Po úvodním hudebním vystoupení pronesl několik slov starosta Vodňan Martin Machač. Ten vyjádřil vděk za to, v jak hojném počtu se sešli lidé u pomníku obětí 1. a 2. světové války. „Byl bych moc rád, kdybychom na takové okamžiky jenom vzpomínali a nikdy je neprožívali,“ poznamenal krátce starosta Vodňan.

Delší proslov měl Ladislav Havel zastupující senátora Tomáše Fialu, který se nemohl akce zúčastnit kvůli jiným pracovním povinnostem. Také on vyjádřil radost z velkého počtu lidí, kteří na akci zavítali. „Pan senátor Fiala říká, že národ, který svou minulost nezná a nerespektuje je často odsouzen k tomu, aby ji prožil, což nechceme,“ podotkl Ladislav Havel s tím, že 79. výročí ukončení druhé světové války se odehrává v situaci, která není v Evropě jednoduchá.

„Přestože je potřeba poděkovat oběma osvoboditelským armádám, je třeba říct, že jedna, následnická té osvoboditelské, je teď agresorem, což se ideově a morálně nepotkává a my tomu musíme jistým způsobem čelit. Ve světě se teď odehrává 120 konfliktů. Neuvědomujeme si to, my vidíme jen ten, který je od nás 2000 kilometrů. I ostatní jsou ale zásadní. Musíme na to myslet, počítat s tím a také s tím pochopitelně bojovat. Svobody si vážíme, protože náš národ prožil řadu situací, kdy byl zatlačen. Tím spíš bych chtěl vzdát čest všem, kteří se těchto bojů zúčastnili a díky nimž tu dnes můžeme stát,“ pokračoval Ladislav Havel.

Za město Vodňany pak promluvila Lenka Handšuhová. „Můj dědeček byl za 2. světové války v koncentračním táboře. Před jejím koncem byl odvezen na nucené práce do Německa. Když se na konci války vrátil, byl v zuboženém stavu. Takovýchto lidí bylo na konci války mnoho,“ řekla mimo jiné Lenka Handšuhová, která poté přítomným přednesla některá data ze Sborníků prací a dokumentů k 50. výročí osvobození republiky, který vydalo v roce 1995 Městské muzeum a galerie ve Vodňanech.

„Dne 7. května 1945 přivezl zdravotní odbor partyzánů do našeho města první transport žen z koncentračních táborů. Narychlo je ubytoval v místnostech vodňanských škol. Vodňany přesto, že byly a jsou malým městem, i v době tak těžké, jako byla doba konce války, ukázaly se jako společnost, která má srdce. Od 8. května do 18. července 1945 tu byl zřízen takzvaný repatriační tábor. Vznikl především kvůli tomu, že se Vodňany staly jakýmsi průtahem uprchlíků, zajatců, osob z koncentračních a pracovních táborů,“ popsala Lenka Handšuhová.
Současně připomněla, že lidé byli nejen fyzicky a morálně velmi vyčerpáni, ale i hodně špatně oblečeni. V repatriačním zařízení vznikla kancelář, ošetřovna, skladiště potravin, pokoje ozdravovny, nemocnice a noclehárna. Během 72 dní jím prošlo více než 1331 osob.

„Bylo jim poskytnuto minimálně pití a obstaráno jídlo na cestu. V 16 místnostech se pečovalo až o 215 lidí najednou. Někteří vzhledem ke svému zuboženému stavu a nemocen museli být léčeni více než dva měsíce. Dostali oblečení, jídlo a zásoby. Většina ošacení byla získána od místních darem. Celkově se jednalo o 5933 kilogramů potravin, 100 kilogramů čistících prostředků a 2871 oděvů. Solidarita, ochota pomoci, láska a péče, byla denně součástí každého jednotlivého člověka. Vodňanští se ukázali jako společenství, které umí dávat a pomáhat. To bychom si měli pamatovat a měli bychom se snažit jednat tak, aby každý den byl pro nás něčím dobrým. Měli bychom si uvědomit naši svobodu a oprostit se od věcí, které nejsou v životě důležité,“ pronesla Lenka Handšuhová.

Během dopoledne při pietním aktu promluvil také člen republikového výboru Československé obce legionářské Zdeněk Hruška a zazněla hymna České republiky. Došlo i k položení květin k pomníku.