retrívry a chlapi ze spolku se mě zeptali, jestli si nechci udělat zkoušky z myslivosti, abych se svými psy mohla chodit s nimi na hony. Kurz jsem absolvovala během studia na Vysoké škole zemědělské v rámci předmětu myslivost. Samotná studia jsem ale nedokončila,“ uvedla absolventka střední veterinární školy v krajském městě, která je v patnáctičlenném spolku jedinou ženou.

Držitelka zbrojního pasu je zaměstnaná v jindřichohradeckém Zahradním centru, předtím pracovala v prodejně zbraní a střeliva v Českých Budějovicích. „Vlastním dvě brokovnice, kulovnici a malorážku,“ upřesnila myslivkyně.

Motoristům dokáže poradit, jak vyzrát na zlobivé kuny

Jednou z hlavních náplní její práce je regulace přemnožených druhů v přírodě, tady zejména divokých prasat. Utrpení zbavuje i zraněnou či nemocnou zvěř. „Kdyby nebyli myslivci, mohlo by se stát, že některé druhy zcela vymizí. Dnešní monokultury, například v podobě řepky, nahrávají zejména divokým prasatům, která sežerou vše, nač přijdou. Včetně třeba malých srnčat, králíků nebo zajíců. Dokonce chodí vybírat i kachní hnízda,“ nastínila Kovářová s tím, že správný myslivec musí ctít jednu zásadní věc. A to, že se lovená zvěř musí vybírat s rozumem. „Člověk zkrátka musí vědět na co, a proč střílí,“ zdůraznila.

Lítost tu podle ní není zcela na místě, protože se často střílí i zvěř, která je nemocná či zraněná po střetu s autem, čímž se ukončuje její trápení. „Těžší práce ve spolku obstarávají naši chlapi. Jedná se třeba o vysekávání hrází rybníků křovinořezem v místech, odkud se střílí na kachny, stavění posedů a krmelců či manipulaci s padesátikilovými pytli s krmivem. Na mě vychází ty jednodušší úkony, jako například úklid klubovny, organizování našich plesů nebo příprava jídla na hony, na které sama peču třeba i buchty. V zimě chodím pomáhat přikrmovat zvěř a zároveň jsem absolventkou kurzu na Vysoké škole veterinární v Brně, díky kterému jsem proškolenou osobou s právem posuzovat kvalitu masa z ulovených zvířat. Tedy zda je, či není vhodné k dalšímu zpracování v potravinářském průmyslu,“ vysvětlila Kovářová.

Coby myslivkyně dokáže poradit i motoristům, které v poslední době zlobí zejména kuny, co si našly oblibu v odstavených autech. „Do kabelů v motorech se přidávají určité příměsi, které jim voní. Nejlepší prevencí jsou k tomuto účelů prodávané odháněče vydávající zvuk, který kunám vadí. Mají totiž rády svůj klid. Prodávají se speciální spreje a vůbec nejjednodušší je umístit pod kapotu kuličky s osvěžovačem vzduchu, které se používají na toaletách,“ sdělila.

Na závodech v Sedleci na Moravě si vystřílela první místo

Obdobně jako k myslivosti, ji následně přivedli členové žítečského spolku ke sportovní střelbě. „Jsem členkou střeleckého klubu při Střelnici Fedrpuš v Jindřichově Hradci. Při střelbě na asfaltové holuby používám jednu svou loveckou brokovnici, kterou jsem si pořídila právě kvůli tomu. Oproti té klasické má určitá drobná specifika pro sportovní střelbu,“ uvedla celková vítězka kategorie žen na předloňských závodech v moravském Sedleci u Mikulova.

Díky lásce k myslivosti se seznámila i se svým manželem. Konkrétně, když začal docházet do žítečského spolku na mysliveckou praxi. „Společně se doma také staráme asi o 50 zvířat. Kromě čtyř psů máme stejný počet koček a dále slepice, kachny, husy, krocany, králíky a pořídili jsme si i pávy. Ti jsou navíc skvělí hlídači. Svým křikem dokážou zapudit zmíněnou kunu nebo i lišku,“ uzavřela s úsměvem Michaela Kovářová.