Ve střední Itálii se vypráví, že jakýsi kněz ze střední Evropy se při své cestě do Říma, nebo možná z ní, zastavil roku 1263 v Bolseně a tady vyslovil pochybnost o skutečné přítomnosti Krista ve svátosti oltářní. Když sloužil mši v bolsenském kostele svaté Kristiny, stal se zázrak. Po konsekraci, což je požehnání, jímž se hostie promění v tělo Páně, se tato hostie v rukou kněze zbrotila krví. Onen kněz se tuto událost snažil utajit, ale kapky krve dopadaly na korporál, lněnou roušku prostřenou na oltářním stole, a na kamennou dlažbu před oltářem. Kapky údajně vytvořily skvrny, které jakoby nabývaly lidské podoby. Tolik legenda ze 13. století.

Poutníci se tedy vydávají po stopách onoho pochybovačného kněze, prý šlo o českého kněze Petra. Současně jde o cestu na počest Corpus Domini, svátku Božího těla, třetího nejvýznamnějšího svátku katolické církve hned za Velikonocemi a Vánocemi. Je to o setkávání poutníků s lidmi, které na cestě potkají a se kterými si porozumí. Setkají se lidé různého náboženství, filozofie i životního stylu. Pouť je taky spojována s evropskou vzájemností, kdy se obnovuje spojení mezi střední Evropou a střední Itálií. Z dávné zázračné epizody se zrodila tradice, která žije už tři desetiletí.

Začátek byl v Praze

Účastníci letošního poutního pochodu Corpus Dominy se sešli ve čtvrtek 16. května v Brožíkově síni Staroměstské radnice. Po divadelním představení Kněz Petr u Kajetánů a prohlídce Arcibiskupského paláce poutníky slavnostně přijal generální vikář Jan Balík. Samotný pochod začal první etapou v pátek 17. května na Hradčanském náměstí před Arcibiskupským palácem. Praha, směr Orvieto.

Než poutníci dorazili do Veselí nad Lužnicí, prošli mnoha obcemi, namátkou jmenujme Zbraslav, Jílové u Prahy, Všetice, Osečany, Jetřichovice, Jistebnici, Opařany, Stádlec. To už poutníci absolvovali pět etap. V úterý 21. května dorazili po šesté hodině večerní do cíle páté etapy, do Dobronic. A právě tady, v Dobronicích, začala ve středu ráno šestá etapa. Vedla přes kapli Bežerovice, Sudoměřice u Bechyně, Hodětín, Klečaty, Zálší, Mažice a Borkovice, až do cíle, do Veselí nad Lužnicí.

Všichni dorazili do místního Infocentra s úsměvem na rtech, v dobré náladě, bez náznaků únavy. Dospělí, děti, i pes, který poutníky na šesté etapě doprovázel. Konkrétně přišlo šestnáct pochodujících, jenže číslo je pouhé číslo. Po cestě z Prahy se totiž množství účastníků neustále měnilo, a i nadále se měnit bude. Po trase se k poutníkům přidávají jednotlivci i celé party nadšenců, aby se po nějakém čase zase oddělili. Sestava i počet poutníků se tedy stále mění.

Celou trasu určitě absolvuje Vladimír Drábek, vedoucí výpravy. Organizuje pochody od samého začátku, od prvního ročníku v roce 2000. Nepovažuje se za vedoucího výpravy, spíš za organizátora. Odstartoval v Praze a dorazí až do cílového Orvieta. „Pochod představuje 17 až 18 dní, to není možné ujít celé pěšky, je to přibližně 1 400 kilometrů. Českou část projdeme pěšky, dál přes Rakousko a Itálii pojedeme doprovodným vozidlem. A nakonec, znovu pěšky, vyrazíme z Bolseny na noční pouť až do cílového místa Orvieto,“ upřesňuje Vladimír Drábek, už na první pohled zdatný turista.

A co dál? Dál pouť pokračuje, před poutníky je sedmá etapa. Ve čtvrtek 23. května ráno, po noci strávené na faře veselského kostela Povýšení svatého Kříže, se vydali přes Vlkov, Lomnici nad Lužnicí, Třeboň dál a dál, až do Orvieta…