Populární akce se v areálu Buškova hamru pravidelně koná už od roku 2010, jak uvedl Matěj Průka z Trhových Svinů, průvodce a obsluhovatel tamní restaurace. „Je to největší událost naší sezony tady u nás, která přitáhne nejvíce návštěvníků. Za což jsme samozřejmě velice rádi. Dnes se tu prezentuje zhruba desítka kovářů, zejména z blízkého okolí, ale i z jiných krajů České republiky. Například z Plzeňska,“ dodal Matěj Průka.

Praděda byl kovář, zjistil to až nedávno

Mezi desítkou mistrů kovářského řemesla, od věků označovaného černým, byl nejvzdálenější Jiří Cígler ze Strašic v Plzeňském kraji. „Letos jsem tu už podruhé. Já to tady miluju, protože Buškův hamr je vyloženě kouzelné místo. Škoda, že se tu netočí třeba pohádky. Navíc jsou tu úžasní lidé, kteří se o památku skvěle starají. A za to jim patří velký dík. A také za to, že sem můžeme jezdit,“ dal se slyšet kovář, který pro změnu provozuje své řemeslo na technické památce Vodním hamru v Dobřívi na Plzeňsku. „Můj praděda byl kovář, což jsem ale zjistil paradoxně až celkem nedávno, a jeho sekeru mám schovanou dodnes. Sám je také kovám,“ dodal Jiří Cígler. Děti si u něj v sobotu mohly třeba vyrobit hřebík.

Ten si tu zkusily vykovat například děti Jitky Bedriové ze Slavče. „Jsem tu už asi potřetí a je to tu moc hezký. Krásné prostředí, milí lidé a skvělá ukázka řemesla, která se jen tak jinde nevidí. Všichni jsou tu moc šikovní. A moje děti si tu vytloukly hřebíčky, byly nadšené,“ svěřila se Jitka Bedriová.

Na začátku ho pozval Památkový ústav, teď se věnuje dětem

Dalším z kovářů, který tu předváděl své mistrovství, byl Ludvík Ferenczi z Besednice na Českokrumlovsku. „Jsem tu už asi podesáté. Na začátku mě sem pozval Památkový ústav, abych ukázal lidem, co toto řemeslo obnáší. Pak se to nasměrovalo na spolupráci s dětmi a to tady dělám dodnes. Malé holky si tu spolu se mnou mohou ukovat například prstýnek, s klukama třeba zase vyrábíme nožíky. Nebo cokoli, podle jejich fantazie,“ popsal Ludvík Ferenczi, který se tomuto řemeslu věnuje ve své dílně v Besednici už přes 30 let.

Na řemeslném jarmarku na Buškově hamru se pak již počtvrté s hrnčířským kruhem prezentoval Jan Štark z Českých Budějovic. Zastupoval tu Domeček – středisko Husitské diakonie na Trhosvinensku. „Děti si tu mohly vyzkoušet vytočit s mou pomocí například misku. Jinak je tu skvělá parta lidí i prostředí, proto sem rád jezdím,“ řekl Jan Štark, který má v Třebotovicích svou keramickou dílnu.

Práci na jeho hrnčířském kruhu si vyzkoušela i Veronika Dvořáková z Českých Budějovic, která sem v sobotu dorazila se svým dědou Vladimírem Dvořákem z Trhových Svinů. „Zkoušela jsem si vyrábět z keramiky misku. Šlo mi to snad dobře a líbilo se mi to strašně moc,“ prozradila desetiletá žákyně Základní školy Máj I v Budějovicích. „Líbí se mi tu úplně všechno, zábavu si tu najdou děti i dospělí, takže paráda,“ doplnil Vladimír Dvořák, který tuto akci navštívil již posedmé.

Naopak poprvé sem zavítali Karel a Anna Brázdovi z Brna. „Jsme tu nedaleko u Borovan na dovolené. Na koupání to dnes moc není, tak jsme vyrazili sem. Do jižních Čech jezdíme moc rádi a navíc jsme milovníci historie, takže se nám ty ukázky řemesel i celá akce hodně líbí,“ zkonstatoval manželský pár.

Buškův hamr, jediná veřejně přístupná kovárna na vodní pohon v Jihočeském kraji, se nachází na toku Klenského potoka asi dva kilometry od Trhových Svinů. Byl postaven mezi lety 1836 až 1838 a fungoval až do poloviny 20. století. Zdejší hamerníci prosluli výrobou kvalitního náčiní pro zemědělce, ale i kovadlinek, kleští, kladiv a dalšího zboží.